90 C 127/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 276,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 000,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 276,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 010,77 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 373,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 518,29 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 30 276,54 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] přičemž přílohu 1 tvořil předpis splátek. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalované 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a společně s tím zaplatit příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru v celkové výši 25 776 spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, to vše formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč splatných vždy k měsíčnímu výročí data uzavření smlouvy, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 30. 1. 2022 Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 55 776 Kč. Na svůj dluh žalovaná zaplatila toliko 7 999,99 Kč (tj. 2 splátky), z nichž alokoval původní věřitel na jistinu 3 989,23 Kč a na příslušenství 4 010,76 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně z dlužné jistiny 26 010,77 Kč za období od 31. 1. 2022 do 14. 7. 2022 ve výši 4 265,77 Kč. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovanou postoupil na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatků a ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným zaplacením kupní ceny. Žalobkyně nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč za jednu uskutečněnou cestu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalované z důvodu osobní návštěvy dne 22. 8. 2022, přičemž ceník nákladů na vymáhání zaslala žalobkyně žalované dne 21. 8. 2022. První žalovaný nárok sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 010,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 518,29 Kč (tvořeným součtem nesplaceného úroku 2 160,21 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 12 591,60 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 387,99 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 625,48 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období od 31. 1. 2022 do 14.7.2022 ve výši 1 753,05 Kč), kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 373,23 Kč za období od 31. 1. 2022 do 14. 7. 2022 z částky 26 010,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 26 010,77 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Druhý žalovaný nárok sestává ze smluvní pokuty ve výši 4 265,77 Kč.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě, zaměstnání, ostatní finanční, závazky, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 7 700 Kč, tedy žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 3 984 Kč, tedy zhruba 51% zůstatku příjmu žalované, přičemž jí zůstalo měsíčně 3 700 Kč, kterými mohla volně disponovat. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti žalovanou doložených podkladů a na jejich základě dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované je v daném případě dostatečná. Žalovaná nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru v něm nebyla vedena.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala procesně nečinná.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občanem Polska s pobytem a bydlištěm v České republice, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Poslední známé bydliště žalované je na území České republiky (příslušnost podle 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu věc řešit.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

6. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: žalovaná dne [datum] požádala původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč, do žádosti uvedla osobní údaje, trvalý pobyt kontaktní údaje a státní příslušnost, bydlí v nájmu, je vdaná, vzdělání má střední s maturitou a žádnou vyživovací povinnost nemá. Ohledně zdroje svého příjmu uvedla, že pobírá starobní důchod, její měsíční příjem z důchodu a sociálních dávek činí 18 535 Kč, odhadované měsíční výdaje pak činí 10 750 Kč (4 000 Kč za bydlení a energie a 6 750 za dopravu jídlo a jiné osobní náklady), použitelný příjem činí 7 785 Kč. Jiné finanční závazky neuvedla (prokázáno žádostí o úvěr). Ke své žádosti žalovaná doložila potvrzení o zaměstnání, z nějž vyplývá, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby na dobu neurčitou (prokázáno potvrzením o zaměstnání) a důchodový výměr, z nějž plyne, že pobírá důchod ze systému důchodového pojištění v Polsku (prokázáno důchodovým výměrem). V září 2020 žalované bylo vyplaceno [anonymizováno] ve výši 13 516 a důchod 5 237,25 Kč, v říjnu 2020 jí bylo vyplaceno nemocenské ve výši 13 080 a důchod 5 23,01 Kč a v listopadu 2020 bylo vyplaceno nemocenské ve výši 13 516 a důchod 5 130,24 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozích platbách). Dále dne [datum] původní věřitel se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 25 776 Kč sestávající z 2 888 Kč smluvního úroku, 14 700 Kč úplaty za poskytnutí úvěru, 2 788 Kč za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč za inkaso plateb v hotovosti, ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč splatných v každé měsíční výročí uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána v částce 15 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 272,44 % Celkem měla žalovaná původnímu věřiteli zaplatit 55 776 Kč. Strany si ve smlouvě ujednaly pro případ prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % příslušné dlužné částky za každý den prodlení se splatností v den následující po prodlení limitovanou 500 Kč za každou jednotlivou splátku. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí peněz v hotovosti (prokázáno Smlouvou o úvěru). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní [příjmení] o postoupení pohledávek ve znění dodatku ze dne [datum] a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejichž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi pohledávky ze smluv o půjčce či zápůjčce specifikované v Příloze [číslo] dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a žalobkyně se za to zavázala zaplatit původnímu věřiteli úplatu (prokázáno Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem k rámcové smlouvě o postoupení pohledábek a Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek). Pohledávka původního věřitele za žalovanou je uvedena pod pořadovým [číslo] Přílohy [číslo] (prokázáno předmětnou přílohou dílčí smlouvy o postoupení pohledávek). Úplata za postoupení pohledávek byla žalovanou zaplacena dne [datum] (prokázáno potvrzením o úhradě). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 4. 8. 2022 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo dne 8. 8. 2022 doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované uvedenou ve smlouvě (prokázáno podacím archem). Dne [datum] v [anonymizováno] proběhla cesta terénního poradce žalobkyně na adresu žalované uvedené ve smlouvě (prokázáno záznamem z GPS kontroly). Dne 23. 11. 2023 odeslala žalobkyně žalované prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou a podacím archem)

7. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] podepsali původní věřitel a žalovaná listinu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel v hotovosti téhož dne poskytl žalované 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala původnímu věřiteli vrátit a zaplatit 2 888 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, 14 700 Kč na úplatě za poskytnutí úvěru, 2 788 Kč za náklady na vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč za inkaso plateb v hotovosti a pro případ prodlení se zavázala uhradit smluvní pokutu. Před uzavřením předmětné smlouvy žalovaná pro účely posouzení své úvěruschopnosti původnímu věřiteli sdělila, že pobírá důchod a sociální dávky a její čistý měsíční příjem činí 18 535 Kč, k čemuž doložila potvrzení o zaměstnání, důchodový výměr a potvrzení o příchozích platbách na účet za tři předcházející měsíce, dále uvedla též obvyklou výši svých měsíčních výdajů 10 750 Kč. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Terénní poradce žalobkyně provedl dne [datum] jeden pokus o osobní kontakt s žalovanou na adrese žalované uvedené ve smlouvě.

8. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalované ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem žalované na jí uvedenou kontaktní adresu.

19. Účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť se původní věřitel na jejím základě zavázal žalované na její požádání poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok a další poplatky, které si smluvní strany sjednaly v rámci smluvní volnosti dle § 1746 odst. 2 o. z. K předání peněz došlo hotovostně při podpisu smlouvy. Předmětný úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že původní věřitel vyžádal od žalované informace o jejích majetkových a výdělkových poměrech je formulářová žádost žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaná uvedla výši svého pravidelného měsíčního příjmu i výši svých obvyklých měsíčních výdajů. Dále žalovaná uvedla, že nemá žádné opětující se finanční závazky či vyživovací povinnost. Žalovaná původnímu věřiteli předala důchodový výměr, potvrzení o zaměstnání a potvrzení o příchozích platbách důchodu a nemocenské za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle kterých deklarované měsíční příjmy žalované odpovídaly součtu doložených příchozích plateb v daním měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu, bylo zcela namístě od ní před uzavřením smlouvy vyžádat příslušné výpisy, které jsou ze své podstaty prakticky nejpodrobnějším podkladem pro posouzení peněžních toků ve sféře žalované. Původní věřitel ovšem toto neprovedl, stejně tak jako nijak neprověřil tvrzení žalované, že nemá žádné jiné finanční závazky ve veřejných rejstřících a dlužnických databázích. Žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani neprokazovala. Ze skutečnosti, že žalovaná k dnešnímu dni nemá žádný záznam v insolvenčním rejstříku nelze zpětně dovozovat, že původní věřitel dostál své náležité péče, aniž by do něj před uzavřením smlouvy o úvěru nahlédl. Z žalobkyní označených důkazů, které soud provedl, plyne pouze, že původní věřitel prověřoval příjmovou stránku žalované, její výdaje a možné závazky ovšem podrobnějšímu prověření nepodrobil. Soud v daném ohledu nepředjímá, že by žalovaná další finanční závazky měla a původnímu věřiteli jejich existenci nepřiznala, z provedeného dokazování ovšem neplyne, že původní věřitel provedl jakékoli kroky směřující ke zjištění jejich existence. Na základě výše popsaného stavu tak soud věci dospěl k závěru, že původní věřitel neposuzoval majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignoval na prověření možných pasiv žalované. Původní věřitel tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

23. Protože původní věřitel v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že má žalovaná peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalované byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaná původnímu věřiteli dle tvrzení žalobkyně vrátila toliko 7 999,99 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnila zcela, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 20 000,01 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti. Žalovaná není tedy v prodlení s plněním dluhu 20 000,01 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky ani na náhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky. Co do zbylé části uplatněného prvního nároku na zaplacení jistiny ve výši 6 010,76 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení příslušenství pohledávky ve výši 23 518,29 Kč tvořené součtem nesplaceného úroku 2 160,21 Kč za dobu trvání smlouvy o úvěru, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 12 591,60 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 2 387,99 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 4 625,48 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období od 31. 1. 2022 do 14.7.2022 ve výši 1 753,05 Kč, zákonného úroku z prodlení jednak kapitalizovaného částkou ve výši 1 373,23 Kč za období od 31. 1. 2022 do 14. 7. 2022 z částky 26 010,77 Kč a jednak plynoucího ve výši 11,75% z částky 26 010,77 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl i v této části týkající se příslušenství prvního nároku. Protože i smluvní pokuta žalovaná jako druhý nárok byla sjednána v neplatné smlouvě o úvěru, soud zamítl žalobu rovněž co do druhého nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 265,77 Kč.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná měla v řízení úspěch v rozsahu 65,5 % žalovaného nároku, oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu pouhých 34,5 % žalovaného nároku, a měla by tak nárok na náhradu 31 % celkové výše nákladů vynaložených na svou účast v řízení, avšak žalované žádné náklady v souvislosti s její účastí v řízení nevznikly. Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 58 005,91 Kč sestávající z žalobou uplatněného nároku 30 276,54 Kč a uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (tj. úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 010,77 Kč od 29. 7. 2022 do dne vyhlášení rozsudku kapitalizovaného částkou 2 620,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 373,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 518,29 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč).