32 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr Reginou Sypeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 16 582 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 582 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 592 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení a 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 990 Kč od 22. 2. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 8 350,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 582 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a.s. uzavřela s žalovaným dne 21. 4. 2016 smlouvu, podle níž se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby v rámci členství programu anonymizováno, které spočívaly v předání zařízení – mobilní telefonu anonymizována tři slova jméno k dočasnému užívání bez nároku na následný odkup. Za to se žalovaný zavázal platit členský poplatek programu anonymizováno, pojištění zařízení, a pokud by zařízení po sjednané 104 týdenní době nevrátil, byl povinen uhradit cenu zařízení. Ve vztahu k předanému zařízení žalovaný neuhradil fakturu číslo vystavené dne 11. 2. 2017 na částku 990 Kč se splatností dne 21. 2. 2017 a fakturu číslo vystavené dne 3. 11. 2017 na částku 15 592 Kč se splatností dne 13. 11. 2017. Ke dni 22. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobkyni.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 21. 4. 2016 smlouvu číslo na jejímž základě mu bylo dne 25. 4. 2016 přenecháno na dobu 104 týdnů k užívání zařízení – mobilní telefon anonymizována tři slova jméno v hodnotě 19 990 Kč. Žalovaný tím zároveň souhlasil s podmínkami programu„ anonymizována tři slova anonymizováno“ a s tím, že součástí programu je též pojištění přístroje hrazené v pravidelných měsíčních splátkách a řídící se pojistnými podmínkami. (prokázáno předávacím protokolem) Člen programu byl povinen platit poplatek za pojištění, a to v pravidelných měsíčních splátkách. (prokázáno rámcovou pojistnou smlouvou) Smlouva, na jejímž základě vzniklo členství, byla uzavřena na dobu 2 let a při jejím ukončení, a to i předčasném, byl žalovaný povinen poskytnutý smartphone vrátit a pro případ, že tak neučiní, byla sjednána povinnost člena uhradit hodnotu předaného zařízení. Důvodem k ukončení členství může být mimo jiné prodlení s úhradou členského poplatku a poplatku za pojištění. (prokázáno Podmínkami programu anonymizována tři slova anonymizováno). Fakturou číslo ze dne 11. 2. 2017 byly žalovanému vyúčtovány měsíční poplatky za členství a za pojištění v celkové výši 990 Kč, faktura byla splatná dne 21. 2. 2017. Fakturou číslo ze dne 3. 11. 2017 byla žalovanému vyúčtována úhrada za nevrácení přístroje ve výši 15 592 Kč (prokázáno uvedenými fakturami)

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný nezaplatil poplatek za členství v programu„ anonymizována čtyři slova“ a poplatek za pojištění, na jehož základě mu byl k užívání přenechán mobilní telefon. V důsledku nezaplacení jeho členství v programu skončilo a žalovanému vznikla povinnost přenechaný přístroj vrátit. Protože jej žalovaný nevrátil, vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalovanému úhradu za nevrácení přístroje. Dlužný členský poplatek a poplatek za pojištění, ani dlužnou částku za nevrácení přístroje žalovaný dosud nezaplatil.

6. Po právní stránce hodnotil soud vztah účastníků jako vztah plynoucí z nájemní smlouvy. Ta je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, konkrétně se jedná o ustanovení § 2316 o podnikatelském nájmu věcí movitých, kdy nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem, v rámci této činnosti zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se za to zavazuje platit mu nájemné, kdy jinak se použijí obecná ustanovení o nájmu. Pokud si účastníci sjednají, že nevrátí-li žalovaný po ukončení smlouvy zařízení, zůstane mu za současné povinnosti uhradit jeho dle smlouvy stanovenou hodnotu, jedná se pak o smlouvu kupní dle § 2079, resp. § 2085 o. z., kdy tato smlouva nemusí být uzavřena písemně, a nic nebrání konkludentnímu uzavření v důsledku konkrétního jednání, jako v tomto případě. Žalovaný na jejím základě získá předmět nájmu do vlastnictví oproti zaplacení sjednaným způsobem stanovené ceny v ujednané lhůtě. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti plynoucí z uzavřené nájemní smlouvy splnil, když žalovanému předmět nájmu přenechal k užívání. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by fakturu na poplatek za členství a poplatek za pojištění uhradil. Zároveň žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by předmět nájmu, tj. mobilní telefon, žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, či že mu povinnost k jeho vrácení nevznikla, ani že by fakturu, jíž mu byla vyúčtována úhrada za nevrácení přístroje, zaplatil. Podle § 1879 o. z. došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to i bez souhlasu dlužníka. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost částku žalobci uhradit.

7. Protože žalovaný svoji povinnost nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku shora.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 350,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 16 582 Kč, tj. ve výši 1 780 Kč za jeden úkon právní služby. Jako účelně vynaložené k bránění práva žalované soud podle § 11 ods.t 1 písm. a), d) a g) a. t. hodnotil všechny 3 vyúčtované úkony spočívající v převzetí věci, podání žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby. Za každý ze 3 úkonů právní služby pak náleží paušální náhrada dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč Náklady na účelné zastoupení žalobkyně tak činí 6 240 Kč jako odměna za úkony právní služby a 900 Kč jako paušální náhrada. Tím, že je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady na zastoupení o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč, tj. o 1 310,40 Kč. Celkové náklady proto činí 8 350,40 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.