35 Co 66/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o odporové žalobě, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 48 C 28/2023-127 ze dne 1. 11. 2023

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávky žalované přihlášené k provedení rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , sp. zn. , spisová značka, , ve výši , částka, dle smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a ve výši , částka, dle smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , uplatněné jako zajištěné zástavním právem, jsou pohledávkami patřícími do skupiny dle ustanovení § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř. a náleží jim pořadí dle data dojití přihlášky pohledávky soudnímu exekutorovi , datum, (výrok I). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Dle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně opírala žalobu o tvrzení, že na základě exekučního návrhu žalobkyně je vůči , jméno FO, , narozenému , datum, (dále jen „povinný“), vedeno exekuční řízení soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pod sp. zn. , spisová značka, , a to dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, - pobočka v , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, (dále také jako „exekuční titul“), kterým bylo určeno, že opomenutí dlužníka , jméno FO, , narozeného , datum, (otce povinného), spočívající v neuplatnění práva tzv. neopominutelného dědice na polovinu jeho zákonného podílu na dědictví v řízení u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , v důsledku čehož se stal , jméno FO, , narozený , datum, , vlastníkem také ideální ¼ podílu na nemovitých věcech a dalších aktivech, je vůči žalobkyni právně neúčinné. V průběhu exekučního řízení přihlásila žalovaná své pohledávky vyplývající z úvěrových smluv č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a č. , Anonymizováno, 01 ze dne , datum, , avšak dle žalobkyně těmto pohledávkám nenáleží zařazení do skupiny dle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. ani pořadí dle § 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř., jako pohledávek zajištěných zástavním právem, neboť uplatnění práva žalované v exekuci, coby zástavního věřitele, je vůči žalobkyni neúčinné, eventuelně absolutně neplatné. Důvod neúčinnosti právního jednání žalované přitom shledává žalobkyně ve skutečnosti, že v době vzniku pohledávek žalované a jejich zajištění zástavním právem na nemovitostech, které jsou nyní předmětem exekučního řízení, byl již vydán rozsudek Okresního soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , kterým bylo žalobě proti povinnému vyhověno. V jednání povinného, který zatížil v průběhu tohoto řízení předmětné nemovitosti tak, že fakticky zmařil možnost uspokojit pohledávku žalobkyně dle exekučního titulu, spatřuje žalobkyně jednání nepožívající právní ochrany a obcházející zákon. Žalovaná, coby bankovní instituce, se přitom nemohla spolehnout pouze na prohlášení povinného o neexistenci právních vad na předmětu zástavy, ale tuto ověřit či žádat po povinném její doložení. Okresní soud po provedeném dokazování, v rámci kterého provedl veškeré účastnicemi označené důkazy, dospěl k závěru, že zástavní právo bylo zřízeno ve prospěch žalované nikoli bez přiměřeného protiplnění, přičemž žalovaná není osobou blízkou a neměla ani nemohla mít znalost o okolnostech, pro něž by se žalobkyně mohla dovolat neúčinnosti právního jednání, neboť v katastru nemovitostí nebyla v době uzavření zástavních smluv uvedena žádná informace, ze kterých by žalovaná mohla dovozovat nepravdivost údajů sdělených povinným. Ověření informací z katastru nemovitostí je dle okresního soudu dostačující, a proto nebylo třeba zjišťovat jiným způsobem informace o soudních řízení týkající se předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat splnění podmínek dle § 594 odst. 2 občanského zákoníku, tedy že by žalované byl známy okolnosti, pro něž by se žalobkyně mohla dovolat neúčinnosti právního jednání, a proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. Procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení s tím, že náhradu nákladů nepožadovala.

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která vytýkala okresnímu soudu, že pokud dospěl k závěru o jednání povinného zkracující jednání žalobkyně, mělo být žalobě vyhověno. Žalobkyně zdůraznila, že k uzavření zástavní smlouvy mezi povinným (zástavním dlužníkem) a žalovanou došlo v době vedení soudního sporu vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to po vydání žalobě vyhovujícího prvostupňového rozhodnutí. Pokud povinný v průběhu řízení dispozicí s nemovitou věcí zmařil výsledek soudního řízení zřízením lepšího práva jiné osobě, nemůže toto jednání požívat právní ochrany pro obcházení zákona, je proto neplatné, potažmo neúčinné. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaná jako bankovní instituce má zákonnou povinnost jednat obezřetně a nemůže se bez odpovídajícího průkazu či ověření spolehnout na proklamaci dlužníka obsaženou v zástavní smlouvě, a naopak musí pod sankcí absolutní neplatnosti sama aktivně zjistit, zda je dlužník úvěruschopný. Je tak vyloučena obrana žalované odkazem na dlužníkovo prohlášení, které neověřovala a ledabyle se na prohlášení bez dalšího spolehla. Žalované přitom stačilo provést jednoduchou žádost o sdělení, zda je předmět zástavy předmětem soudního sporu, jakož i žádost o sdělení soudních sporů týkajících se povinného, to vše žádostí na Okresní soud v České lípě, eventuelně po povinném doložení takové lustrace žádat. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v celém rozsah žalobě vyhovuje a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro jeho potvrzení.

5. Podle § 337e odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty. Podle odst. 2 téhož ustanovení ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně. Podle odst. 3 téhož ustanovení k námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení v návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.

6. Podle § 267a odst. 1 o. s. ř. návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.

7. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen ex. ř., nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

8. Z citovaných ustanovení vyplývají podmínky, za kterých je možné podat odporovou žalobu podle § 267a odst. 1 o. s. ř., kterou lze popírat pravost, výši, skupinu nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu z výtěžku získaného zpeněžením majetku povinného, tedy při tzv. rozvrhu rozdělované podstaty. U žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř., která se řadí mezi určovací žaloby, přitom není třeba tvrdit ani prokazovat naléhavý první zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Odporovou žalobou je oprávněn popřít vyčíslenou pohledávku kterýkoliv z účastníků rozvrhu, avšak popření, včetně důvodů, pro které nemají být konkrétní pohledávky uspokojeny dle požadavku příslušného věřitele, musí být uvedeny nejpozději při rozvrhovém jednání.

9. Pokud jde o skutkové okolnosti, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů. Ve shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že dle exekučního titulu je ve prospěch žalobkyně vůči povinnému vedeno soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , pod sp. zn. , spisová značka, , exekuční řízení, ve kterém část majetku povinného byla zpeněžena v dražbě konané dne , datum, za částku , částka, . Po právní moci usnesení o příklepu (, datum, ) a po zaplacení nejvyššího podání vydražitele rozhodl soudní exekutor rozvrhovým usnesením ze dne , datum, o částečném rozvrhu rozdělované podstaty tak, že z rozdělované podstaty se uspokojí náklady exekuce v částce , částka, a zbývající výtěžek dražby ve výši , částka, bude projednán při dalším rozvrhovém jednání. Současně byla žalobkyně, popírající skupinu a pořadí pohledávek přihlášených žalovanou, soudním exekutorem vyzvána v souladu s ustanovením § 337e odst. 2 o. s. ř. k podání žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně dne , datum, , tedy v zákonné lhůtě 30dnů od právní moci rozvrhového usnesení (, datum, ), podala odporovou žalobu, kterou uplatnila vůči žalované popření skupiny a pořadí pohledávek žalované přihlášených k rozvrhu výtěžku dražby, a to ze shodných důvodů, které uváděla do dne konání rozvrhového jednání (, datum, ) limitující možnost tyto důvody rozšiřovat. Již k tomuto dni však došlo k opravě přihlášek žalované ve shodě s námitkami žalobkyně tak, že se žalovaná domáhala uspokojení pohledávek ve shodné skupině jako žalobkyně, tedy ve skupině dle § 337c odst. 1 písm. d) o. s. ř.

10. Nelze proto vytýkat okresnímu soudu, že zaměřil dokazování k zodpovězení otázky, zda náleží pohledávce žalobkyně lepší pořadí než pohledávkám žalované, vycházeje z tvrzení, že pohledávkám žalované nenáleží pořadí dle § 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř., tedy ke dni vzniku zástavního práva (, datum, ), ale dle § 337c odst. 5 písm. c) o. s. ř., tedy ke dni dojití přihlášky soudnímu exekutorovi (, datum, ). Správně bylo soudem prvního stupně z výpisu z katastru nemovitostí objasněno, že pozemek stavební parcela č. , hodnota, , pozemek stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí stavba č.p. , Anonymizováno, , a pozemek stavební parcela č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čp/če, vše v katastrálním území , adresa, , jejichž vlastníkem byl v katastru nemovitostí evidován povinný, byly zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch žalované k zajištění dluhů dle úvěrových smluv uzavřených se žalovanou, a to s právním účinkem zápisu ke dni , datum, . Koresponduje pak i s výpisy z katastru nemovitostí závěr okresního soudu, že žalovaná z nich nemohla seznat, že je ve prospěch žalobkyně vedeno soudní řízení o neúčinnosti právního jednání povinného, protože až dne , datum, , s účinky ke dni , datum, , byla v katastru nemovitostí zapsána poznámka o dovolání se neúčinnosti právního jednání dle exekučního titulu, na základě kterého došlo posléze k dražbě podílu o velikosti ¼ na uvedených nemovitostech. Základem pro rozhodnutí soudu prvního stupně pak byl, po v tomto směru provedeném dokazování, zjištěný skutkový stav rozhodný i pro právní posouzení věci provedený okresním soudem.

11. V průběhu odvolacího řízení však došlo ke změně skutkových okolností spočívající ve vydání , Anonymizováno, , částka, z výtěžku dražby insolvenčnímu správci, které je nutné při rozhodování odvolacího soudu zohlednit. Při jednání pak odvolací soud doplnil dokazování historií ode dne , datum, vedeného insolvenčního řízení, ze kterého se podává, že insolvenční soud zjistil úpadek ke dni , datum, , údajem soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze dne , datum, o zaslání výtěžku dražby , Anonymizováno, , , částka, insolvenčnímu správci , tituly před jménem, , jméno FO, a usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, prokazujícím, že tyto finanční prostředky byly insolvenčním správcem sepsány do soupisu majetkové podstaty.

12. Podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému,13. Podle § 46 odst. 7 ex. ř. je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace pozůstalosti do likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty; toto usnesení exekutor vydá bez zbytečného odkladu po rozhodnutí o úpadku nebo po nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace pozůstalosti.

14. V daném případě bylo v průběhu exekučního řízení zahájeno dne , datum, insolvenční řízení vůči povinnému, čímž nastaly účinky se zahájením insolvenčního řízení spojené (§ 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona) neumožňující pokračovat v prováděné exekuci. Jakmile bylo v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku povinného (dne , datum, ), stíhala soudního exekutora povinnost rozhodnout o vydání rozdělované podstaty insolvenčnímu správci. Exekuční výtěžek zpeněžení byl vydán soudním exekutorem po odečtení nákladů exekuce do majetkové podstaty povinného dne , datum, . Smyslem vydání výtěžku zpeněžení přímo insolvenčnímu správci, a nikoliv oprávněnému či jiným věřitelům, kteří se přihlásí do exekučního řízení, je ten, že uspokojovat lze pouze pohledávky těch věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení přihlásili (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2012) bez ohledu na to, zda byli účastníky původního exekučního řízení. Vydání výtěžku zpeněžení tak zároveň vylučuje, aby o této částce bylo soudním exekutorem rozhodnuto při dalším rozvrhovém jednání, které má být konáno po právní moci rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o návrhu podle § 267a o. s. ř., jak je předpokládáno v ustanovení v § 337f o. s. ř., a tedy aby z tohoto výtěžku mohli být v rámci exekučního řízení uspokojeni dle výsledku řízení o odporové žalobě žalobkyně, žalovaná či další případně přihlášení věřitelé. Z uvedeného tak vyplývá, že pokud na sporné pohledávky žalované nepřipadá (a nemůže připadnout) alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty, což představuje jednu ze zákonných (§ 337e odst. 2 o. s. ř.) podmínek pro uplatnění práva popírat skupinu či pořadí pohledávek žalované přihlášených k rozvrhu odporovou žalobou, nemůže být žalobkyně se svým nárokem uplatněným žalobou úspěšná. Jinými slovy, smyslem odporové žaloby dle § 267a o. s. ř. je popření konkrétní pohledávky (co do pravosti, výše, skupiny nebo pořadí) jedině pro účely rozvrhu. Proto, nemůže-li již dojít v exekuci k dalšímu rozvrhovému jednání, protože výtěžek zpeněžení byl vydán insolvenčnímu správci a není co rozvrhovat, není splněn základní předpoklad pro vyhovění takové žalobě.

15. Zamítl-li tedy okresní soud žalobu, je jeho rozhodnutí v meritorním výroku již z tohoto důvodu věcně správné.

16. Nadto je možné doplnit, že pokud soud prvního stupně, rozhodujíc za stavu před zahájením insolvenční řízení a vydáním výtěžku insolvenčnímu správci, odůvodnil zamítnutí žaloby nenaplněním podmínek pro dovolání se neúčinnosti právního jednání žalované dle § 594 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalované nebyly a ani nemohly být známy okolnosti, pro něž by se žalobkyně mohla dovolat neúčinnosti právního jednání, nelze jeho rozhodnutí spatřovat nesprávným. Neobstojí proti tomu ani odvolací námitka žalobkyně ohledně nezkoumání úvěruschopnosti povinného, neboť ověřování okolností týkající se zástavy do rámce posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nespadá. Posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru primárně slouží k ověření solventnosti spotřebitele, tedy zda úvěrovaný má příjmy dostačující ke splácení úvěru, a v tomto směru je proto nerozhodné, zda bude věřitel schopen se uspokojit ze zástavy či nikoli.

17. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. rozsudek okresního soudu potvrdil, a to včetně správného nákladového výroku II opírající se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kterým nebyl přiznán žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepožadovala.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná, která tak má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, tuto nepožadovala.