90 C 277/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 32 677 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 377 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 490 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 976 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení 32 677 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovanou dne datum uzavřela distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla téhož dne žalobkyni 24 300 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru 6 080 Kč a poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru až o dva měsíce 110 Kč, a to jednorázově do datum. Nedílnou součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas. Dále se žalovaná zavázala ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení s úhradu dluhu zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za období od prvního dne prodlení datum do datum. Žalovaný nárok sestává z dlužné jistiny 24 300 Kč, smluvní pokuty 2 187 Kč, poplatku za sjednání úvěru 6 082 Kč a poplatku za možnost odkladu splatnosti úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení z 30 490 Kč od datum do zaplacení. Do podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru anonymizováno hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr příjmení), výpis anonymizováno rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované vedených anonymizováno 5 slov a anonymizováno), dále insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla schopna své závazky splácet, nebyla veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně posoudila informace o transakcích na účtech žalované. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částka. Žalobkyně dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalované je pro jí požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným elektronicky podepsána dne datum. Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované 24 300 Kč převodem na bankovní účet žalované bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu poplatkem za sjednání úvěru 6 080 Kč v jedné splátce do datum dnů. Dále si strany sjednali službu„ anonymizována dvě slova“ za poplatek 110 Kč. Celkově měla žalovaná uhradit částku 30 490 Kč, RPSN činilo 1 413,36 %.

7. Všeobecné obchodní podmínky obsahují ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s plněním dluhu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky limitovanou 50% jistiny úvěru.

8. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalovaná je majitelkou účtu č. bankovní účet, a že na něj žalobkyně nahlédla dne datum. Z přehledu vyplacených transakcí soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešla dne datum platba ve výši 24 300 Kč na účet bankovní účet.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve společné domácnosti žijí anonymizováno osoby, z toho anonymizováno osoby mají příjem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 5 000 Kč, na bydlení 0 Kč, nezbytné výdaje 0 Kč, zbytné výdaje 1 000 Kč, příjmy 20 000 Kč. Žalobkyně přiřadila žalované regionální koeficient 1, zohlednila 2 nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje 700 Kč, vypočítala minimální výdaje 6 895 Kč a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu 9 400 Kč při doporučeném počtu prodloužení čtyři. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné. Ze scanu občanského průkazu plyne, že se jedná o občanský průkaz žalované.

10. Z výpisu o identifikovaných příjmech plyne, že žalobkyně potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované částka.

11. Z výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 34 978,47 Kč a nákladů právního zastoupení do tří dnů a tuto výzvu odeslala žalované téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o anonymizováno posuzování úvěruschopnosti navrženou žalobkyní k důkazu a soudem provedenou, soud zjistil, že svým obsahem se jedná o obecné rozšíření žalobních tvrzení ke způsobu, jakým žalobkyně postupuje při posuzování schopnosti svých klientů splácet úvěr, které neobsahuje žádné konkrétní informace týkající se posuzování projednávaného případu. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně, aby učinil dotaz na banku žalované právnická osoba, zda byla v období od datum do datum převedena částka 24 300 Kč na bankovní účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo a zda je tento bankovní účet žalované, resp. zda má žalovaná k účtu dispoziční oprávnění, neboť tyto skutečnosti byly prokázány v řízení jinými důkazy.

13. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

22. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

23. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v registru neplatných dokladů, registru anonymizováno hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr příjmení), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta, anonymizováno a anonymizováno, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalované náhledem na její bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované částka.

24. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze přijednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

25. Žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

26. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

27. Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 24 300 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 300 Kč.

28. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

29. Vzhledem k uvedenému žalovaná není v prodlení s plněním dluhu 24 300 Kč (§ 1968 o. z.), žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud výrokem II. žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

30. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení poplatků za sjednání úvěru ani smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl rovněž co do těchto nároků včetně jejich příslušenství.

31. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 64 %, což po odečtení rozsahu úspěchu žalované 36 % činí 28 %, a v tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění svého práva proti žalovanému. Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dne vyhlášení rozsudku, tj. částky 37 839,42 Kč Náklady řízení žalobkyně tvoří 1 308 Kč soudní poplatek, 1 500 Kč odměna advokáta za zastupování žalobkyně z tarifní hodnoty 32 677 Kč podle ustanovení § 7 bod 5 a § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za tři úkony právní služby à 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) a 300 Kč náhrada hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby à 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21 % ve výši 378 Kč, tj. celkem částka 3 486 Kč, z níž 28 % činí 976 Kč.

32. Žalobkyně se v dané věci domáhala zaplacení dlužného úvěru s příslušenstvím, přičemž žalobkyně, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž nemá soud na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s minimální skutkovou a právní argumentací, kdy jednotlivé návrhy se od ostatních odlišují jen v minimální míře. Nezbytné označení žalované, konkrétní úvěrové smlouvy včetně výše z ní plynoucích žalovaných nároků, spolu s uvedením údaje o jejich výši, s nimiž je žalovaná v prodlení, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se domáhat výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.