90 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 31 567,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 898 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 669,92 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 530,93 Kč, smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 31 567,92 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 567,92 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 971 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení 31 567,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 530,93 Kč od 13. 4. 2021 do 31. 1. 2022, úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 31 567,92 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z téže částky od 1. 2. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně zahraniční obchodní společnost [právnická osoba], se sídlem ve [země], podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným na základě jeho žádosti ze dne [datum] uzavřela formou elektronických prostředků komunikace na dálku Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout peníze až do výše sjednaného úvěrového rámce 30 000 Kč otevřením úvěrového účtu a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok 22,68 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Podle specifických podmínek čerpání úvěru původní věřitel poskytl z úvěrové smlouvy žalovanému celkem 29 898 Kč, kdy dne 5. 5. 2021 převedl 7 648 Kč na bankovní účet zprostředkovatele, [právnická osoba], a.s., na základě uzavření úvěrové smlouvy na úhradu kupní ceny zboží, které žalovaný u zprostředkovatele zakoupil, s čímž žalovaný souhlasil, a zbývajících 22 250 Kč původní věřitel převedl na jeho úvěrový účet formou 8 dílčích plateb provedených ve dnech 6. až 19. 5. 2021. Dále původní věřitel se žalovaným ujednali pojištění žalovaného, za což se žalovaný zavázal hradit poplatek ve výši 7,99 % měsíční splátky. Pro případ svého prodlení se splácením se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli jednak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové splátky, s níž byl v prodlení, a jednak poplatek na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Žalovaný ovšem svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil řádně a včas, neboť na svůj dluh vůči původnímu věřiteli neuhradil ničeho, v důsledku čehož původní věřitel zesplatnil poskytnutý úvěr a odstoupil od úvěrové smlouvy ke dni 31. 1. 2022. Následně původní věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky původní věřitel žalovanému písemně oznámil dvěma dopisy ze dne 28. 2. 2022 odeslanými na jeho známé kontaktní adresy. Žalovaný nárok v celkové výši 31 567,92 Kč sestává z 29 920,68 Kč dlužné jistiny, 600 Kč poplatků, 447,99 Kč smluvní pokuty a 599,25 Kč dlužného pojistného. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 530,93 Kč sestává z jednotlivých částek smluvního úroku splatných v každé měsíční splátce až do zesplatnění úvěru k 31. 1. 2022. Běžný smluvní úrok ve výši 22,68 % a zákonný úrok z prodlení, oba z částky 31 567,92 Kč, žalobkyně požaduje ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 1. 2. 2022 do zaplacení.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s jeho interními obezřetnostními pravidly. Osoba žalovaného byla prověřena v evidencích [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Od žalovaného si zároveň vyžádal údaje o jeho pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, kdy žalovaný původnímu věřiteli sdělil výši svého příjmu 30 000 Kč, kdy celkový příjem jeho domácnosti činí 48 000 Kč, obvyklé výdaje jeho domácnosti činily 17 000 Kč. Dále žalovaný uvedl své pravidelné finanční závazky ve výši 2 700 Kč. Ke svým tvrzením žalovaný doložil původnímu věřiteli výpis svého bankovního účtu. Na základě žalovaným uvedených informací a výsledku lustrace dlužnických evidencí původní věřitel dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jím požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalovaný prostřednictvím zprostředkovatele - [právnická osoba], A.S., původnímu věřiteli navrhl na jím vypracovaném formuláři uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl peníze až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání již splacené částky úvěru, a žalovaný se zavázal peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit smluvní úrok 22,68 % ročně z aktuálně vyčerpané částky úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek hrazených bankovním převodem, jejichž minimální výše měla odpovídat alespoň 5 % aktuálně dlužné částky (včetně sjednaného pojištění), nejméně však 500 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění, za které se žalovaný zavázal hradit měsíční poplatek, který odpovídal části měsíční splátky v rozsahu 5,99 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal jednak k náhradě nákladů vynaložených původním věřitelem na vymáhání již splatných splátek ve výši 600 Kč a jednak k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky úvěru po splatnosti za každý den prodlení (prokázáno Žádostí/ Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]). Část peněz z úvěrového rámce ve výši 7 648 Kč byla vyplacena zprostředkovateli úvěru - [právnická osoba], a.s. - jako úhrada kupní ceny zboží, které u něho žalovaný koupil (prokázáno Specifickými podmínkami [číslo]). Dopisem ze dne 4. 5. 2021 původní věřitel potvrdil schválení žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 4. 2021, včetně specifických podmínek, žalovanému byla k revolvingovému úvěru poskytnuta kreditní karta. Parametry původním věřitelem odsouhlaseného úvěru se shodovaly s parametry obsaženými v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy z [datum] (prokázáno dopisem ze dne 4. 5. 2021 se základními informacemi o úvěru). Na základě úvěrové smlouvy bylo původním věřitelem ve prospěch žalovaného poskytnuto celkem 29 898 Kč, z toho 7 648 Kč dne [datum], 2 050 Kč dne [datum], 4 000 Kč dne [datum], 6 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 6 000 Kč dne [datum] a 2 200 Kč dne [datum] (prokázáno výpisem z úvěrového účtu, výpisem z účtu specifického čerpání, dokladem ze systému o převodu částky a dokladem o převodu částek na účet klienta). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni jako postupníkovi, pohledávka za žalovaným je uvedena v řádku 57 Přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek s Přílohou [číslo]). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]), který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 28. 2. 2022 na adresu [adresa], [PSČ] [obec] (prokázáno podacím archem ze dne 28. 2. 2022).

6. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, celkové příjmy jeho domácnosti pak činí 48 000 Kč, naopak měsíční náklady vynakládané na domácnost činí 17 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má finanční závazky jako splátky jiných úvěrů, hypoték apod. ve výši 2 700 Kč měsíčně. V domácnosti žalovaný žije partnerkou, vyživované děti nemá. Žalovaný dále uvedl, že je od [anonymizováno] 2021 zaměstnaný jako řidič/závozník a uvedl obchodní firmu svého zaměstnavatele (prokázáno Žádostí/ Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]). Ke své žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný doložil výpis svého bankovního účtu za měsíc [anonymizováno] 2021 vedený u [příjmení] [příjmení], kdy počáteční zůstatek jeho účtu činil 5 990,03 Kč a konečný zůstatek 47 055,96 Kč. Celkový debetní obrat na účtu v daném měsíci dosáhl výše 57 603,08 Kč, celkový kreditní obrat činil 98 669,01 Kč. Převážná část příjmů na daném účtu činily představovaly převody z jiného bankovního účtu žalovaného v celkové výši 53 668,96 Kč. Na konci sledovaného období byla na účet žalovaného připsáno čerpání půjčka ve výši 45 000 Kč. Zbytek příchozích plateb v celkové výši 12 005 Kč pocházel od jiné fyzické osoby. Odchozí platby představovaly především platby v internetovém sázkařském portálu [webová adresa], kam žalovaný odeslal celkem 31 100 Kč. Další podstatná část odchozích plateb byla tvořená platbami za tzv. mikrotransakce v internetové multiplayerové videohře na portálu [webová adresa] a [webová adresa], na což žalovaný vynaložil celkem 7 303,12 Kč. Naopak z výpisu není zřejmé, jaká je výše jeho nákladů na bydlení ani jaká je výše jeho příjmů ze zaměstnání (prokázáno výpisem bankovního účtu žalovaného za [anonymizováno] 2021). Původní věřitel provedl i lustraci osoby žalovaného z hlediska jeho bonity ve svých interních informačních systémech, kdy výsledkem bylo doporučení„ žádost neprojde – pravděpodobně ani po posouzení“ (tabulkou„ Předdotazy [anonymizováno] [číslo]“) a v bankovním registru klientských informaci, z nějž zjistil, že žalovaný má jeden jiný úvěr v celkové výši 67 115 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 751 Kč (tabulkou Informace o bonitě klienta).

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovaným na základě jeho žádosti z [anonymizováno] [číslo] uzavřeli smlouvu revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl celkem 29 898 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek a zaplatit smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně a další smluvní poplatky – poplatek za účast žalovaného na pojištění v celkové výši za dobu trvání smlouvy 599,25 Kč, náhradu nákladů na vymáhání již splatných splátek úvěru 600 Kč a pro případ prodlení dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru, vyčíslenou na částku 447,99 Kč. Žalovaný ovšem svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil řádně a včas, neboť na úvěr ničeho nesplácel. Svoji pohledávku za žalovaným následně původní věřitel postoupil žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou mezi sebou původní věřitel a žalobkyně uzavřeli dne [datum]. Postoupení pohledávky původní věřitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 25. 2. 2022, který mu téhož odeslal formou doporučeného psaní.

8. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o zbývající žalobkyní navržené listinné důkazy, tyto se týkaly zesplatnění úvěru, rámcové pojistné smlouvy, na jejímž základě bylo původnímu věřiteli poskytováno pojištění, kterého se žalovaný účastnil, vyúčtování jednotlivých splátek úvěru a upomínání žalovaného k úhradě dlužných částek. Soud provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť zjištěný skutkový stav ve vztahu k předsmluvním povinnostem žalobkyně, resp. původního věřitele, vzniku a obsahu závazku a následné změny v osobě věřitele považoval za dostatečný podklad pro právní posouzení věci. Jiné důkazy nebyly žalobkyní označeny.

9. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

13. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o opakovaném postupování pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu (shodou s adresou trvalého pobytu uvedenou shora v záhlaví tohoto rozsudku), kdy se ve věci uplatní domněnka dojití písemnosti žalovanému třetí pracovní den po dni odeslání poskytovatelem poštovních služeb, tj. v daném případě v pondělí 18. 4. 2022 (§ 573 o. z.).

20. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, neboť původní věřitel v daném ohledu postupoval nejen ryze formalisticky, ale i proti vlastním interním pravidlům risk managementu. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením úvěrové smlouvy sdělil údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích a doložil výpis svého bankovního účtu. Původní věřitel ovšem předložený výpis bankovního účtu zjevně nepřezkoumával, neboť pokud by tak učinil, musel by nutně dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného pro poskytnutí jím žádaného revolvingového úvěru nepostačuje. Příchozí a odchozí platby na účtu žalovaného neprokazují žádné z jeho tvrzení týkajících se zaměstnání, mzdy, ani životních nákladů. Naopak je zjevné, že žalovaný byl majitelem ještě dalšího bankovního účtu, k němuž původnímu věřiteli výpis nepředložil. Je přitom jednoznačné, že z tohoto jiného účtu žalovaný na doložený bankovní účet v měsíci [anonymizováno] 2021 převedl více peněz, než kolik činil jeho deklarovaný nedoložený příjem, není přitom zřejmé, jaký mají peněžní prostředky převáděné žalovaným z jiného jeho účtu původ. Prakticky veškeré odchozí platby z doloženého účtu odchází na internetové sportovní sázky a herní mikrotransakce, případně v menší části na koupi potravin. Konečný zůstatek doloženého účtu přesahující 47 000 Kč byl dosažen prostřednictvím čerpání půjčky 45 000 Kč na konci sledovaného období měsíce [anonymizováno] 2021. Konečně z účtu nebyly zřejmé ani případné jiné finanční závazky žalovaného ze spotřebitelských úvěrů, ačkoli je žalovaný sám deklaroval. Nadto výsledek lustrace osoby žalovaného v interním systému původního věřitel byl zamítavý. Přesto však původní věřitel se žalovaným úvěrovou smlouvu uzavřel a peníze poskytl. Na základě stávajícího stavu by původní věřitel musel při posuzování předložených listin s odbornou péčí dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného není dostatečná, a jeho žádost o poskytnutí úvěru odmítnout. Soud tak dospěl k závěru, že původní věřitel v tomto případě při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření úvěrové smlouvy a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

23. Přesto však původní věřitel a žalovaný účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť se původní věřitel na jejím základě zavázal žalovanému na jeho požádání poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Původní věřitel ovšem v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba úvěrovou smlouvu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrovaného žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 29 898 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 29 898 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. Žalovaný v prodlení s plněním dluhu 29 898 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 29 898 Kč.

26. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení poplatku ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 447,99 Kč a pojistného ve výši 599,25 Kč a kapitalizovaného úroku v částce 2 530,93 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci neplatné úvěrové smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s plněním žádného z uvedených nároků (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 64,11 %, což po odečtení rozsahu úspěchu žalovaného 35,89 % činí 28,22 %, a v tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění svého práva proti žalovanému. Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dne vyhlášení rozsudku, tj. částky 46 635,23 Kč sestávající ze součtu žalobou uplatněného nároku na 31 567,92 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 530,93 Kč a smluvního úroku ve výši 22,68 % kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 8 258,06 Kč a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 278,32 Kč Náklady řízení žalobkyně tvoří 1 263 Kč soudní poplatek, 1 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně z tarifní hodnoty 31 567,92 Kč podle ustanovení § 7 bod 5 a § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za tři úkony právní služby à 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) a 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby à 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 % ve výši 378 Kč, tj. celkem částka 3 441 Kč, z níž 28,22 % činí 971 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v doplnění žaloby, které žalobkyně učinila na výzvu soudu, a kterým doplňovala svá skutková tvrzení a označovala nezbytné důkazy, neboť je obecně povinností žalující strany podat žalobu v takovém stavu, aby byla bezvadná a obsahovala veškerá skutková tvrzení rozhodná pro náležité zjištění skutkového stavu věci.

28. Žalobkyně se v dané věci domáhala zaplacení dlužného úvěru s příslušenstvím, přičemž žalobkyně, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž nemá soud na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní úvěrové smlouvy včetně výše z ní plynoucích žalovaných nároků, spolu s uvedením údaje o jejich výši, s nimiž je žalovaný v prodlení, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t.