31 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, akapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , Anonymizovánokapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, ,úrok 13,6 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 14,75 %,úrok 13,6 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala plnění z postoupené pohledávky dle výroku I. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o RePůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, , v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, vždy k 25. dni v měsíci. Dále si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 13,60 % ročně a další poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Právní předchůdkyně splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila právní předchůdkyně v souladu s produktovými podmínkami dne , datum, k zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby uhradil žalovaný dne , datum, částku , částka, . Žalovaná částka se sestává z jistiny úvěru ve výši , částka, , z kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, a dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS, BRKI), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.

3. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně žalobu o následující skutková tvrzení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným v návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, . Právní předchůdkyně se nespoléhala pouze na údaje, jež jí byly poskytnuty žalovaným, nýbrž aktivně vyhledala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr; prověřila insolvenční rejstřík, v němž neměl žalovaný žádný záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, byl zjištěn měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, , a to ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . Právní předchůdkyně z bankovního účtu žalovaného ověřila také výdaje žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný neměl žádné neobvyklé výdaje. Žalovaný utrácel pouze za jídlo, domácnost, oděvy, elektroniku a služby, léky a pohonné hmoty. Dále žalobkyně uvedla, že účelem úvěru byla především úhrada předchozích dluhů žalovaného, přičemž neúčelová část úvěru původně tvořila cca 11 % celkově poskytnuté částky. Na závazky žalovaného bylo nakonec možné použít nižší částku a žalovanému byla v konečném důsledku poskytnuta neúčelová částka , částka, představující cca 16 % celkově poskytnuté částky. Jelikož se nejedná o poskytnutí nového úvěru ani o jeho výrazné navýšení, právní předchůdkyně neměla dle žalobkyně zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že za období od , datum, do , datum, žalovaný na úvěr splatil celkem , částka, , dne , datum, uhradil částku , částka, , tudíž žalovaný uhradil celkem částku , částka, .

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení s akceptací tohoto návrhu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí úvěru v částce , částka, . Žalovaný se v této smlouvě zavázal tento úvěr splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách v částce , částka, vždy k 25. dni v měsíci. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 13,60 % ročně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) smlouvy byla právní předchůdkyně oprávněna žalovanému vyúčtovat poplatek za odeslání písemné upomínky o prodlení ve výši , částka, . V souladu s čl. 8 odst. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 2 písm. c) smlouvy, byla právní předchůdkyně oprávněna v případě porušení platebních povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnit.

7. Z potvrzení o zavření úvěrového účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného, že tento splatil právní předchůdkyni půjčku č. , hodnota, ve výši , částka, , která mu byla poskytnuta dne , datum, , a to dne , datum, .

8. Z výpisu z úvěru bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, přičemž za období od , datum, do , datum, uhradil celkem , částka, . Dne , datum, byl žalovanému vyúčtován poplatek za odeslání 1. výzvy k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru ve výši , částka, .

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka ve výši , částka, (výplata mzdy od společnosti , právnická osoba, ). Dále bylo zjištěno, že účet žalovaného vykazoval kladné zůstatky a žalovaný prováděl běžné životní transakce.

10. Z výpisu RePůjčky bylo zjištěno, že ke dni , datum, dlužil žalovaný na jistině úvěru částku , částka, , na úrocích po splatnosti částku , částka, , poplatku , částka, a úrocích z prodlení částku , částka, .

11. Z mimořádného výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo mimo jiné zjištěno, že na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka , částka, (výplata mzdy od společnosti , právnická osoba, ) a dne , datum, připsána částka , částka, (výplata mzdy od společnosti , právnická osoba, ).

12. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně ke dni , datum, předmětný úvěr zesplatnila, a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. K tomuto dni dluh žalovaného činil částku ve výši , částka, .

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na společnost I-Xon, a.s. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn právní předchůdkyní dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla společností I-Xon, a.s., postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný společností I-Xon, a.s., vyrozuměn dopisem ze dne , datum, zaslaným mu doporučeně.

15. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, .

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, , NS ČR 33 Cdo 3178/2018, 33 Cdo 201/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, toto stanovisko /tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona.

20. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).

21. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

22. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne , datum, se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne , datum, , Radlingerovi v. , právnická osoba, . o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli.

24. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

27. Soud má za prokázané, že žalovanému vznikl z titulu smlouvy o úvěru závazek vrátit úvěrovou jistinu se smluvními úroky, poplatkem za zaslání výzvy k úhradě dluhu, přičemž nárok žalobkyně se opírá o ustanovení smlouvy a produktové podmínky, které byly součástí smlouvy a se kterými se žalovaný seznámil. Úrok byl sjednán a je nárokován v přiměřené výši neodporující dobrým mravům ani ustavením zákona o spotřebitelském úvěru. Stran ověření úvěruschopnosti soud přihlédl k tomu, že převážná část úvěru se věnovala konsolidaci dřívějších závazků a tu původní věřitelka banka musela zjišťovat a vycházela u svého klienta z jeho transakcí, to odpovídalo i pozdějšímu doloženému stavu jeho účtu a splácení po delší dobu, samotná konsolidace však potřebu zkoumání nijak nevylučuje, je třeba zjistit poměry i závazky, ty se mohou kdykoliv měnit, z evidence soudu je však patrné, že žalovaný v době vzniku úvěru neměl exekvované závazky. Soud tak měl ověření v dané věci ještě za řádné. Ze smluvních dokumentů žalobkyně a právní předchůdkyně bylo prokázáno postoupení pohledávky a dále oznámení žalovanému, jak předpokládá § 1879 a § 1882 o. z. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné.

28. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .