59 C 218/2018

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Kopalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 18 860,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 860,55 Kč, úrok ve výši 21 247,49 Kč, úrok 26,64 % ročně z částky 18 336,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 5 796,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 860,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 4 865,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil zaplatit mu částku 18 860,55 Kč, úrok ve výši 21 247,49 Kč, úrok 26,64 % ročně z částky 18 336,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 5 796,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 860,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení a nahradit mu náklady soudního řízení. Žalobce se těchto nároků domáhá z titulu nesplněných závazků žalovaného ze Smlouvy o úvěru, přičemž žalobce v žalobě a v jejím doplnění (tj. v písemném podání z 19. 5. 2020 - Doplnění žalobních tvrzení) vylíčil rozhodné skutečnosti následovně. Žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce dne 15. 7. 2008 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky předchůdce žalobce (dále také jen„ ÚP“). Předchůdce žalobce umožnil žalovanému na základě smlouvy prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr v rámci úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč (dále jen„ úvěr“). Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje splátkou splatnou v měsíci následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a to ve výši určené v ÚS, tedy ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a poplatky. Žalovaný se následně se splácením sjednaných splátek dostal do prodlení, načež jej předchůdce žalobce vyzval k vrácení celého neuhrazeného úvěru (došlo k zesplatnění) dopisem ze dne 24. 9. 2013. Předmětná pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi předchůdcem žalobce a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní výzvy k plnění. Žalobce je tedy aktivně legitimován k podání žaloby. Jelikož žalovaný na výzvy nereagoval a neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce za žalovanou stranou pohledávku ve výši 18 860,55 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 18 336,55 Kč, poplatků ve výši 140 Kč a smluvních pokut ve výši 384 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 21 247,49 Kč, úrok ve výši 26,64 % p.a. z částky 18 336,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 796,42 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 860,55 Kč od 28. 7. 2017 do zaplacení. Smluvní pokutu požadoval na základě hl. 14 § 3 a 4 a hl. 7 ÚP.

2. Soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce žalobce“) prostřednictvím obchodního zástupce, [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [obec] (jenž je uveden ve Smlouvě, viz bod 69) uzavřel dne 15. 07. 2008 s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva o úvěru“).

3. Soud ze Smlouvy o úvěru zjistil, že se jí předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému rovněž revolvingový úvěr [číslo]. Úvěr, který byl žalovanému poskytnut jako revolvingový, tedy spočíval v opakovaném čerpání až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 30.000 Kč. Soud má celkové čerpání úvěru žalovaným za prokázané důkazem provedeným dokumentem„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ (dále krátce jen jako„ Splátkový kalendář“). Žalobce k tomu uvedl, že ve Splátkovém kalendáři jsou všechna čerpání úvěru označena jako čerpání a zvýrazněna růžovou barvou. Žalovaný celkem z úvěru načerpal 42.185,80 Kč, jak je patrno z tabulky Rekapitulace v závěru Splátkového kalendáře.

4. Soud zjistil, že Součástí Smlouvy o úvěru jsou i Úvěrové podmínky předchůdce žalobce označené jako„ Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], [anonymizováno]“, (dále ve zkratce jen„ ÚP“). Předchůdce žalobce na základě této smlouvy umožnil žalovanému čerpat úvěr prostřednictvím úvěrové karty. Dle ÚP se žalovaný zavázal řádně splácet poskytnutý úvěr včetně všech souvisejících úroků a poplatků. Věřitel byl dále oprávněn okamžité žádat celý čerpaný úvěr, pokud se Klient dostal do prodlení s úhradou úvěrových splátek. Žalovaný byl dle úvěrové smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Úvěrové karty ve výši limitu 30 000 Kč. Úvěr měl být Žalovaným splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % ze sjednaného úvěrového rámce, splatných k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání úvěru, toliko v souladu s Hl. 10. § 5 ÚP.

5. Žalobce uvedl, že žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru takřka po celou dobu trvání úvěrového vztahu, nicméně že k relevantnímu prodlení ve vztahu k zesplatnění úvěru došlo počínaje 53. splátkou, splatnou dne 20. 06. 2013, na níž již žalovaný neuhradil ničeho, obdobně jako na další splátky (tj. 54. až 56.) až do zesplatnění úvěru dne 24. 09. 2013. Soud má toto tvrzení za prokázané důkazem provedeným Splátkovým kalendářem.

6. Bylo také sjednáno, že věřitel je oprávněn klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtovaní uhradit věřiteli poplatek za upomínku, výpis z účtu a výběr z bankomatu. V případě povinnosti klienta uhradit věřiteli celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit věřiteli současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši dle hl. 14 § 3 ÚP, tedy ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její částí delšího než 7 dní je klient povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Čerpání úvěrové jistiny prokázal žalobce výpisem z úvěrového účtu (výpis čerpání, splátek a úhrad), ze kterého jsou zřejmá jednotlivá čerpání jistiny žalovaným, hrazené splátky, účtované poplatky, navíc žalovaný tuto skutečnost ani nesporoval. Z tohoto výpisu bylo rovněž zjištěno, že žalovaný úvěrové splátky hradil nepravidelně, poté se do trvalejšího prodlení s úhradami dostal v červnu 201, kdy následně neuhradil tři po sobě jdoucí splátky. Dopisem ze dne 24. 9. 2013 žalobce vyzval žalovaného, aby uhradil celý čerpaný úvěr [číslo]. Zaslání tohoto dopisu žalovanému prokazoval kopií poštovního podacího archu ze dne 25. 9. 2013. Žalovaný po zesplatnění uhradil několik dalších splátek, poslední ke dni 23. 1. 2014. Z rekapitulace pohledávky ke dni 27. 7. 2017 je zřejmé, že žalovaný dluží na jistině 18 336,55 Kč, poplatcích 140 Kč, smluvní pokutě 384 Kč, kapitalizovaném úroku z úvěru 21 247,49 Kč a úroku z prodlení 5 796,42 Kč. Skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován k vymáhání dlužné částky vůči žalovanému má soud za prokázanou z výpisu z rejstříku a z listiny označené jako„ Postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo]“ ze dne 23. 4. 2014 O postoupení pohledávek byl žalovaný informován v předžalobní výzvě k plnění ze dne 22. 4. 2014. Její odeslání prokázal žalobce kopií poštovního podacího archu ze dne 24. 4. 2014.

7. Úrok byl sjednán ve výši 26,64 % ročně, a to na základě Hl. 10. § 8 ÚP. Soud má toto tvrzení za prokázané důkazem provedeným listinou Sazebník poplatků a odměn (dále a v předchozím textu jen„ Sazebník“). Žalobce uvedl, že tzv. kapitalizovaný úrok pak představuje výpočet dlužného úroku do data sepsání žalobního návrhu, na nějž navazuje úrok běžící do zaplacení.

8. Žalobce uplatňuje nárok na zaplacení poplatků ve výši 140 Kč s odkazem na Hl. 10. § 5 ÚP a Sazebník, přičemž tyto představují souhrn neuhrazených měsíčních poplatků za výpis z účtu ve výši 35 Kč, vynesených v rámci 53. až 56. splátky, tj. 4 * 35 Kč = 140 Kč. Soud má nárok žalobce na zaplacení poplatků ve výši 140 Kč za prokázanou důkazem provedeným Splátkovým kalendářem a Sazebníkem.

9. Žalobce uplatňuje nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 384 Kč s odkazem na Hl. 14. § 3 a 4 ÚP, přičemž tyto představují smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky, resp. 8 % ze splátky, se zaplacením které se žalovaný dostal do prodlení delšího sedmi dnů (52. až 55. splátka), vynesenou v rámci 53. až 56. splátky, tj. 4 * (0,08 * 1.200 Kč) = 384 Kč. Soud má nárok žalobce na zaplacení poplatků ve výši 140 Kč za prokázaný důkazem provedeným Splátkovým kalendářem.

10. Žalobce doplnil svá žalobní tvrzení a uvedl, že počáteční výše úvěrového rámce činila 15.000 Kč v souladu s Hl. 9. § 1 ÚP. Maximální výše rámce činila s ohledem na jeho potenciální budoucí zvýšení 200.000 Kč v souladu s Hl. 10. § 10 ÚP. V souladu s tímto ust. ÚP pak došlo rovněž k navýšení úvěrového rámce na 30.000 Kč, a to na základě čerpání úvěru Žalovaným, překračujícího původní výši rámce, k němuž došlo již ke dni 24. 02. 2009. Soud má tvrzení žalobce o úvěrovém rámci za prokázané důkazem provedeným Splátkovým kalendářem.

11. Žalovaný ve věci uvedl, že nárok uplatňovaný žalobou je promlčen.

12. Žalobce k námitce promlčení žalovaného uvedl, že vzhledem k tomu, že nároky žalobce jsou uplatňovány ze smlouvy o úvěru, jako z tzv. absolutního obchodu podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“,„ obch. zák.“ či„ ObchZ“), kde je promlčecí doba čtyřletá, tak k promlčení s ohledem na splatnost závazku ke dni 24. 9. 2013 nedošlo, neboť žaloba byla podána 27. 7. 2017.

13. Soud učinil následující právní posouzení skutkového stavu. Z výše citovaných provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně, v souladu s § 497 a násl. obchodního zákoníku a v souladu s principem smluvní volnosti stran, uzavřena Smlouva o úvěru, ve které se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z nich úroky a poplatky, a to za podmínek uvedených ve smlouvě. Soud má za to, že žalobce v dalším řízení před soudem prvního stupně v souladu s Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dále jen„ usnesení odvolacího soudu“, doplnil svá žalobní tvrzení takovým způsobem, že je z nich po provedeném dokazování (viz výše) zřejmé mimo jiné to, kdy a jakým způsobem došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, kdy a v jaké výši byly žalovanému úvěrem poskytnuty peníze, jejichž vrácení žalobce (coby tzv. jistinu dluhu) požaduje, kdy a v jakých splátkách měly být peníze vráceny, kdy se žalovaný ocitl v prodlení, jaký byl sjednán úrok, s jakou skutečností se pojí a o jaké ujednání se opírá nárok žalobce na„ poplatek 140 Kč“, a o jaké údaje se opírá nárok na„ kapitalizované úroky“ a pokutu„ 384 Kč“ a na základě jakých skutečností došlo k navýšení úvěrového rámce na 30.000 Kč.

14. Jednání žalovaného soud posoudil po právní stránce jako porušení závazků žalovaného ze Smlouvy o úvěru. V důsledku porušení závazku žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého závazku (§ 365 a násl. obchodního zákoníku) a žalobci tak vznikl vedle nároku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků i nárok na zaplacení sjednaného úroku z prodlení (§ 369 obchodního zákoníku) a smluvní pokuty (§§ 544 a 545 občanského zákoníku, 300 – 302 obchodního zákoníku).

15. Soud žalobci přiznal rovněž nárok na zaplacení tzv. zákonných úroků z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů a nařízením vlády č. 180/2013 Sb.

16. Aktivní legitimace žalobce plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.).

17. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soud považuje za nedůvodnou, a to z těchto důvodů. Předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15. 7. 2008 smlouvu o revolvingovém úvěru. Soud se na prvém místě zabýval otázkou, zda, i pokud by na žalovaného jako smluvní stranu smlouvy o úvěru, která je tzv. absolutním obchodem podle obchodního zákoníku, a tudíž podřízena dle názoru soudu právní úpravě obchodního zákoníku včetně právní úpravy promlčení s 4letou promlčecí dobou, pohlížel jako na spotřebitele, zda tedy v takovém případě lze dospět k jinému právnímu názoru. Zásadní otázkou tak je posoudit, zda úprava promlčení obsažená v občanském zákoníku v § 101 a násl. je právě těmi jinými ustanoveními směřujícími k ochraně spotřebitele, která měl zákonodárce při zavedení ustanovení § 262 odst. 4 části věty první za středníkem obch. zák. do našeho právního řádu na zřeteli. Soud má za to, že nikoli. Ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. bylo převzato do právního řádu České republiky zákonem č. 370//2000 Sb., kterým se mění obchodní zákoník, účinným od 1. ledna 2001 (současné podoby nabylo zákonem č. 501/2001 Sb., kterým se mění obchodní zákoník, účinným od 31. prosince 2001), v souvislosti s požadavky Směrnice Rady ES č. 93/13/EHS z 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), na jejímž základě též byla do občanského zákoníku doplněna ustanovení § 52 až § 65 upravující spotřebitelské smlouvy. Cílem bylo rozšíření použitelnosti ustanovení na ochranu spotřebitele na všechny typy smluv bez ohledu na to, v jakém kodexu jsou upraveny. Výkladem § 262 odst. 4 části věty první za středníkem obch. zák. však nelze dospět k závěru, že odůvodňuje aplikaci jakéhokoli ustanovení, jež by mohlo být pro spotřebitele výhodnější. Takovému závěru nelze přisvědčit již jen proto, že by vnášel do právních vztahů zásadní nejistotu a znamenal by též výrazný zásah do zásady rovnosti účastníků těchto vztahů. Úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele; odlišně stanovená délka promlčecí doby v občanském a obchodním zákoníku je pouze výsledkem různých legislativních procesů, z nichž však žádný nesměřuje k ochraně slabší strany (spotřebitele). Promlčení působí vůči oběma stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele (viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 32 Cdo 3337/2010 z 24. července 2012). Rovněž lze zmínit Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích 5 Co 1706/2010. Obě rozhodnutí publikována v ASPI.

18. Ve stručnosti lze tedy k otázce promlčení v projednávané věci uvést. Dle § 261 odst. 3 písm. d) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Z tohoto ustanovení obchodního zákoníku je zřejmé, že smlouva o úvěru je tzv. absolutním obchodem, a proto se na ní užijí ustanovení obchodního zákoníku, a to včetně otázky promlčení. Uplatní se proto čtyřletá promlčecí doba podle § 397 ObchZ, jejíž počátek je dán ustanovením § 392 ObchZ. Platí přitom, že ustanovení občanského zákoníku o promlčení není ustanovením na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4, části první věty za středníkem, ObchZ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 135/2012).

19. Z právní úpravy promlčení uvedené v obchodním zákoníku (§ 387 a násl.) plyne, že promlčecí doba je čtyřletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním návrhu u soudu, což bylo v tomto případě ke dni zesplatnění úvěru. Splatnost úvěru nastala k datu 24. 9. 2013, žalobce pohledávku za žalovaným uplatnil podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. 7. 2013, tedy před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Soud proto shledal námitku promlčení žalovaného jako nedůvodnou a žalobce zcela vyhověl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 865,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 860,55 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a žalobní návrh) a z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (tj. Replika k vyjádření žalovaného ze dne 24. 01. 2019) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 360 Kč ve výši 705,60 Kč.

21. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..