31 C 83/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 307 870,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 307 870,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 691,32 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 307 870,90 Kč od 2.2.2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, s úrokem ve výši 8,7 % ročně z částky 302 939,7 Kč od 2.2.2022 do zaplacení a úrokem 8,7 % ročně z částky 4 686,2 Kč od 2.2.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 48 035,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 307 870,90 Kč s příslušenství uvedeným ve výroku I. s tím, že pohledávka za žalovanou mu byla postoupena [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum] účinnou od dne [datum], přičemž postoupení bylo oznámeno žalované dopisem zaslaným dne [datum]. Dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovanou smlouvu o úvěru a poskytl dle smlouvy úvěr 300 000 Kč žalované s úroky 8, 07% ročně a poplatky za poskytnutí a správu úvěru. Žalovaná řádně nesplácela a původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru dne [datum], přičemž mezi stranami bylo dohodnuto, že se za každý měsíc vzniklé úroky stanou součástí jistiny. Ke dni postoupení žalovaná neuhradila jistinu 302 939,70 Kč, úrok z ní ve výši 4 686,20 Kč a úrok z prodlení 4 691,32 Kč a poplatek 245 Kč za vedení účtu. Žalobce požaduje zaplacení jistiny 307 625,90 Kč (součet postoupené jistiny a přirostlých úroků z doby postoupení) a z této částky úrok 8,7% ročně od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 307 870,90 Kč (tedy včetně poplatku 245 Kč) ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, dále poplatek 245 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení do doby postoupení 4 691,32 Kč.

2. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobu podáním ze dne [datum] tak, že úvěruschopnost zkoumal jeho právní předchůdce na základě žádosti žalované o poskytnutí úvěru, kde prohlásila i své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry (žalovaná byla vdaná, s pracovním poměrem na dobu neurčitou) a potvrdila podpisem jejich správnost a doložení, žalobce má přitom za to, že doložení v době posuzování věřitelem je při potvrzení žalované dostačující a odkázal na rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a [anonymizováno] posouzení výdajů domácnost je postačující i ekonomický model dle rozhodnutí [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

3. Soud ve věci nařídil jednání, žalobce z procesní opatrnosti nesouhlasil s rozhodnutím bez jednání. K jednání se bez omluvy nedostavila žalovaná, doručení jí bylo fikcí na adresu trvalého pobytu v ČR. Z jednání se dne [datum] omluvil žalovaný pro kolizi s jiným jednáním s tím, že nárokuje i náklady za podání ze dne [datum].

4. Tvrzené postoupení pohledávky vyplývá ze smlouvy o postoupení ze dne [datum] účinnou od dne [datum], seznam postoupených pohledávek obsahuje i žalovanou pohledávku, doložen byl dopis o oznámení postoupení žalované.

5. Smlouva o úvěru byla mezi poskytovatelem úvěru [právnická osoba] a žalovanou uzavřena dne [datum] podpisem stran, součástí smlouvy byl i ceník a všeobecné obchodní podmínky, poskytnut byl úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách ve výši 4 056 Kč splatných vždy k 16. dni v měsíci počínaje první splátkou [datum], konče splátkou 2 358 Kč [datum] spolu s poplatky ve výši 3 000 Kč za vyřízení úvěru a dále poplatky za vedení splátkového účtu, úrokem 8,7% ročně s tím, že přirostlé úroky za každý měsíc se stávají součástí jistiny a jsou dále s jistinou úročeny, což platí i pro případ zesplatnění. Úvěr byl v částce 243 608 Kč určen ke konsolidaci jiných úvěrů či půjček, zbytek prostředků neměl omezený účel použití, jednalo se o spotřebitelský úvěr bez zajištění. K zesplatnění na základě písemné výzvy k zaplacení mohl věřitel mimo jiné přistoupit pro prodlení s jednou splátkou delší 3 měsíce nebo pro prodlení s více než dvěma splátkami. Upomínkou ze dne [datum] vyzval původní věřitel žalovanou k úhradě dluhu 9 083 Kč po splatnosti do [datum] s upozorněním na zesplatnění celého úvěru a jeho úročení řádným úrokem i zákonným úrokem z prodlení. Vznik prodlení a výpočet dlužných částek k [datum] byl doložen přehledem úvěrového účtu za dobu od [datum] do [datum].

6. K ověření úvěruschopnosti bylo doloženo interní posouzení úvěruschopnosti klienta, žádost o poskytnutí úvěrového produktu podepsaná žalovanou dne [datum] s prohlášením o správnosti a pravdivosti údajů a výpisy účtu žalované č. [bankovní účet] za měsíce leden až duben [rok]. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla povolen trvalý pobyt v ČR, byla vdaná, žila v nájmu s další osobou, byla vyučena a zaměstnána v ČR u [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou s příjmem 14 463 Kč měsíčně s výší nájmu 3 000 Kč. Z výpisu účtu vyplývá, že se žalovaná na konci měsíce nedostávala do debetu, mimo v žádosti uvedené mzdy jí došel i příjem od [právnická osoba] 5 tis. Kč v 01/ [rok], 20 tis. Kč v 02/ [rok], byla prováděna splátka úvěru 3 810 Kč měsíčně. Z interního posouzení vyplývá ještě ověření insolvenčního rejstříku bez záznamu, ověření rejstříku [anonymizováno] k dostatečné platební morálce, zjištěno nebylo podvodné jednání ani vedení exekucí, životní výdaje banka stanovila ekonomickým modelem zohledňujícím statistiky životních nákladů a normativní náklady bydlení na 6 748 Kč a zjistila v CBCB revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splácením 250 Kč měsíčně, kreditní kartu s týmž limitem a splátkami a úvěr ze dne [datum] se splátkou 3 810 Kč zkonsolidovaným žalovaným úvěrem. Při novém splátkovém zatížení zbylo z příjmu klienty 9 907 Kč na náklady.

7. Postoupením nabyl žalobce jako postupník pohledávku i jej příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o.z.

8. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od 29.5.2022).

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu [obec] sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [obec] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Okresního soudu [obec] sp.zn. OS [obec] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C [číslo].

13. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

14. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). I na ně by se vztahovala judikatura citovaná k výši úroku z prodlení ve smyslu posuzování výše požadovaných poplatků v návaznosti na smluvní povinnosti stran i z pohledu na celkovou částku k navrácení (srov. NS ČR sp.zn. 20 Cdo 1857/2019).

18. Žalobce vstoupil na základě postoupení do práv původního věřitele na zaplacení pohledávky žalovanou z úvěrové smlouvy, k jejímu zesplatnění došlo na základě výzvy původního věřitele pro prodlení předvídané ujednáním stran, smlouva byla uzavřena platně s přiměřenou výší smluveného úroku i poplatků, ujednání o úročení smluvního úroku odpovídá zákonu. Smlouva byla uzavřena platně i při pohledu na ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Věřitel vycházel z informací podaných žalovanou, ty ale ověřil z databází o dalších splatných pohledávkách a výpisy z účtu žalované za několik měsíců. Protože žalovaná uvedla pouze náklady bydlení 3 000 Kč, vycházel z ekonomického modelu a počítal tak dle soudu správně s náklady vyššími. K žalované v době úvěrování bylo známo, že je vdaná, sdílí životní náklady a bydlení v nájmu, má stálý příjem ze zaměstnání na dobu neurčitou, ten se objevoval na jejím účtu, byla tedy výdělečně činná a podle dalšího příjmu byla schopna mít i přivýdělek, nedostávala se do debetu, splácela konsolidovaný úvěr. Soud má za to, že věřitel ověřil úvěruschopnost bez důvodných pochybností, postupoval v souladu se zákonnou úpravou i shora soudem citovanou judikaturou. K judikatuře uváděné žalobou soud podotýká, že se nejedná o publikovaná rozhodnutí a pro soud v dané věci bylo důležité doložení údajů tvrzených žalovanou v kombinaci s ekonomickým modelem výdajů výpisem z účtu žalované a hodnocení databází, současně soud přihlédl k tomu, že judikatura vztahující se k absolutní neplatnosti při nedostatečné ověření úvěruschopnosti je pozdější, nežli doba uzavření smlouvy, při uzavírání pozdějších smluv by však jistě věřitelé měli dbát na řádné doložení údajů získaných od klientů v zájmu ochrany obou stran v souladu s vývojem judikatury. Žaloba byla uplatněna po právu, žalovaná nedoložila, že by nárok nevznikl nebo že by na něj plnila.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 035,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 316 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 307 870,90 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Náklady za nárokovaný čtvrtý úkon za podání 7.3.2023 soud nepřiznal, nemá je za účelně vynaložené, týkají se doplnění žalobních tvrzení a důkazů k úvěruschopnosti, které zde měly a mohly být již v žalobě.

21. Přes polskou státní příslušnost žalované byl pro její pobyt v ČR příslušný k rozhodování český soud dle Nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) určilo rozhodné právo bydliště spotřebitele.