90 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 145 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 113 360 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v Liberci doplatek soudního poplatku ve výši 1 453 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 145 360 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od 4. 9. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč (sestávající z jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč, poplatků za upomínání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč) od 4. 9. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že se žalovaným dne [datum] uzavřela formou elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla 40 000 Kč, a to 11 136 Kč bankovním převodem na jeho účet, 20 864 Kč poukázáním na účet žalobkyně na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a 8 000 Kč započetla na náklady vynaložené na uzavření smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok 34 088 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně, RPSN činila 38,71 % ročně. Peníze byly vyplaceny tak, že částka 11 136 Kč byla žalovanému vyplacena převodem na jeho bankovní účet, částka 20 864 Kč byla určena k úhradě dřívějšího dluhu žalovaného vůči žalobkyni a částka 8 000 Kč byla započtena na úhradu nákladů žalobkyně souvisejících s vyřízením úvěru. Součástí smlouvy o úvěru bylo jednak ujednání o zřízení doplňkové služby„ [anonymizováno]“ spočívající v možnosti odložení splátek na žádost žalovaného nebo z důvodu ztráty zaměstnání či déle trvající pracovní neschopnosti, za což se žalovaný zavázal měsíčně hradit poplatek ve výši 701 Kč a dále ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky za službu [anonymizováno] představující dohodnutou škodu žalobkyně z doplňkové služby [anonymizováno] v případě zesplatnění úvěru. Dále si strany ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení se splátkou ujednaly poplatky za zaslání první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč a rovněž smluvní pokutu ve výši poloviny nesplacené jistiny úvěru, tj. 20 000 Kč. Na svůj dluh ze smlouvy [číslo] žalovaný neuhradil ničeho. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny 40 000 Kč, smluvního úroku 34 088 Kč, neuhrazených poplatků za službu [anonymizováno] v celkové výši 50 472 Kč, nákladů na upomínkování žalovaného 800 Kč a smluvní pokuty 20 000 Kč.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů, a to na základě jím poskytnutých údajů. V příslušném dotazníku žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 23 014 Kč a jeho měsíční výdaje jsou tvořeny 3 000 Kč náklady na bydlení a 10 705 Kč pravidelnými měsíčními závazky, jeho měsíční finanční zůstatek tak činí 7 579 Kč. Pravidelné výdaje žalovaného mají být dle žalobkyně tvořeny splátkami úvěrů u jiných nebankovních poskytovatelů ve výši 5 530 Kč, 3 000 Kč, 1 175 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně si dále od žalovaného vyžádala kopii občanského průkazu a výpisy z jeho bankovního účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy. Dále žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v registru [příjmení], insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázi neplatných dokladů. Na základě těchto žalobkyně provedla tzv. skóring žalovaného, jehož výsledkem byly parametry úvěrového produktu, který vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako dostatečnou.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Účastníci mezi sebou dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 23 % ročně formou 72 měsíčních splátek 1 029 Kč splatných 15. dne každého měsíce. Peněžní prostředky měly být žalobkyní vyplaceny tak, že 11 136 Kč mělo být vyplaceno žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], 20 864 Kč mělo být použito na úhradu pohledávky žalobkyně za žalovaným ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum], a zbylá částka 8 000 Kč měla být započtena na úhradu nákladů žalobkyně vynaložených na vyřízení úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit potřebné náklady žalobkyně na vyřízení úvěru 8 000 Kč (tj. za lustrum v registrech 400 Kč, expresní vyplacení úvěru 100 Kč, administrativu 4 300 Kč, odměnu zprostředkovatele 2 400 Kč, a ověření úvěrového případu 800 Kč) a vyslovil souhlas, že tyto náklady budou odečteny z poskytované jistiny úvěru. Dále se smlouvou o úvěru žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž je v prodlení limitovaný 50% zůstatku jistiny maximálně do výše 200 000 Kč, poplatek za první upomínku k úhradě dlužné částky 300 Kč a za druhou upomínku 500 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] zahrnující možnost odkladu tří splátek ročně a přerušení splácení až na devět měsíců v případě [anonymizováno] či ztráty nezaviněné ztráty zaměstnání za celkovou úhradu 50 472 Kč splatnou v měsíčních splátkách 701 Kč současně se splátkami úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru se strany dohodly, že žalovaný uhradí zbývající dosud neuhrazenou část platby za doplňkovou službu [anonymizováno] a zaplatí smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z této dlužné částky do zaplacení. Za žalovaného obsahovala smlouva o úvěru jako podpis autorizační doložku ve formě identifikátorů a časového klíče (IP adresa, datum a čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo, z nějž byl potvrzen) a za žalobce podpis předsedy představenstva (prokázáno Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Přílohy 2). Verifikační platbu 1 Kč žalovaný provedl převodem ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně č. [bankovní účet] dne [datum] (prokázáno detailem okamžité příchozí platby). Částka 11 136 Kč byla žalovanému odeslána na jeho bankovní účet z výše uvedeného účtu žalobkyně téhož dne (prokázáno detailem bezhotovostní platby). [příjmení] 20 864 Kč byla převedena z výše uvedeného účtu žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol] (prokázáno detailem platby uvnitř banky).

6. Pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 23 014 Kč a jeho obvyklé měsíční výdaje představují 3 000 Kč náklady na bydlení a 10 705 Kč pravidelné finanční závazky ([anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] a další), jeho měsíční finanční zůstatek činí 7 579 Kč. Pravidelné měsíční závazky tvoří splátky úvěru [anonymizována dvě slova] ve výši 5 530 Kč, splátky úvěru [příjmení] [jméno] ve výši 3 000 Kč splátky neoznačeného úvěru ve výši 1 175 Kč a závazky [příjmení] [jméno] ve výši 1 000 Kč. Žalovaný je dle zaznamenaných údajů svobodný a bezdětný. Jeho zaměstnavatelem je [jméno] zůstává, [IČO] (prokázáno Přílohou [číslo] Smlouvy [číslo]). Tento spolek je dle spolkového rejstříku neaktivním spolkem ve smyslu § 125a zákona o veřejných rejstřících a nemá žádný zapsaný statutární orgán (prokázáno výpisem spolkového rejstříku). Ke svým tvrzením žalovaný doložil žalobkyni kopii svého mzdového listu, dle kterého činila v [anonymizováno] [rok] jeho čistá mzda 21 079 Kč (prokázáno mzdovým listem) a kopii svého občanského průkazu (prokázáno touto kopií). Platnost doloženého občanského průkazu žalobkyně ověřila v databázi neplatných dokladů MVČR (prokázáno záznamem o lustraci v dané evidenci MVČR). Žalobkyně provedla lustraci osoby žalovaného v evidenci dlužníků [příjmení] (prokázáno výsledkem lustrace [příjmení]) a v evidenci insolvenčního rejstříku (prokázáno výpisem insolvenčního rejstříku), v obou případech s negativním výsledkem.

7. Žalovaný k žádosti o poskytnutí úvěru žalobkyni předložil též výpisy ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok]. V [anonymizováno] [rok] činil počáteční disponibilní zůstatek účtu [částka] a konečný disponibilní zůstatek - [částka], ačkoli celkový obrat na účtu v daném měsíci dosáhl 58 380,25 Kč. Příchozí platby na účet představovala zejména mzda žalovaného 22 898 Kč a přeplatek exekuce 3 286,31 Kč, platba od společnosti [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč a dále několik plateb od [jméno] [příjmení] nazvaných jako„ půjčka [anonymizováno]“ v celkové výši 6 000 Kč a od [jméno] [příjmení] v celkové výši 3 550 Kč. Ohledně odchozích plateb z účtu bylo zjištěno, že po přijetí příchozích plateb byly z účtu prováděny hotovostní výběry ve výši srovnatelné s příchozími platbami. Dále byly z účtu prováděny bezhotovostní platby kartou zjevně za potraviny a další spotřební zboží. Splátky jiných úvěrových závazků žalovaného nebyly evidovány (prokázáno výpisem bankovního účtu za [anonymizováno] [rok]). V [anonymizováno] [rok] činil počáteční disponibilní zůstatek - [částka] a konečný disponibilní zůstatek činil - [částka], ačkoli celkový obrat na účtu dosáhl 102 818 Kč. Příchozí platby představovala zejména mzda ve výši 22 118 Kč, platba od společnosti [právnická osoba] ve výši 60 000 Kč a dále menší platby, opět„ půjčky [anonymizováno]“ od [jméno] [příjmení] v celkové výši 6 500 Kč, od [jméno] [příjmení] v celkové výši 3 300 Kč a od dalších dvou fyzických osob v celkové výši 1 300 Kč. I v tomto měsíci byly z účtu provedeny výběry hotovosti po dojití mzdy a platby od [právnická osoba], vždy v téže výši. Ostatní odchozí platby byly rovněž jako v předchozím období bezhotovostní a jednalo se o platby za potraviny a spotřební zboží (prokázáno výpisem bankovního účtu za [anonymizováno] [rok]). V [anonymizováno] [rok] činil počáteční disponibilní zůstatek účtu - [částka] a konečný disponibilní zůstatek [částka], ačkoli celkový obrat dosáhl 126 607,53 Kč. Příchozí platby byly tvořeny mzdou ve výši 24 027 Kč, platbou od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 85 000 Kč a dále opět menšími platbami v řádu jednotek tisíců Korun českých od různých fyzických osob v celkové výši 17 400 Kč. Po dojití mzdy i platby od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo z účtu provedeno několik výběrů hotovosti, kdy byla vybrána částka přibližně se rovnající výši těchto příchozích plateb. Odchozí bezhotovostní platby kartou byly zjevnými úhradami za koupi spotřebního zboží (prokázáno výpisem bankovního účtu za [anonymizováno] [rok]).

8. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou dne [datum] na žádost žalovaného uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Žalobkyně převedla 11 136 Kč žalovanému na jeho účet, 20 864 Kč poukázala žalobkyně na úhradu své dřívější pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] 8 000 Kč žalobkyně započetla na úhradu nákladů vynaložených na uzavření předmětné smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě [číslo] zavázal žalobkyni poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok, rovněž se zavázal zaplatit za službu [anonymizováno], různé poplatky a smluvní pokutu. Před uzavřením smlouvy [číslo] žalovaný pro účely posouzení své úvěruschopnosti žalobkyni uvedl, že jeho čistý měsíční finanční zůstatek činí 7 579 Kč, doložil výši svého čistého výdělku za měsíc [anonymizováno] výplatní páskou a poskytl jí kopii svého občanského průkazu a výpisy svého bankovního účtu za měsíce [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně současně ověřila platnost občanského průkazu lustrací v databázi neplatných dokladů a dále ověřila, zda není obžalovaný veden v dlužnických evidencích – databázi [příjmení] a insolvenčním rejstříku – v obou případech s negativním výsledkem. Z výpisů bankovního účtu ovšem jednoznačně plyne, že konečný disponibilní měsíční zůstatek jeho bankovního účtu v posledních třech měsících před sjednáním smlouvy [číslo] se pohyboval kolem nuly či v záporných hodnotách, nikoli v jím tvrzené výši 7 579 Kč. Současně z těchto výpisů plyne vysoký měsíční obrat, který je odůvodněn tím, že příjmy žalovaného vedle pravidelné mzdy tvořily též výplaty úvěrů od jiných nebankovních poskytovatelů, přičemž tyto větší příchozí peněžní obnosy žalovaný z účtu vzápětí vybíral v hotovosti, a na účtu ponechával peněžní prostředky pouze v minimální výši, z nichž hradil obvyklé platby za spotřební zboží.

9. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o zbývající žalobkyní navržené listinné důkazy, tyto se týkaly zesplatnění úvěru, upomínání žalovaného k úhradě dlužných částek a jiného úvěrového případu. Soud provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť zjištěný skutkový stav ve vztahu k předsmluvním povinnostem žalobce a vzniku a obsahu závazku považoval za dostatečný podklad pro právní posouzení věci.

10. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

19. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy [číslo] sdělil údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích, k čemuž doložil kopii své výplatní pásky. Žalobkyně si od něho zcela správně vyžádala výpisy z jeho bankovního účtu za tři měsíce předcházející, prověřila osobu žalovaného v evidenci [příjmení] a insolvenčním rejstříku a ověřila platnost jeho dokladu totožnosti v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Přesto však žalobkyně v daném případě nejednala s odbornou péčí, neboť při prověřování majetkových a výdělkových poměrů žalovaného postupovala zjevně formalisticky, kdy tvrzení žalovaného o jeho poměrech neporovnala s dalšími opatřenými písemnostmi, především s bankovním výpisy. Jejich obsah se předně neshodoval s tvrzením žalovaného co do jeho měsíčního finančního zůstatku, kdy žalovaný tvrdil, že jeho měsíční finanční zůstatek činí nejméně 7 579 Kč, avšak konečné měsíční disponibilní zůstatky jeho bankovního účtu v předcházejících třech měsících byly prakticky nulové. Dále z bankovních výpisů bylo zřejmé, že příjmy žalovaného byly vedle mzdy a dalších plateb od různých fyzických osob převážně tvořeny úvěry či peněžitými zápůjčkami od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Veškeré větší příchozí peněžní obnosy byly z účtu obratem v hotovosti vybírány, žalovaný však vůbec netvrdil ani neprokázal, za jakým účelem tak bylo činěno a jakým způsobem byla vybraná finanční hotovost užita. Nadto z výpisů neplyne, že by žalovaný tyto své přiznané dluhy u jiných nebankovních poskytovatelů hradil. Kladných konečných zůstatků na bankovním účtu bylo v posuzovaných měsících dosahováno jen díky výplatě peněžních prostředků od jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů. Vzhledem k těmto zjevným rozporům v tvrzeních žalovaného a skutečnostech plynoucích z doložených listin měla žalobkyně přinejmenším po žalovaném požadovat vysvětlení pohybů na jeho bankovním účtu, zejména za jakým účelem prováděl z účtu výběry značných hotovostních obnosů, jak s touto hotovostí naložil a jakým způsobem hradí své závazky u jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů. Teprve po případném zodpovězení těchto otázek mohla žalobkyně dospět ke kvalifikovanému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tedy v daném případě jeví jako mechanický a formální mezikrok mezi žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru a uzavřením úvěrové smlouvy. Na základě stávajícího stavu by žalobkyně musela při posuzování předložených listin s odbornou péčí dospět k závěru, že úvěruschopnost žalovaného není dána, a jeho žádost o poskytnutí úvěru odmítnout. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto případě při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí.

20. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze přijednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

21. Přesto však mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému na jeho požádání poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem v rámci předsmluvních povinností nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba smlouvu [číslo] podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrovaného žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

22. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20.4.2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Žalovanému byly na základě smlouvy [číslo] žalobkyní z celkové ujednané výše jistiny úvěru 40 000 Kč poskytnuty peníze ve výši 32 000 Kč, přičemž 11 136 Kč mu bylo vyplaceno na bankovní účet a 20 864 Kč bylo převedeno na jiný účet žalobkyně na úhradu jeho dluhu vůči žalobkyni ze smlouvy [číslo] což bylo v řízení prokázáno. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 32 000 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. Žalovaný není tedy v prodlení s plněním dluhu 32 000 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 32 000 Kč.

24. Odlišná situace vyvstala u zbývající části jistiny úvěru 8 000 Kč určené k započtení na náklady žalobkyně vynaložené na uzavření smlouvy č [číslo]. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Vzhledem k neplatnosti smlouvy [číslo] nevznikla žalobkyni pohledávka ve výši 8 000 Kč na úhradu nákladů na uzavření smlouvy o úvěru, tudíž nedošlo ke střetnutí s pohledávkou žalobce na čerpání jistiny úvěru a proto nemohlo dojít k tvrzenému započtení pohledávky žalobkyně na pohledávku žalovaného. Žalovaný tedy není ani v prodlení s plněním nároku na náhradu nákladů žalobkyně vynaložených na uzavření smlouvy (§ 1968, 1970 o. z.). Proto soud žalobu v částce 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl.

25. Konečně vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru, nákladů na upomínání i smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s plněním nároku na náklady na upomínání a smluvní pokutu (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky. Stejně tak žalobkyně nemá nárok ani na zaplacení poplatků za doplňkovou službu [anonymizováno] a smluvního úroku z prodlení, neboť ty byly sjednány sice samostatnou smlouvu, která ovšem byla přílohou smlouvy [číslo] existence této smlouvy tak byla akcesorická a vázána na existenci a platnost smlouvy [číslo] jako závazku hlavního, který však nebyl platně sjednán. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.

26. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení rozhodl soud podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s Položkou 2 bodem 2. Sazebníku soudních poplatků, neboť soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí podle položky 1. bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 7 268 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 5 815 Kč a zbývá tedy doplatit 1 453 Kč.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, kdy žalovaný měl v řízení úspěch v rozsahu 78 % žalovaného nároku, oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu pouhých 22 % žalovaného nároku, a měl by tak nárok na náhradu 56 % celkové výše nákladů vynaložených na svou účast v řízení.