32 C 72/2020

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr Reginou Sypeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci titul . jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 500 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 4 300 Kč od 26. 5. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b> Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhá zaplacení částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [anonymizováno] [právnická osoba] právním předchůdcem žalobkyně, účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] v níž se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému též služby mimo elektronické komunikace. Žalovaný nedostál svým povinnostem plynoucím ze smlouvy, když nezaplatil za poskytnuté elektronické zařízení. Konkrétně právní předchůdce žalobce na vrub žalovaného vystavil fakturu [číslo] ze dne 13. 8. 2015, na částku 100 Kč, splatnou dne 31. 8. 2015; fakturu [číslo] ze dne 13. 9. 2015 na částku 100 Kč, splatnou dne 1. 10. 2015 a fakturu [číslo] ze dne 10. 5. 2016 na částku 4 300 Kč, splatnou dne 25. 5. 2016. Žalovaný byl k úhradě dlužných faktur upomínán výzvou k zaplacení ze dne 28. 8. 2015, ke dni podání žaloby však k jejich zaplacení nedošlo a ke dni 16. 7. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovanému byl z důvodu neznámého pobytu v řízení ustanoven opatrovník. Opatrovník nárok žalobkyně považoval za nesporný. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., vycházejíc z obsahu spisu a listinných důkazů, neboť žalobkyně a opatrovník žalovaného s takovým postupem souhlasili. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalovaného dne 2. 6. 2015 uzavřena účastnická smlouva [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací. Dne 20. 8. 2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně další účastnickou smlouvu [číslo]. Oběma smlouvami se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zařízení LTE modem HUAWEI E5180-Bílý za celkovou cenu 2 301 Kč, která bude uhrazena formou měsíčních splátek po 100 Kč. V rámci každé ze smluv bylo též ujednáno, že v případě neuhrazení příslušné splátky se všechny dosud neuhrazené splátky stávají splatnými. Dne 13. 8. 2015 a dne 13. 9. 2015 vystavil právní předchůdce žalobkyně žalovanému fakturu, jejíž součástí byla úhrada 100 Kč představující měsíční splátku za poskytnuté koncové zařízení. Žalovaný však vyúčtované stokorunové splátky za modemy v příslušném období nezaplatil. Dne 10. 5. 2016 vystavil právní předchůdce žalobce žalovanému fakturu [číslo] kterou žalovanému vyúčtoval 2 000 Kč za zbývajících 20 splátek ze smlouvy č. 9515073912 a 2 300 Kč za zbývajících 23 splátek ze smlouvy [číslo] celkem tak fakturovaná částka činila 4 300 Kč a byla splatná dne 25. 5. 2016. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky ohledně zařízení HUAWEI posoudil jako vztah plynoucí z kupní smlouvy dle § 2079, resp. § 2085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný na jejím základě získal předmět koupě oproti zaplacení kupní ceny, která byla sjednána v měsíčních splátkách po 100 Kč. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti plynoucí z uzavřené kupní smlouvy splnil, když žalovanému předmět koupě odevzdal. Žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by splátky kupní cenu či kupní cenu celou uhradil, čímž došlo ke zesplatnění celé kupní ceny u obou zařízení. Podle § 1879 o. z. došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to i bez souhlasu dlužníka. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jím v žalobě uplatněné částky za oprávněný a uložil žalovanému povinnost částku žalobkyni uhradit, a to i včetně úroku z prodlení, na který vznikl žalobci podle ust. § 1970 o. z. nárok. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla ve věci plný úspěch a vzniklo jí tedy právo na náhradu nákladů řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náklady řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb za tři úkony po 200 Kč, dále 3x náhradu hotových výdajů po 100 Kč a 21 % DPH. Celkové náklady tak činí 1 489 Kč.