31 C 75/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím po právní moci rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna žalovanému nahradit náklady řízení nezastoupeného účastníka ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se z titulu postoupené pohledávky domáhala zaplacení částky částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí částky částka. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit i s úrokem ve výši 40 % ročně. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci. Právní předchůdkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky Anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a právní předchůdkyně úvěr žalovanému vyplatila dne datum. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Právní předchůdkyně tak svůj závazek splnila, nicméně žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne datum byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum se společností právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum s právní předchůdkyní. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne datum.

2. Podáním ze dne datum se žalovaný vyjádřil k žalobě. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně uplatněný v žalobě neuznává, jelikož nejde o nárok plynoucí z úvěrové smlouvy, ale o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný má za to, že předmětná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti právní předchůdkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl, že právní předchůdkyně nikterak nezkoumala jeho příjmy a výdaje, nezkoumala jeho výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje např. na jídlo, za léky, zda nemá zvýšené výdaje související se podezřelý výraz stavem atd. Dále je žalovaný toho názoru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu nedostatečné formy právního jednání. Na základě předmětného kontraktačního procesu nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že se žalovaný k dané předložené smlouvě skutečně nezměnitelným způsobem daný prostředkem identifikace prokazující její akceptaci připojil. Sms kód a OP mohl doložit kdokoliv. Nakonec žalovaný tvrdil, že sjednaný smluvní úrok je v rozporu s dobrými mravy, a z tohoto důvodu lze rovněž smlouvu považovat za neplatnou. Žalovaný tedy navrhuje, aby zbývající částku ve výši částka směl splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka. Vyšší splátky není v současnosti schopen hradit vzhledem ke své zhoršené životní situaci.

3. Podáním doručeným dne datum doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného dotazem do ISIR, CEE a Databáze neplatných dokladů MVČR. Rovněž právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl právní předchůdkyni výpis ze svého bankovního účtu za období Anonymizováno a tři výplatní pásky za období od Anonymizováno. Soud trval na doložení ověření základních výdajů a jiným obdobných závazků tak, aby nehrozil neúspěch nad nezaplacenou jistinu.

4. Z jednání datum se žalovaná řádně omluvila, další doplnění nevznesla. Žalovaný připouštěl obdržené jistiny částka, aniž by plnil na dluh, jinak trval na svém vyjádření, vybavil si vepsání kódu sms, dokládání OP a příjmu, výdajů nikoliv. Vyšší splácení pod ztrátou výhody splátek neměl za možné, po srážkách na mnoho exekucí činí sice jeho příjem Anonymizováno tis. Kč a na bydlení u své matky vydá částka, hradí však ještě výživné částka měsíčně své dcery, má výdaje za stravu svou i dcery, za veřejnou dopravu a telefonní paušál a i další čtyři závazky žalované chce také splácet po částka měsíčně. Dostal se do dluhové pasti a hrozí mu tak i další požadavky na splácení.

5. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota bylo zjištěno, že v této bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, s jednou vyživovací povinností, je zaměstnán u společnosti právnická osoba na pracovní pozici dělník, s měsíčním příjmem částka a měsíčními výdaji částka.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným na dálku (v souladu s popisem žaloby) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků až do výše úvěrového limitu částka, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet každý měsíc, a to vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce, s tím, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně a RPSN ve výši 5 521,54 %. Dle čl. VI. smlouvy docházelo pro dvouměsíční prodlení ve splácení na zesplatnění.

8. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny osobní údaje žalovaného, tato věřitele žalovaný doložil svou totožnost.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za Anonymizováno bylo zjištěno, že příjmy žalovaného za tento měsíc činily částka a výdaje činily částka. Dále bylo zjištěno, že konečný zůstatek činil částka, a že žalovaný měl výdaje spojené s Anonymizováno.

10. Z výplatního lístku za Anonymizováno bylo zjištěno, že ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu měla být vyplacena mzda ve výši částka od zaměstnavatele právnická osoba 11. Z výplatního lístku za Anonymizováno bylo zjištěno, že ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu měla být vyplacena mzda ve výši částka od zaměstnavatele právnická osoba 12. Z výplatního lístku za Anonymizováno bylo zjištěno, že ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. č. účtu měla být vyplacena mzda ve výši částka od zaměstnavatele právnická osoba 13. Ze zesplatňujícího dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni datum, a zároveň jej vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky ve výši částka do tří dnů od doručení tohoto dopisu.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně postoupila na společnost právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa.

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným společnost právnická osoba., IČ IČO, sídlem adresa, postoupila právě na žalobkyni.

16. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum zaslaným mu doporučeně, přičemž tento dopis zahrnoval i předžalobní upomínku ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky částka a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne datum.

17. Aktuální poměry žalované vyplývají z výpovědi žalovaného: jeho mzda po srážkách jako operátora sváření činí Anonymizováno tis. Kč měsíčně, za bydlení u matky vydá částka, hradí výživné částka měsíčně, nevlastní cenné věci, na dopravu a mobil vydá částka měsíčně, po částka chce splácet další Anonymizováno obdobné dluhy a další ještě očekává, na stravu na částka denně a více o víkendech s dcerou. Pracovní poměr doložil pracovní smlouvou na plný úvazek z datum a Anonymizováno exekucí Potvrzení od minulého zaměstnavatele.

18. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od datum).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne datum zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne datum (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno FO, rozsudek Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu adresa sp. zn. spisová značka ze dne datum a Okresního soudu adresa sp. zn. OS adresa Anonymizováno ze dne datum, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z datum C-679/18. Krajský soud v adresa vyjádřil ve svém rozsudku č.j. spisová značka ze dne datum tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne datum lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z datum, který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

23. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

24. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne datum se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne datum, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne datum, Radlingerovi v. právnická osoba. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

26. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

29. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

30. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný smlouvu uzavíral mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daných smluvních vztazích v postavení spotřebitele, a na smluvní vztahy je tedy třeba aplikovat též úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednání na dálku v písemné formě si nakonec žalovaný vybavil, bylo sjednáno nahrazení podpisu sms kódem, ten byl podmínkou k vyplacené úvěru, to žalovaný nesporoval, dokládal pak svou totožnost, své telefonní číslo tel. číslo účet. Z provedeného dokazování ale vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice soudu k prokázání zkoumání příjmové stránky žalovaného doložila výplatní pásky za měsíc červenec až Anonymizováno a výpis z bankovního účtu žalovaného za Anonymizováno, nicméně k prokázání zkoumání výdajů žalovaného však doložila pouze výpis z bankovního účtu žalovaného za Anonymizováno, z něhož má soud za prokázané pouze to, že příjmy žalovaného za tento měsíc činily částka a výdaje činily částka, tj. výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy. Rovněž má soud za prokázané, že konečný zůstatek na účtu žalovaného za Anonymizováno činil částka, a že žalovaný měl výdaje spojené s Anonymizováno, naopak výdaje na stravu či bydlení patrné nebyly. Nadto soud uvádí, že výpis z bankovního účtu žalovaného za jeden měsíc nelze mít za dostatečný k prokázání zkoumání pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v systémech CEE a ISIR, nicméně tyto soudu nedoložila, ISIR svědčí pouze o tom, že není vedeno insolvenční řízení pro předlužení. CEE by vypovídal o množství exekucí, databáze jako NRKI, BRKI o dřívějších úvěrech i o výši jejich splátek. Je tak zřejmé, že právní předchůdkyně porušila svou zákonnou povinnost ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností, když neověřila výdajovou stránku, obsah výpisu účtu přitom k tomu vybízel. S ohledem na tuto skutečnost nelze mít smlouvu dle judikatury za platnou a je možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, zde částka (žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla celkem částka, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, což žalovaný sám potvrdil ve svém podání ze dne datum i při jednání soudu), jako zákonem o spotřebitelském úvěru předpokládané bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni či její právní předchůdkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení celkové dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud tedy přiznal jistinu částka a ve zbytku žalobu zamítl. Kdyby soud neshledal neplatnost pro nedoložené řádného ověření úvěruschopnosti, zabýval by se i přiměřeností sjednaného plnění včetně úroku 40% měsíčně, právě na něm ve formulářově připravené smlouvě věřitele trval, měl na takové obsahu smlouvy zájem, soud by proto i zde posuzoval neplatnost sjednaného celku.

31. V průběhu řízení žalovaný požádal o povolení splátek, neboť není schopen uhradit dlužnou částku jednorázově, dostal se do dluhové pasti, proto má mnoho exekucí a snaží se splácet další své závazky a další očekává, rodina mu pomáhá s náklady bydlení, nevyživuje však jen sebe, zčásti pečuje i o nezletilou dceru. Vzhledem k tomu, že svou nepříznivou životní situaci soudu doložil, soud mu uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši částka v pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že když žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný z 42 %. Ke dni rozhodnutí soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky přibližně částka, bylo jí vyhověno v částce částka, tj. úspěch žalovaného je zde z 58%, čistý úspěch a náklady žalovaného jsou tak k náhradě z 16%. Žalovaný žádal nahradit paušální náklady dle vyhl.č. 254/2015 Sb. za obranu odporem a vyjádření, za přípravu k jednání a účast u něj, 3x po částka, kde 16% činí částka k náhradě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.