31 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne datum zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výši částka s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne datum a konec kreditového rámce měl nastat dne datum. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně v celkové částce částka. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba „Anonymizováno“ za poplatek částka. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. VII odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne datum, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne datum. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od datum do datum ve výši částka. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši částka. Žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná částka ve výši částka se skládá z jistiny úvěru ve výši částka, poplatku za vyplacení tranší úvěru částka, smluvního úroku ve výši částka a poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši částka.

2. Úvěruschopnost byla dle žaloby ověřena na základě prohlášení žalovaného o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. BRKI, NRKI, ISIR a CEE byly ke dni datum negativní. Žalobkyně ověřila platnost dokladu totožnosti v databázi MV ČR. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

3. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve žalobkyně zjistila u žalovaného tyto informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, právnická osoba., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“. Po provedeném ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet bez důvodných pochybností. Na závazek bylo celkem uhrazeno částka.

4. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše částka s tím, že úvěr bude poskytován bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalovaného o seznámení se s nimi a souhlasu s nimi. Žalobkyně poskytla úvěr v rámci svého podnikání, žalovaný zde nevystupoval jako podnikatel, úvěr neměl sloužit k podnikání, jednalo se o bezúčelový úvěr. Úrok byl sjednán ve výši 1,016 % denně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s tím, že první splátka byla splatná dne datum. Dále byla sjednána povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného ve výši dle Sazebníku. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalovaného byla ověřena skrze licenci AISP, kdy majitelem účtu č. č. účtu byl žalovaný. K identifikaci žalovaného v době elektronického uzavření smlouvy na dálku byla doložena i kopie občanského průkazu.

6. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalovanému na účet č. č. účtu celkem ve výši částka. Poskytnutí této částky na bankovní účet žalovaného č. č. účtu potvrdila i společnost právnická osoba., IČ: IČO.

7. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti plyne popis obecného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, soud požadoval doložení ověření v konkrétní věci.

8. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí Anonymizováno osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí částka, na bydlení částka, nezbytné výdaje částka, zbylé výdaje částka, příjmy částka, výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem částka. Žalobkyně přiřadila žalovanému regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje částka, vypočítala minimální výdaje částka a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu částka při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

9. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí částka.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za Anonymizováno bylo zjištěno, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena mzda ve výši částka od společnosti právnická osoba, právnická osoba. Rovněž bylo zjištěno, že žalovanému byla Anonymizováno vyplacena podezřelý výraz ve výši částka, a že žalovaný měl velké množství výdajů spojených s Anonymizováno. Na bankovní účet žalovaného bylo za tento měsíc připsáno celkem částka a odepsáno celkem částka.

11. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, jak měly být splátky předmětného úvěru žalovaným spláceny, kdy denní splátky byly stanoveny na částku částka.

12. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru.

13. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši částka a k náhradě nákladů právního zastoupení.

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

19. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

20. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, že by se úvěr týkal podnikání žalovaného, to ze smlouvy neplyne, úvěr byl bezúčelový, kdy na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému přenechána celkem částka ve výši částka. Soud však nemá za prokázané ověření úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy bez důvodných pochybností. Soudu byl doložen žalobkyní sestavený dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a dokument označený jako „Identifikované příjmy“, z nichž však neplyne, že došlo na ověření, jde pouze o přehled žalobkyně. Dále žalobkyně soudu doložila výpis z bankovního účtu žalovaného za Anonymizováno Anonymizováno, ze kterého vyplývá pouze to, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena mzda ve výši částka od společnosti právnická osoba, právnická osoba, že žalovanému byla Anonymizováno vyplacena podezřelý výraz ve výši částka, a že žalovaný měl velké množství výdajů, a to i na Anonymizováno. Na bankovní účet žalovaného bylo za tento měsíc připsáno celkem částka a odepsáno celkem částka. Již z tohoto výpisu lze mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr, když z tohoto jednoznačně vyplývá, že žalovaný ve své podstatě veškeré finanční prostředky, které byly na bankovní účet žalovaného připsány vydal. Dále má soud pochybnosti o tom, zda na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného za období jednoho měsíce lze činit závěr o pravidelnosti příjmů. Žalobkyně ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a to zejména k výdajům na bydlení, jiným závazkům (ISIR vypovídá o předluženosti, nikoliv o jiných předchozích splácených závazcích). Dle soudu nebyla splněna povinnost ověřit schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet poskytovaný úvěr bez důvodných pochybností. Soud proto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností a v souladu s judikaturou a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal žalobkyni k zaplacení pouze dosud neuhrazenou jistinu úvěru jako rozdíl čerpání částka a úhrad částka, která by jako bezdůvodné obohacení měla být žalobkyni vrácena; ve zbytku došlo k zamítnutí žaloby. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti.

25. Důvod neplatnost by soud spatřoval i ve sjednání nepřiměřeného úroku se slabší stranou spotřebitele tak, jak smlouvu prosadil vůči klientovi silnější profesionál v rámci jím připravené smlouvy, věřitel měl zájem právě na takovém sjednání.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. když v tomto případě to byl žalovaný, kdo měl ve věci převážný úspěch. Protože mu však žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.