32 C 170/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr Reginou Sypeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 16 582 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 582 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 15 592 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení a 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 990 Kč od 22. 2. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 8 350,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 582 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a.s. uzavřela s žalovaným dne 21. 4. 2016 smlouvu, podle níž se právní předchůdce žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby v rámci členství programu [anonymizováno], které spočívaly v předání zařízení – mobilní telefonu [anonymizována tři slova] [jméno] k dočasnému užívání bez nároku na následný odkup. Za to se žalovaný zavázal platit členský poplatek programu [anonymizováno], pojištění zařízení, a pokud by zařízení po sjednané 104 týdenní době nevrátil, byl povinen uhradit cenu zařízení. Ve vztahu k předanému zařízení žalovaný neuhradil fakturu [číslo] vystavené dne 11. 2. 2017 na částku 990 Kč se splatností dne 21. 2. 2017 a fakturu [číslo] vystavené dne 3. 11. 2017 na částku 15 592 Kč se splatností dne 13. 11. 2017. Ke dni 22. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobkyni.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 21. 4. 2016 smlouvu [číslo] na jejímž základě mu bylo dne 25. 4. 2016 přenecháno na dobu 104 týdnů k užívání zařízení – mobilní telefon [anonymizována tři slova] [jméno] v hodnotě 19 990 Kč. Žalovaný tím zároveň souhlasil s podmínkami programu„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ a s tím, že součástí programu je též pojištění přístroje hrazené v pravidelných měsíčních splátkách a řídící se pojistnými podmínkami. (prokázáno předávacím protokolem) Člen programu byl povinen platit poplatek za pojištění, a to v pravidelných měsíčních splátkách. (prokázáno rámcovou pojistnou smlouvou) Smlouva, na jejímž základě vzniklo členství, byla uzavřena na dobu 2 let a při jejím ukončení, a to i předčasném, byl žalovaný povinen poskytnutý smartphone vrátit a pro případ, že tak neučiní, byla sjednána povinnost člena uhradit hodnotu předaného zařízení. Důvodem k ukončení členství může být mimo jiné prodlení s úhradou členského poplatku a poplatku za pojištění. (prokázáno Podmínkami programu [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Fakturou [číslo] ze dne 11. 2. 2017 byly žalovanému vyúčtovány měsíční poplatky za členství a za pojištění v celkové výši 990 Kč, faktura byla splatná dne 21. 2. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2017 byla žalovanému vyúčtována úhrada za nevrácení přístroje ve výši 15 592 Kč (prokázáno uvedenými fakturami)

5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný nezaplatil poplatek za členství v programu„ [anonymizována čtyři slova]“ a poplatek za pojištění, na jehož základě mu byl k užívání přenechán mobilní telefon. V důsledku nezaplacení jeho členství v programu skončilo a žalovanému vznikla povinnost přenechaný přístroj vrátit. Protože jej žalovaný nevrátil, vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalovanému úhradu za nevrácení přístroje. Dlužný členský poplatek a poplatek za pojištění, ani dlužnou částku za nevrácení přístroje žalovaný dosud nezaplatil.

6. Po právní stránce hodnotil soud vztah účastníků jako vztah plynoucí z nájemní smlouvy. Ta je upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o. z.“, konkrétně se jedná o ustanovení § 2316 o podnikatelském nájmu věcí movitých, kdy nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem, v rámci této činnosti zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se za to zavazuje platit mu nájemné, kdy jinak se použijí obecná ustanovení o nájmu. Pokud si účastníci sjednají, že nevrátí-li žalovaný po ukončení smlouvy zařízení, zůstane mu za současné povinnosti uhradit jeho dle smlouvy stanovenou hodnotu, jedná se pak o smlouvu kupní dle § 2079, resp. § 2085 o. z., kdy tato smlouva nemusí být uzavřena písemně, a nic nebrání konkludentnímu uzavření v důsledku konkrétního jednání, jako v tomto případě. Žalovaný na jejím základě získá předmět nájmu do vlastnictví oproti zaplacení sjednaným způsobem stanovené ceny v ujednané lhůtě. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti plynoucí z uzavřené nájemní smlouvy splnil, když žalovanému předmět nájmu přenechal k užívání. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by fakturu na poplatek za členství a poplatek za pojištění uhradil. Zároveň žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by předmět nájmu, tj. mobilní telefon, žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, či že mu povinnost k jeho vrácení nevznikla, ani že by fakturu, jíž mu byla vyúčtována úhrada za nevrácení přístroje, zaplatil. Podle § 1879 o. z. došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to i bez souhlasu dlužníka. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost částku žalobci uhradit.

7. Protože žalovaný svoji povinnost nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobci proto vznikl v souladu s § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku shora.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 350,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 16 582 Kč, tj. ve výši 1 780 Kč za jeden úkon právní služby. Jako účelně vynaložené k bránění práva žalované soud podle § 11 ods.t 1 písm. a), d) a g) a. t. hodnotil všechny 3 vyúčtované úkony spočívající v převzetí věci, podání žaloby a výzva k plnění před podáním žaloby. Za každý ze 3 úkonů právní služby pak náleží paušální náhrada dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč Náklady na účelné zastoupení žalobkyně tak činí 6 240 Kč jako odměna za úkony právní služby a 900 Kč jako paušální náhrada. Tím, že je advokát plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady na zastoupení o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč, tj. o 1 310,40 Kč. Celkové náklady proto činí 8 350,40 Kč.