90 C 264/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 24 041,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 21 541,79 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 938,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 568,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 9 073,48 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 8 596,79 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 041,79 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] přílohu 1 tvořil předpis splátek. Původní věřitel na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytl žalovanému 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí úvěru 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci počínaje dnem [datum], přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den [datum]. Na svůj dluh žalovaný zaplatil toliko [částka], z nichž alokoval původní věřitel na jistinu 6 403,21 Kč, na kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí úvěru 967,31 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru 3 294,43 Kč, na náklady na vyhodnocení úvěru 624,86 Kč a na inkasní poplatek 1 210,19 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se [anonymizováno] splátkou splatnou dne [datum]. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, kterou žádá žalobkyně za období od [datum] do [datum] ve výši 8 653,79 Kč. Od [datum] je neuhrazená jistina úročena smluvním úrokem 15 % ročně. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 8 596,79 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu poskytnutí úvěru 476,69 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 055,57 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 769,14 Kč, inkasního poplatku 1 489,81 Kč a smluvní pokuty 8 653,79 Kč. Dále žalobkyně žádá zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 073,48 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 938,17 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 596,79 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaný částkou 1 568,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 073,48 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 8 596,79 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě jím vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. [anonymizována dvě slova] žalovaný uvedl, že je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem [částka], že výše jeho měsíčních výdajů činí [částka]. Dále uvedl, že [anonymizováno] vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti žalovaným doložených podkladů a na jejich základě dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je v daném případě dostatečná.

3. Soud usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci dne [datum], zastavil řízení pro částečné zpětvzetí žaloby dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 346,21 Kč, kapitalizovaného úroku 414,51 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 226,27 Kč, aniž v souladu s ustanovením § 96 odst. 4 o. s. ř. zjišťoval případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby, neboť k němu došlo před zahájením jednání ve věci samé.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal procesně nečinný.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla původním věřitelem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným podepsána dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se v ní zavázal poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč [anonymizována dvě slova]. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkasní službu 2 700 Kč v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], splatných k 1. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Celkově měl žalovaný uhradit částku 27 838 Kč, z toho 15 000 Kč na jistině, 12 888 Kč na nákladech spotřebitelského úvěru. Úroková sazba činila 15 % ročně RPSN 272,44 %. Strany si sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný potvrdil převzetí 15 000 Kč [anonymizována dvě slova].

7. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru [anonymizována tři slova] do [datum] u [právnická osoba] [anonymizováno], jeho měsíční příjem činí [částka] a měsíční výdaje [částka], z toho [částka] na bydlení a [částka] na osobní náklady. Příjem žadatele byl vyhodnocen jako dostatečný. V kolonce nazvané doložení příjmu jsou zaškrtnuté výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalovaný uvedl že [anonymizována dvě slova] [role v řízení], je [anonymizována dvě slova] vyživovací povinnost. Žalovaný rovněž prohlásil, že proti jeho osobě neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající povinnost k plnění, nejsou proti němu vedeny exekuce není žalovanou stranou v soudním, správním či rozhodčím řízení a [anonymizováno] jiné nesplacené dluhy u jiných subjektů. Žádost o úvěr byla podepsána žalovaným.

8. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem [částka] na dluh z předmětné smlouvy o úvěru.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne [datum] odeslaným mu dne na adresu uvedenou v ve smlouvě.

10. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému zaslána dne [datum] na adresu [adresa].

11. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] podepsali původní věřitel a žalovaný listinu označenou jako Smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel [anonymizována dvě slova] téhož dne poskytl žalovanému [částka], které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za inkasní službu 2 700 Kč a pro případ prodlení se zavázal uhradit smluvní pokutu. Před uzavřením předmětné smlouvy žalovaný pro účely posouzení své úvěruschopnosti původnímu věřiteli sdělil, že je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí [částka] a měsíční výdaje [částka], že [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyživovací povinnost. Příjem doložil výplatní páskou a pracovní smlouvou. Žalovaný rovněž prohlásil svou bezdlužnost. Na svůj dluh žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem [částka]. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

12. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

16. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením odeslaným původním věřitelem žalovanému na jí uvedenou kontaktní adresu.

23. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Vzhledem k tomu, že žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

24. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

25. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že původní věřitel vyžádal od žalovaného informace o jeho majetkových a výdělkových poměrech je formulářová žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaný uvedl výši svého pravidelného měsíčního příjmu i výši svých obvyklých měsíčních výdajů. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádné opětující se finanční závazky či vyživovací povinnost. Pověřený pracovník původního věřitele příjmovou stránku finanční situace žalovaného ověřil z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Plyne však ze zákaznické karty, že původní věřitel prověřoval pouze příjmovou stránku žalovaného, jeho výdaje a možné závazky podrobnějšímu prověření nepodrobil. Soud v daném ohledu nepředjímá, že by žalovaný další finanční závazky měl a původnímu věřiteli jejich existenci nepřiznal, z tvrzení žalobkyně a z provedeného dokazování ovšem plyne, že původní věřitel neprovedl jakékoli kroky směřující ke zjištění jejich existence. Výdajovou stránku finanční situace žalovaného právní předchůdce žalobkyně tak nezkoumal odbornou péčí. V projednávaném případě nedostojí požadavku na odbornou péči pouhé spoléhání se na deklaraci výše životních výdajů žalovaného, neexistence jiných dluhů u bankovních či nebankovních subjektů a neexistence exekucí provedené žalovaným. I tyto informace si mohl a měl právní předchůdce žalobkyně po obsahové stránce prověřit, ať už žádostí o doložení výpisu z účtu žalovaného, ale zejména samostatným šetřením v insolvenčním rejstříku, [anonymizováno] registru exekucí a bankovních a nebankovních registrech dlužníků samostatným šetřením. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně.

26. Protože právní předchůdce žalobkyně v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu [číslo] podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III.ÚS 4129/18).

27. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

28. Žalovanému bylo na základě smlouvy o úvěru původním věřitelem poskytnuto 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Dále bylo prokázáno, že žalovaný původnímu věřiteli uhradil celkem [částka]. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli či žalobkyni na dluh uhradil více, že mu povinnost k úhradě dluhu nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč jako rozdíl mezi částkou čerpanou a částkou uhrazenou. Ve zbytku nárokované jistiny soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

29. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. Žalovaný není tedy v prodlení s plněním dluhu 2 500 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

30. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost, poplatku za inkasní službu a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s uvedenými žalovanými pohledávkami (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z těchto částek. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

31. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly v důsledku jeho procesní pasivity.