90 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 53 645,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 210,17 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do 46 435,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53 645,39 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 53 645,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem v [anonymizováno] republice (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] uzavřela se žalovanou formou prostředků elektronické dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalované poskytla celkem částku 97 000 Kč, a to formou 16 dílčích plateb v období od 12. 11. 2020 do 10. 1. 2022 v různé výši bankovním převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 12. 4. 2022. Dále si strany ve smlouvě ujednaly smluvní úrok z úvěru kapitalizovaný za období čerpání úvěru částkou 15 895,39 Kč a povinnost žalované zaplatit původnímu věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč za každé odeslání upomínky. Žalovaná na svůj dluh před postoupením pohledávky z původního věřitele na žalobkyni uhradila 89 789,83 Kč. Po postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Původní věřitel na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni v celkové výši 53 645,39 Kč, kdy tato částka sestávala z 37 000 Kč na jistině, 15 895,39 Kč na smluvním úroku a 750 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek. Postoupení pohledávky oznámil žalobkyně žalované oznámením odeslaným dne 13. 5. 2022.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované následovně. Původní věřitel prověřil osobu žalované v insolvenčního rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích [příjmení], NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je plně schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla žalovaná pochybnosti o své schopnosti úvěr splatit, byla povinna původního věřitele kontaktovat za účelem společného posouzení její úvěruschopnosti. Konkrétně pak původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnou výší jejích příjmů a výdajů, kdy žalované musela zbývat rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku a těchto 10 % se muselo rovnat minimálně životnímu minimu, které v současnosti činí 3 410 Kč. Původní věřitel na základě těchto skutečností posoudil úvěruschopnost žalované jako dostatečnou. Totožnost žalované ověřil žalobce z fotokopie občanského průkazu žalované.

3. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a k žalobě se nevyjádřila.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání spolu s žalobou a jejím, doplněním bylo žalované doručeno do datové schránky.

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalovaná ve své žádosti uvedla svoji trvalou adresu (shodná s adresou trvalého pobytu shora v záhlaví), své telefonní číslo a číslo svého bankovního účtu [bankovní účet], jako zdroj příjmu uvedla mzdu (salary) v blíže neuvedené výši (prokázáno písemností [jméno] application info) a zaslala původnímu věřiteli fotografii svého občanského průkazu (prokázáno fotokopií občanského průkazu žalované). Následně původní věřitel se žalovanou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Úvěrový limit, do jehož výše byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky, byl stanoven ve výši 80 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 % měsíčně, a to z aktuálně vyčerpané částky úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit a zaplatit smluvní úrok, a to formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž minimální výše měla činila 12,5 % z celkové aktuálně vyčerpané částky úvěru s úrokem a poplatkem za čerpání, nejméně však 1 000 Kč. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla sjednána stejný kalendářní den v měsíci, kdy byly peníze z úvěru připsány na bankovní účet žalované. Součástí smlouvy bylo ujednání, na jehož základě byla žalovaná povinna v případě svého prodlení s úhradou jakékoli částky původnímu věřiteli zaplatit 250 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů (prokázáno úvěrovou smlouvou). Původní věřitel žalované odeslal celkem 97 000 Kč, a to v 16 dílčích platbách na její bankovní účet (prokázáno potvrzeními o provedených platbách). Žalovaná za dobu trvání smlouvy od 14. 12. 2020 do 20. 12. 2021 na svůj závazek zaplatila celkem 89 789,83 Kč (prokázáno Platební historií). Platební informací vyzval původní věřitel žalovanou, aby ke dni splatnosti 12. 4. 2022 uhradila částku 22 127,90 Kč z celkové dlužné částky 53 645,39 Kč (prokázáno Platební informací [variabilní symbol] se splatností 12. 4. 2022). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní Smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, na jejímž základě se původní věřitel jako postupitel zavázal každý měsíc po dobu trvání této smlouvy nabízet své pohledávky za klienty, které jsou déle než 90 po splatnosti. Pohledávky jsou na základě této smlouvy nabízeny v tzv. datových souborech, kdy žalobkyně buďto zaplatí kupní cenu nebo může (některé) z nabídnutých pohledávek odmítnout. (prokázáno Smlouvou o opakovaném postupování pohledávek). Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni v rámci datového souboru dne [datum] (prokázáno Listinou o převodu vč. přílohy). Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 13. 5. 2022 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo právním zástupcem žalobkyně téhož dne doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu (viz shora) (prokázáno podacím lístkem z 13. 5. 2022).

6. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Původní věřitel se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě jí postupně poskytl celkem 97 000 Kč, formou 16 dílčích plateb v různé výši v době od 12. 11. 2020 do 10. 1. 2022. Žalovaná se ve smlouvě zavázala původnímu věřiteli poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok, rovněž se zavázala zaplatit původnímu věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli souvislosti s prodlením. Na svůj dluh žalovaná původnímu věřiteli průběžnými platbami zaplatila celkem 89 789,83 Kč, poslední úhrada proběhla dne 20. 12. 2021. Svoji pohledávku za žalovanou následně původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávky původní věřitel žalované oznámil dopisem ze dne 13. 5. 2022, který jí téhož odeslal formou doporučeného psaní.

7. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o důkazní návrh žalobkyně, aby byl učiněn dotaz na [právnická osoba], kdo je majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy, soud jeho provedení pro nadbytečnost zamítl, neboť skutkový stav má za zjištěný z jiných provedených důkazů. Jiné důkazy nebyly žalobkyní označeny.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o opakovaném postupování pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalované ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalované na jí uvedenou kontaktní adresu (shodou s adresou trvalého pobytu uvedenou shora v záhlaví tohoto rozsudku), kdy se ve věci uplatní domněnka dojití písemnosti žalované třetí pracovní den po dni odeslání poskytovatelem poštovních služeb, tj. v daném případě ve středu 18. 5. 2022 (§ 573 o. z.).

19. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že žalovaná před uzavření úvěrové smlouvy určitým způsobem popsala své majetkové a výdělkové poměry, byl formulář o jeho žádosti o poskytnutí úvěru (loan application info), ve kterém je uvedeno, že její příjem představuje mzda (salary). Její výše ovšem nebyla v daném formuláři specifikována a neplyne ani z jiných provedených důkazů. Jiné důkazy týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně neoznačila a omezila na pouhá obecná skutková tvrzení o způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívající v údajném prověřování žadatelů ve veřejných a dlužnických databázích a v provedení kvalifikovaného porovnání doložených příjmů a výdajů žadatelů o úvěr. Jakým způsobem a z jakých skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalované v tomto konkrétním případě žalobkyně netvrdila ani neprokazovala. Tvrzení žalobkyně, že původní věřitel úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzuje pouze v případě, kdy si nejprve sám žadatel vyhodnotí, zda je schopen úvěr splácet či nikoli, a až v případě, že žadatel dojde k závěru, že schopen splácet úvěr není, má se žadatel teprve tehdy na původního věřitele obrátit za účelem společného posouzení žadatelovy úvěruschopnosti, se pak ve světle výše popsaného standardu odborné péče poskytovatele spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného jeví naprostým popřením smyslu posuzování úvěruschopnosti úvěrovaných u spotřebitelských úvěrů a nelze jej v žádném případě akceptovat. Na základě výše popsaného stavu tak soud věci dospěl k závěru, že původní věřitel na posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignoval, tedy že při posuzování její úvěruschopnosti nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú.

21. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalované ke splácení úvěru (úvěruschopnosti) a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

22. Přesto však mezi sebou původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť se původní věřitel na jejím základě zavázal žalované na její požádání poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Zároveň se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 z. s. ú, neboť se jednalo úvěr poskytnutý původním věřitelem jako s podnikatelem, jehož předmětem činnosti je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů, a žalovanou, která uzavírala předmětnou smlouvu s původním věřitelem mimo svou podnikatelskou činnost či rámec výkonu svého povolání (§ 419 o. z.). Původní věřitel ovšem v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba úvěrovou smlouvu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

23. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

24. Žalované byly na základě úvěrové smlouvy původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 97 000 Kč, kdy žalovaná původnímu věřiteli vrátila toliko 89 789,83 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni zbylou část dluhu rovněž splnila, že jí povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil povinnost částku 7 210,17 Kč jakožto rozdíl mezi načerpanými a uhrazenými peněžními prostředky žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaná ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu ve výši 37 000 Kč, soud tedy ve zbylém rozsahu, v němž soud jistinu nepřiznal, tj. v částce 29 789,83 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky.

25. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrované žalované vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalované je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, v jak je uvedeno výše, v obecné třídenní pariční lhůtě. Proto není žalovaná v prodlení s plněním dluhu 7 210,17 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 7 210,17 Kč.

26. Konečně vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru za období čerpání úvěru ve výši 15 895,39 Kč a náhrada účelně vynaložených nákladů, resp. poplatek za prodlení ve výši 3x 250 Kč, tj. 750 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci neplatné úvěrové smlouvy. Proto není žalovaná v prodlení s plněním obou uvedených nároků (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádná z účastnic nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť poměrně úspěšnější žalované v řízení žádné náklady nevznikly, přičemž žalovaná měla v řízení úspěch v rozsahu 88 % žalovaného nároku, oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu pouhých 12 % žalovaného nároku, a měla by tak nárok na náhradu 76 % celkové výše nákladů vynaložených na svou účast v řízení.