32 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Reginou Sypeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

I. Žalovaný je povinen platit výživné na žalobkyni jako neprovdanou matku ve výši částka měsíčně, v době od datum do datum, vždy do každého 15. dne daného měsíce k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek na výživném za dobu od datum do datum ve výši částka je žalovaný povinen zaplatit po částka měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit jí výživné ve výši částka měsíčně, a to od podání návrhu do doby, než jejich nezletilá dcera dosáhne věku dvou let, tj. do datum. Svůj návrh zdůvodnila tím, že je na rodičovské dovolené, osobně pečuje o dvě nezletilé dcery a nemůže si proto zajistit příjem z plného pracovního úvazku. Jejími jedinými příjmy jsou rodičovský příspěvek a výživné na starší dceru, nicméně tyto příjmy nepostačují k úhradě jejích základních životních nákladů, zejména nákladů na bydlení a běžných životních potřeb. Oproti tomu má žalovaný čistý měsíční příjem přibližně částka a nemá žádné další vyživovací povinnosti, a je proto schopen na její výživu přispívat požadované výši.

2. Žalovaný se bez omluvy nedostavil ani k jednomu ze dvou nařízených jednání, z jednání se ani neomluvil, ač mu byla předvolání řádně a včas doručena. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).

3. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným žila ve společné domácnosti až do datum, kdy se žalovaný odstěhoval. Od tohoto okamžiku bydlí v bytě sama se svými dvěma nezletilými dcerami, a to se jméno FO, na kterou pobírá výživné ve výši částka měsíčně, a dále s dcerou jméno FO, se kterou je v současné době na rodičovské dovolené. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši částka a příspěvek v hmotné nouzi ve výši částka měsíčně. V době společného soužití pracoval žalovaný ve společnosti právnická osoba v Českém Dubu jako mistr ve skladu s měsíčním příjmem přibližně částka. Po jejich rozchodu však žalovaný přestal do zaměstnání docházet a v současné době pravděpodobně žádné zaměstnání nemá. Žalovaný se o dceru nezajímá a dosud ji nekontaktoval ani za účelem setkání.

4. Z rodného listu jméno FO, narozené rodné přijmení datum, bylo zjištěno, že jako rodiče nezletilé jsou zapsáni žalobkyně Jméno žalobkyně a žalovaný Jméno žalovaného.

5. Ze zprávy společnosti právnická osoba, ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od datum na hlavní pracovní poměr na pozici vedoucí směny logistiky. Pracovní poměr byl ukončen ke dni datum z důvodu hrubého porušení pracovních povinností spočívajícího v neomluvené absenci.

6. Z mzdového listu žalovaného za rok 2025 bylo zjištěno, že v měsících leden až srpen 2025 dosahoval u zaměstnavatele právnická osoba, čistého měsíčního příjmu pohybujícího se v rozmezí mezi částka a částka, přičemž průměrný čistý měsíční příjem činil částka.

7. Ze zprávy OSSZ adresa ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný není veden v evidenci zaměstnanců ani osob samostatně výdělečně činných, jeho posledním evidovaným zaměstnavatelem byla společnost právnická osoba, u níž byl zaměstnán od datum do datum.

8. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá žádné dávky státní sociální podpory.

9. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

10. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

11. Soud se na základě provedeného dokazování zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro přiznání výživného žalobkyni jako neprovdané matce podle § 920 o. z. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce není neschopnost matky samostatně se živit (tj. stav odkázanosti na výživu), jak předpokládá ustanovení § 911 o. z., nýbrž skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte dochází k (dočasnému nebo trvalému) snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Není rozhodné, zda před porodem pracovala a měla vlastní příjem či nikoliv, postačí, když dojde ke snížení výdělkových možností matky. Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922).

12. V projednávané věci bylo z rodného listu nezletilé jméno FO, narozené rodné přijmení datum, prokázáno, že žalobkyně je matkou nezletilé a žalovaný jejím otcem. Žalobkyně je v době rozhodování soudu na rodičovské dovolené a osobně pečuje nejen o nezletilou jméno FO, ale i o starší dceru jméno FO. Z její výpovědi vyplynulo, že jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši částka měsíčně, příspěvek v hmotné nouzi ve výši částka měsíčně a výživné na starší dceru jméno FO ve výši částka měsíčně. Žalobkyně bydlí sama se svými dvěma nezletilými dcerami, a její příjmy, jak sama uvedla, nepokryjí ani základní životní potřeby a náklady na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně nemůže za dané situace vykonávat zaměstnání na plný pracovní úvazek, neboť osobně celodenně pečuje o nezletilou jméno FO, s níž je na rodičovské dovolené, a zároveň o starší dceru. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, ze zprávy zaměstnavatele právnická osoba, a ze mzdového listu žalovaného za rok 2025 měl soud za prokázané, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od datum do datum na hlavní pracovní poměr na pozici vedoucí směny logistiky, přičemž v měsících leden až srpen 2025 dosahoval čistého měsíčního příjmu v rozmezí od částka do částka, s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši částka. Pracovní poměr byl ukončen ke dni datum z důvodu hrubého porušení pracovních povinností spočívajícího v neomluvené absenci. Ze zprávy OSSZ adresa soud zjistil, že žalovaný není po skončení pracovního poměru veden v evidenci zaměstnanců ani osob samostatně výdělečně činných, a ze zprávy Úřadu práce ČR vyplynulo, že nepobírá ani žádné dávky státní sociální podpory.

13. Soud při stanovení výše výživného na neprovdanou matku vycházel z toho, že zákonným kritériem pro plnění poskytované podle § 920 o. z. je přiměřenost. Nejde o plnění vyživovací povinnosti v plném rozsahu podle kritérií zásadně shodné životní úrovně, nýbrž o přiměřený příspěvek otce dítěte na výživu matky v době, kdy jsou její výdělkové možnosti z důvodu péče o dítě podstatně omezeny. Soud proto zohlednil na jedné straně potřeby žalobkyně v situaci, kdy sama fakticky zajišťuje veškerou péči o nezletilou jméno FO i starší dceru a její vlastní příjem tvoří převážně dávky státní sociální podpory, a na straně druhé výdělkové možnosti a schopnosti žalovaného, jak se podávaly z jeho dosavadního zaměstnání. Skutečnost, že žalovaný po rozchodu se žalobkyní přestal do zaměstnání docházet a pracovní poměr s ním byl ukončen pro hrubé porušení pracovních povinností, nemůže jít k tíži žalobkyně. Při úvaze o výši výživného soud vycházel z příjmů, kterých žalovaný dosahoval a při náležitém pracovním úsilí by i nadále mohl dosahovat, tedy z jeho objektivních výdělkových možností.

14. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na uvedené poměry obou účastníků je částka částka měsíčně přiměřeným příspěvkem žalovaného na výživu žalobkyně jako neprovdané matky. Tato částka reflektuje skutečnost, že žalobkyně je v důsledku péče o dvě nezletilé děti omezená v možnosti výdělečné činnosti a její příjmy z dávek a výživného na starší dceru nedostačují k úhradě základních životních nákladů, zatímco žalovaný je zdravý, v produktivním věku, bez dalších vyživovacích povinností a v nedávné minulosti dosahoval nadprůměrného čistého příjmu přesahujícího částka měsíčně. Výživné ve výši částka tak nepředstavuje nepřiměřenou zátěž pro žalovaného a současně přiměřeně kompenzuje snížení výdělkových možností žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši částka měsíčně od datum do datum, tedy od měsíce následujícího po skončení pracovního poměru žalovaného, kdy již byli se žalobkyní od sebe odloučeni a žalobkyně nesla sama veškerou tíhu péče o nezletilé děti a zajištění svých životních potřeb, až do dosažení věku dvou let věku nezletilé, jak je uvedeno ve výroku I. Pro období od datum do datum tak žalovanému vznikl nedoplatek na výživném v celkové výši částka (4 měsíce po částka). S ohledem na výši stanoveného běžného výživného a na to, že žalovaný bude povinen toto výživné hradit souběžně s úhradou nedoplatku, soud považoval za spravedlivé a přiměřené umožnit žalovanému uhradit vzniklý nedoplatek ve splátkách po částka měsíčně spolu s běžným výživným. Soud současně žalovaného zavázal, aby nedoplatek hradil v těchto splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a stanovil, že v případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky ztrácí žalovaný výhodu splátek. Takovéto rozložení úhrady nedoplatku přiměřeně zohledňuje současné možnosti žalovaného, aniž by nepřiměřeně zatěžovalo žalobkyni, a odůvodňuje výrok II. rozsudku.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by úspěšná žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení. V řízení jí však žádné náklady nevznikly, neboť řízení je osvobozeno od soudního poplatku a žádné náklady v souvislosti s řízením netvrdila. Soud proto uzavřel, že žádnému z účastníků není náhrada nákladů přiznána. Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Při nesplnění povinnosti uložené tímto rozsudkem je možno navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.