31 C 64/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum Anonymizováno kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka od datum do datum, úrok 13,6 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 14,75 %, úrok 13,6 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala plnění z postoupené pohledávky dle výroku I. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o RePůjčce č. hodnota ze dne datum, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po částka vždy k 25. dni v měsíci. Dále si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 13,60 % ročně a další poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Právní předchůdkyně splnila svoji povinnost a úvěr žalovanému poskytla. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila právní předchůdkyně v souladu s produktovými podmínkami dne datum k zesplatnění úvěru. Před podáním žaloby uhradil žalovaný dne datum částku částka. Žalovaná částka se sestává z jistiny úvěru ve výši částka, z kapitalizovaného úroku ve výši částka, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka a dlužných poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne datum ve výši částka. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS, BRKI), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.

3. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně žalobu o následující skutková tvrzení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným v návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce č. hodnota ze dne datum. Právní předchůdkyně se nespoléhala pouze na údaje, jež jí byly poskytnuty žalovaným, nýbrž aktivně vyhledala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr; prověřila insolvenční rejstřík, v němž neměl žalovaný žádný záznam. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu byl zjištěn měsíční příjem žalovaného ve výši částka, a to ze zaměstnání u společnosti právnická osoba. Právní předchůdkyně z bankovního účtu žalovaného ověřila také výdaje žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný neměl žádné neobvyklé výdaje. Žalovaný utrácel pouze za jídlo, domácnost, oděvy, elektroniku a služby, léky a pohonné hmoty. Dále žalobkyně uvedla, že účelem úvěru byla především úhrada předchozích dluhů žalovaného, přičemž neúčelová část úvěru původně tvořila cca 11 % celkově poskytnuté částky. Na závazky žalovaného bylo nakonec možné použít nižší částku a žalovanému byla v konečném důsledku poskytnuta neúčelová částka částka představující cca 16 % celkově poskytnuté částky. Jelikož se nejedná o poskytnutí nového úvěru ani o jeho výrazné navýšení, právní předchůdkyně neměla dle žalobkyně zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že za období od datum do datum žalovaný na úvěr splatil celkem částka, dne datum uhradil částku částka, tudíž žalovaný uhradil celkem částku částka.

4. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce č. hodnota ze dne datum ve spojení s akceptací tohoto návrhu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí úvěru v částce částka. Žalovaný se v této smlouvě zavázal tento úvěr splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách v částce částka vždy k 25. dni v měsíci. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 13,60 % ročně. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) smlouvy byla právní předchůdkyně oprávněna žalovanému vyúčtovat poplatek za odeslání písemné upomínky o prodlení ve výši částka. V souladu s čl. 8 odst. 1 písm. a) a čl. 9 odst. 2 písm. c) smlouvy, byla právní předchůdkyně oprávněna v případě porušení platebních povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnit.

7. Z potvrzení o zavření úvěrového účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného, že tento splatil právní předchůdkyni půjčku č. hodnota ve výši částka, která mu byla poskytnuta dne datum, a to dne datum.

8. Z výpisu z úvěru bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, přičemž za období od datum do datum uhradil celkem částka. Dne datum byl žalovanému vyúčtován poplatek za odeslání 1. výzvy k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru ve výši částka.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od datum do datum bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne datum připsána částka ve výši částka (výplata mzdy od společnosti právnická osoba). Dále bylo zjištěno, že účet žalovaného vykazoval kladné zůstatky a žalovaný prováděl běžné životní transakce.

10. Z výpisu RePůjčky bylo zjištěno, že ke dni datum dlužil žalovaný na jistině úvěru částku částka, na úrocích po splatnosti částku částka, poplatku částka a úrocích z prodlení částku částka.

11. Z mimořádného výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo mimo jiné zjištěno, že na účet žalovaného byla dne datum připsána částka částka (výplata mzdy od společnosti právnická osoba) a dne datum připsána částka částka (výplata mzdy od společnosti právnická osoba).

12. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně ke dni datum předmětný úvěr zesplatnila, a vyzvala žalovaného k jeho okamžité úhradě. K tomuto dni dluh žalovaného činil částku ve výši částka.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na společnost I-Xon, a.s. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn právní předchůdkyní dopisem ze dne datum zaslaným mu doporučeně.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla společností I-Xon, a.s., postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný společností I-Xon, a.s., vyrozuměn dopisem ze dne datum zaslaným mu doporučeně.

15. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši částka.

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka, NS ČR 33 Cdo 3178/2018, 33 Cdo 201/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum toto stanovisko /tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona.

20. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut).

21. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

22. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli.

24. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

27. Soud má za prokázané, že žalovanému vznikl z titulu smlouvy o úvěru závazek vrátit úvěrovou jistinu se smluvními úroky, poplatkem za zaslání výzvy k úhradě dluhu, přičemž nárok žalobkyně se opírá o ustanovení smlouvy a produktové podmínky, které byly součástí smlouvy a se kterými se žalovaný seznámil. Úrok byl sjednán a je nárokován v přiměřené výši neodporující dobrým mravům ani ustavením zákona o spotřebitelském úvěru. Stran ověření úvěruschopnosti soud přihlédl k tomu, že převážná část úvěru se věnovala konsolidaci dřívějších závazků a tu původní věřitelka banka musela zjišťovat a vycházela u svého klienta z jeho transakcí, to odpovídalo i pozdějšímu doloženému stavu jeho účtu a splácení po delší dobu, samotná konsolidace však potřebu zkoumání nijak nevylučuje, je třeba zjistit poměry i závazky, ty se mohou kdykoliv měnit, z evidence soudu je však patrné, že žalovaný v době vzniku úvěru neměl exekvované závazky. Soud tak měl ověření v dané věci ještě za řádné. Ze smluvních dokumentů žalobkyně a právní předchůdkyně bylo prokázáno postoupení pohledávky a dále oznámení žalovanému, jak předpokládá § 1879 a § 1882 o. z. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z. Soud proto vyhověl žalobě jako důvodné.

28. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do datum (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.