31 C 56/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Boušova 792/25, 190 14 Praha 9 - Klánovice proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 121 305,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 121 305,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 563,33 Kč od 24.5.2021 do 30.4.2022 a s úrokem ve výši 8,03 % ročně z částky 121 305,95 Kč od 1.5.2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 121 305,95 Kč od 1.5.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 27 649,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne datum se žalobce domáhal zaplacení částky 121 305,95 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 563,33 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 8,03 % ročně z částky 121 305,95 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokdem z prodlení z částky 121 305,95 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. Žalovaná pohledávka byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení ze dne datum. Původní věřitele právnická osoba se sídlem v obec (dříve právnická osoba) uzavřel s žalovanou smlouva o úvěru číslo ze dne datum pro částku úvěru 124 997 Kč se smluvním úrokem 8, 03% ročně a povinností zaplatit v 60. měsíčních splátkách po 2 787 Kč měsíčně vždy k 17. dni v měsíci. Ke schválení úvěru došlo na základě informací žalované v Žádosti o spotřebitelský úvěr a informací z databází a registrů a podle historických dat anonymizováno k příjmům a výdajům. Žalovaná neplnila řádně a dle Všeobecných obchodních podmínek (VOP) došlo k zesplatnění k datum pro dlužnou částku 121 305,95 Kč sestávající z jistiny 118 128,26 Kč, poplatků 800 Kč, pokut 871,69 Kč, pojistného 1 506 Kč a dále kapitalizovaný úrok 4 563,33 Kč (za dobu od vzniku závazku datum do zesplatnění datum), který se má dle smlouvy stávat součástí jistiny k poslednímu dni v měsíci.

2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

3. Soud učinil skutková zjištění z doložených listin:

4. Smlouva o úvěru číslo ze dne datum byla uzavřena mezi věřitelem právnická osoba se sídlem v obec, podnikajícím v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovanou jako fyzickou osobou nepodnikající a je podepsána elektronickými podpisy stran. Poskytnut byl úvěr ve výši 124 997 Kč s roční úrokovou sazbou 8,03% ročně, který se žalovaná zavázala splatit v 60 měsíčních splátkách po 2 787 Kč včetně 9,9% ze splátky úvěru 2 536 Kč za pojištění vždy k 17. dni v měsíci počínaje datum. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně ze splátky v prodlení, 600 Kč za náhradu nákladů vymáhání při zesplatnění, paušální poplatek 100 Kč za upomínku splatné splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly i Produktové podmínky, ve smlouvě žalovaná potvrdila seznámení se s nimi. Podle Produktových podmínek účinných od datum bodu 4.2 se náklady úvěru mimo jiné rozumí úroky, pojištění a náklady vymáhání a poplatky za výzvy ke splacení splatných závazků, dle bodu 4.3 jsou náklady zúčtovány na úvěrovém účtu a náklady se stávají (stejně tak jako případné smluvní pokuty) okamžikem jejich splatnosti (dospělosti) součástí úvěrové jistiny a dle bodu 4.4 jsou splatné se vznikem rozhodné skutečnosti (úroky a pojištění s měsíční splátkou, náklady od doby zesplatnění a poplatky při vynaložení). Dle bodu 5.2 je možné písemné odstoupení od smlouvy pro prodlení se 2 splátkami po sobě jdoucími nebo 1 splátky v prodlení déle než 3 měsíce, přičemž účinné je na konci měsíce následujícím po měsíci doručení odstoupení a do doby účinnosti odstoupení je splatná celá dlužná částka.

5. Žalovaná elektronickým podpisem potvrdila i poskytnutí Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru k sjednané smlouvě o předsmluvních informacích a potvrdila Údaje pro posouzení žádosti o klasický úvěr k dané smlouvě vztahující se k její úvěruschopnosti, kde uvedla rodinný stav rozvedená bez vyživovacích povinností, bydlení v nájmu od roku rok, zaměstnání jako dělnice v právnická osoba od července rok s měsíčním čistým příjmem 20 000 Kč měsíčně a s výdaji 10 000 Kč měsíčně. Dle výstupu ze příjmení jako registru dlužníků k datum zde nebyla žalovaná evidována, dle výstupu z BRKI (Bankovní registr klientských informací) neměla k datum evidovány závazky. Žalobce pak doložil evidenci žalované v příjmení z roku rok, ta však již dle již citovaného záznamu v roce rok netrvala.

6. Dle dopisu původního věřitele ze dne datum byl žalované úvěr schválen a poskytnut dne datum ve výši 124 997 Kč na účet č. bankovní účet, v souladu se smlouvou byl úvěr poskytnut bezhotovostně. Dle Přehledu splácení na úvěrovou smlouvu došlo k prodlení od datum s tím, že s poplatky po 100 Kč byly vypraveny upomínky z datum a z datum a pro nezaplacení dvou po sobě jdoucích splátek vznikly k datum náklady vymáhání 600 Kč a za dobu od datum do datum úroky z dlužné jistiny 4 563,33 Kč, pojištění 1506 Kč a smluvní pokuta 871,69 Kč (0,1% denně ze splátek v prodlení). Podle Odstoupení věřitele od smlouvy ze dne datum s účinky ke dni datum činila úvěrová jistina splatná ke dni účinnosti odstoupení 107 476 Kč, 16 722 Kč dlužné měsíční splátky úvěru (tj. úvěrové jistiny, souvisejících plateb a úroků po lhůtě splatnosti vyčíslených ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy), 872 Kč smluvní pokuta a 800 Kč náhrady nákladů vymáhání a upomínání, celkem 125 870 Kč. Podle těchto údajů by jistina bez tzv. nákladů činila 12 156,67 Kč (16 722 Kč méně úroky 4 563,33 Kč) a 107 476 Kč, celkem 119 634, 67 Kč. Žalobce v žalobní návrhu čistou jistinu požadoval v částce nižší 118 128,26 Kč.

7. Postoupení pohledávky na žalobce od původního věřitele na základě smlouvy o postoupení ze dne datum účinné ode dne datum vyplývá z potvrzení původního věřitele ze dne datum v souladu s oznámením postoupení žalované s dokladem o vypravení, obě ze dne datum. Doložena byla předžalobní výzva z datum s právním rozborem s dokladem o vypravení žalované. Soud neprováděl pro nadbytečnost dokazování z Všeobecných podmínek a Sazebníku poplatků, vše pro věc podstatné bylo vyjádřeno ve smlouvě nebo produktových podmínkách.

8. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 87 odst. 1 věta citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení, rozsudek Okresního soudu obec sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy (srov. publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu obec sp.zn. 18 C 69/2020 ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu obec sp.zn. OS obec 38 C 25/2020 ze dne 25.2.2020).

12. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Dle současného judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 ve spojení s rozhodnutím sp.zn. 29 Cdo 4498/2007 se jedná o neplatnou (oddělitelnou) část smlouvy a úroky náleží ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy).

13. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

14. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

18. Soud má za prokázané, že žalované vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru závazek vrátit úvěrovou jistinu s úroky a pro prodlení zaplatit i smluvní pokuty, náklady vymáhání a upomínání, přičemž nárok žalobce se opírá o ustanovení smlouvy a produktové podmínky, které byly součástí smlouvy a se kterými se žalovaná seznámila. Úrok, smluvní pokuta, paušální náklady i poplatky byly sjednány a jsou nárokovány v přiměřené výši neodporující dobrým mravům ani ustavením zákona o spotřebitelském smlouvě. I vytvoření jistiny z položek nákladů ve vztahu k dalšímu úročení bylo dojednáno v souladu se smluvní dispozicí účastníků (§ 513 a § 1806 o.z.) a nejedná se o nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1803 o.z. Úvěruschopnost žalované byla dle doložených listin zjištěna bez důvodných pochybností vzhledem k zjištěným poměrům žalované a výši splátky 2 787 Kč. Žalovaná nebyla zjištěna jako dlužnice v době uzavření smlouvy a měla dostatečný čistý příjem 20 000 Kč již z déle trvajícího zaměstnání a uváděla statisticky reálné výdaje při nájemním bydlení bez dalších vyživovacích povinností k tomu, aby závazku dostála a její prohlášení věřitel ve vztahu k dalším závazkům dle soudu dostatečně ověřil v registru dlužníků a bankovních úvěrů. Až pokud by byly registry se záznamy, bylo by na místě ze strany věřitele požadovat další doložení bonity, zde žalobce i předložil, že řešil záznam z roku rok oproti čistému záznam v roce 2021 (soud podotýká, že záznamy jsou uchovávány po dobu 3 let od vyrovnání dluhu dle webové stránky webová adresa). Soud přitom vychází z toho, že evidence dlužníků příjmení pracuje i s databází Centrální evidence exekucí dle webových stránek rejstříku a insolvenční řízení dle veřejného insolvenčního rejstříku u žalované nebylo vedeno. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá prohlášení dlužníka k majetkovým poměrům a důvodová zpráva klade důraz na materiální nikoli formální přístup k hodnocení postupu věřitele, tedy i když je judikatura ve vztahu k doložení poměrů přísnější a při evidenci v registrech tomu nemůže být jinak, zde soud přihlédl k doložené negativní evidenci v registrech, pro které mohl věřitel vycházet z jinak staticky odpovídajícím prohlášením žalované o výši příjmu na pozici dělnice a výdajů jedné osoby (ženy v produktivním věku v době uzavření smlouvy) žijící v nájmu. Soud na základě shora uvedených závěrů přiznal žalovaný nárok včetně zákonných úroků z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 694, 40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 853 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 305,95 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně ří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 840 Kč ve výši 3 956,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.