31 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do dvou měsíců následujících po měsíci právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím na základě postoupené pohledávky spotřebitelské zápůjčky uzavření mezi žalovaným a původním věřitelem právnická osoba pro jistinu částka s úroky a poplatky dne datum. Na pohledávku bylo plněno částka, zaplaceno mělo být v 12ti měsíčních splátkách částka do datum. K výzvě soudu uvedla žalobkyně, že ověřila příjmy žalovaného a insolvenční rejstřík k úvěruschopnosti. Byla poučena o neúspěchu při nedoložení ověření úvěruschopnosti i po výdajové stránce. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při jednání trval na výzvě o úplném doložení úvěruschopnosti, kterou již měla písemně. Žalovaný potvrdil při jednání sjednání a získání zápůjčky i částečné plnění, kdy na vrácení neměl pro jiné dřívější závazky. Nyní požádal o delší lhůtu k plnění, neboť má získat nové zaměstnání, žije u Anonymizováno, ostatní dluhy jsou již řešeny exekučně a nevlastní cenný majetek, nemá vyživovací povinnost. Závěrem žalovaný trval na delší lhůtě k doplacení zbývající jistiny a nežádal nahradit náklady. Žalobkyni byla pohledávka postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy ze dne datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dle smlouvy o zápůjčce si žalovaný bral soukromě půjčku částka, kterou se tehdejší věřitelce zavázal vrátit mimo jiné úroky 86% ročně. Věřitelka byla profesionálka v poskytování úvěrů, soudu je známo z jiných věcí věřitelky užívání obdobných smluv s obdobným úročením u klientů spotřebitelů. Ověřován byl dle zákaznické karty, výpisů účtů a faktur příjem žalovaného částka za Anonymizováno, ovšem z výpisů bylo patrno i opakované braní jiných úvěrů. Nic nebylo doloženo k ověření základních výdajů na bydlení a jiných dřívějších závazků, z výpisů účtu bylo přitom patrné, že jiné dřívější závazky zde byly. Vyplacení částky částka právě žalovanému vyplývá i z potvrzení banky. K aktuální poměrům vyplynulo ze slyšení žalovaného, že dodnes řeší předchozí své závazky, že střídal zaměstnání, nevlastní cenným majetek, nemá vyživovací povinnost, žije u Anonymizováno a od datum bude na dobu neurčitou zaměstnán jako správce budovy a sítě s hrubou mzdou Anonymizováno tis. Kč i po srážkách na jiné úvěry by z výplaty zaplatit zbývající jistinu, předtím byl uchazečem o zaměstnání bez nároku na dávky. Postoupení pohledávky a účinky vůči žalované pro oznámení má oporu v ust. § 1879 a § 1882 z.č. 89/2012 Sb., o.z. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od datum). Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa C 25/2020 ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu

III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum v ESD C – 755/22 z datum. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019,

I. ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud nezjistil ověření úvěruschopnosti ve výdajové stránce bez důvodných pochybností, na účtu byly zřejmé dřívější závazky, přesto nebylo doloženo jejích ověření, dostupný výpis insolvenčního rejstříku by svědčil jen o předlužení, nikoliv o výši jiných splátek, k tomu například databáze NRKI, BRKI. Smlouva o zápůjčce je proto neplatná, náleží jen vrácení nezaplacené jistiny, ve zbytku musel soud žalobu pro neplatnost ujednání zamítnout. Vyplaceno bylo žalovanému částka, zaplatil již částka a zbývá částka. Plněno je ve prospěch žalobkyně, pohledávka jí byla řádně postoupena s účinky vůči žalovanému pro oznámení. V souladu s poměry žalovaného – nastupuje znovu do zaměstnání, srážet se mu bude ještě na dřívější závazky, nevlastní cenný majetek, bydlí u Anonymizováno – soud umožnil delší lhůtu k doplacení částky do dvou měsíce po měsíci právní moci. Kdyby soud neshledal neplatnost pro neověření úvěruschopnosti zabýval by se nepřiměřeným úrokem, který prosadila silnější věřitelka jako svůj obchodní model, svůj hospodářský zájem a dopady na smlouvu by byly obdobné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. K náhradě by náležely převážně úspěšnému žalovanému, ten však náhradu nežádal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.