31 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši jistiny částka, dlužných poplatků ve výši částka, dále kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši částka a kapitalizovaný úrok z prodlení od datum do datum ve výši částka, spolu se smluvním úrokem ve výši 12,00 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, jejíž součástí jsou Produktové podmínky předchůdkyně žalobkyně. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši částka. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 13,90 % ročně a dále poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila předchůdkyně žalobkyně v souladu s Produktovými podmínkami dne datum k zesplatnění úvěru. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a z dlužných poplatků ve výši částka. Ani po zaslání předžalobní upomínky žalovaný na předmětnou pohledávku žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši částka. Co se týče dlužných poplatků v celkové výši částka, tyto jsou tvořeny měsíčními poplatky za pojištění schopnosti splácet varianta B ve výši částka dle Smlouvy o půjčce bod 3. a dále poplatkem za výzvu k úhradě dluhu ve výši částka ze dne datum, jenž plyne z čl. 6 bod 6.

1. Smlouvy o půjčce. Nakonec žalobkyně uvedla, že při sepisu žaloby došlo k administrativní chybě ve výši běžícího úroku, a proto žalobkyně nadále požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši jistiny částka, dlužných poplatků ve výši částka, dále kapitalizovaný úrok od datum do datum ve výši částka a kapitalizovaný úrok z prodlení od datum do datum ve výši částka, spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a nákladů řízení.

3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum a jeho akceptace bylo zjištěno, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů právnická osoba., IČ IČO a žalovaným označeným jako fyzická osoba nepodnikající. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši částka splatných vždy ke 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem datum, přičemž měsíční splátka zahrnovala také měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši částka. Úvěr měl být žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. č. účtu. Úrok byl sjednán ve výši 13,90 % ročně a RPSN ve výši 14,82 %. Dle čl. 6 bod 6.1. písm. a) smlouvy byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat poplatek ve výši částka za odeslanou upomínku k zaplacení dlužné částky s níž je žalovaný v prodlení. Dle čl. 8 bod 8.1. písm. a) ve spojení s bodem 8.2. písm. b) smlouvy byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splácením pravidelných měsíčních splátek přistoupit k zesplatnění úvěru.

6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený a bydlí v Anonymizováno. Rovněž bylo zjištěno, že deklarované pravidelné čisté měsíční příjmy žalovaného činí částka, započtený příjem žalovaného činí částka, deklarované měsíční výdaje na bydlení činí částka, deklarované měsíční výdaje na živobytí činí částka a deklarované měsíční náklady a ostatní činí částka. Výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti tak byla stanovena na částku částka.

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že dne datum žádal žalovaný úvěr číslo hodnota ve výši částka. Rovněž bylo zjištěno, jak předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně posuzovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS) etc. Předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního Black listu s výsledkem – bez záznamu; BRKI/NRKI – bez negativního záznamu; SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti etc. Deklarovaný příjem ve výši částka předchůdkyně žalobkyně ověřila podle plateb připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem ve výši částka. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček částka, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebních úvěrů ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Podle vyhodnocení předchůdkyni žalobkyně mělo žalovanému zbýt celkem částka, a tudíž dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je poskytovaný úvěr schopen bez důvodných pochybností splácet.

8. Z mimořádného výpisu z účtu č. č. účtu za období od datum do datum vyplývá, že žalovaný za období bezprostředně předcházejícího poskytnutí úvěru měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti Anonymizováno o., a že bankovní účet žalovaného vykazoval kladné zůstatky a nevykazoval žádné neobvyklé transakce spojené s hazardem. Rovněž bylo zjištěno, že žalovanému byla na tento účet připsána dne datum částka ve výši částka s poznámkou „Jednorázové čerpání Anonymizováno půjčky“.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za říjen 2022 bylo zjištěno, že žalovanému „přišla“ na tento účet dne datum mzda ve výši částka od společnosti Anonymizováno Rovněž bylo zjištěno, že účet žalovaného nevykazoval žádné neobvyklé transakce spojené s hazardem, přičemž počáteční zůstatek činil částka a konečný zůstatek činil částka.

10. Z výpisu Anonymizováno Půjčky bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, přičemž žalovaný uhradil splátky v celkové výši částka. Dále bylo zjištěno, že ke dni datum činila dlužná jistina částku částka, poplatky částku částka, úroky částku částka a úroky z prodlení částku částka.

11. Z dokumentu označeného jako „CBL“ bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systému BRKI s výsledkem „OK – nebyla nalezena negativní informace“ a v systému AntiFraud s výsledkem „OK – nebyla nalezena negativní informace“.

12. Ze zesplatňujícího dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění celého úvěru k tomuto dni z důvodu prodlení se splácením úvěru. Dle přehledu podacích čísel byl žalovanému tento dopis odeslán dne datum.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek vyplývá postoupení pohledávky za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Dle podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému dne datum.

14. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky částka s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky. Dle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána dne datum.

15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah předchůdkyně žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též z. s. ú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o. z., oproti staré úpravě v § 41 z. č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

23. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

28. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

29. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

30. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru částka s návratností spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně ve splátkách po částka měsíčně za dobu 60 měsíců s tím že úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. č. účtu dle uzavřené smlouvy. Prokázáno bylo rovněž postoupení pohledávky na žalobkyni, a tedy nabytí práv k pohledávce dle § 1880 odst. 1 o. z. Soud má za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, žalovaný měl dostatečný příjem ze zaměstnání ke krytí svých dalších nákladů a nové splátky. Deklarovaný příjem ve výši částka předchůdkyně žalobkyně ověřila podle plateb připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem ve výši částka. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje ve výši částka, z toho výdaje na splátky půjček částka, výdaje na bydlení vč. hypotéky a ST. úvěrů ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje ve výši částka. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného vychází na částku částka, což je částka dostačující k pokrytí splátky nového úvěru, která činila částka. Soud byl povinen dle judikatury zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti a má jej za řádné. Úrok byl sjednán v přiměřené výši odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

31. Existuje tedy povinnost žalovaného zaplatit žalované částky, k tomu se platně smluvně zavázal, že by došlo k úhradě nebo že by závazek neexistoval, to v řízení prokázáno nebylo, soud to nezjistil z provedeného dokazování a žalovaný dané netvrdil ani nedoložil. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.