90 C 76/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 1. 2022 do 8. 7. 2022 kapitalizovaného částkou 614,22 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 623,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetového portálu uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky. Původní věřitel na základě smlouvy o úvěru poskytl žalovanému 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 29. 1. 2022. Na svůj dluh žalovaný nezaplatil ničeho. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného lustrací nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), prověřil jeho bonitu a tedy učinil kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o úvěr byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 12 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastavil v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku kapitalizovaného částkou 150 Kč a částky 1 908 Kč.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Dne [datum] původní věřitel se žalovaným elektronicky podepsali Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit v době splatnosti 29. 1. 2022 s možností prodloužení splatnosti 11 krát o 30 dní vždy za poplatek 2 760 Kč. Úroková sazba byla sjednána 0 % a RPSN při splatnosti úvěru 30 dní 0 %, při prodloužení splatnosti úvěru na 60 dní činila RPSN 303,9 % a při každém dalším prodloužení splatnosti byla RPSN odpovídajícím způsobem zvýšena (prokázáno Smlouvou o úvěru). Dne [datum] byla z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného na účet č. [bankovní účet] původního věřitele zaslána platba ve výši 0,01 Kč a téhož dne z účtu původního věřitele č. [bankovní účet] byla zaslána platba 12 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného (prokázáno výpisy z účtu). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní [příjmení] o postoupení pohledávek a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2022, na jejichž základě původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi pohledávky pohledávku za žalovaným (prokázáno Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a prohlášením o postoupení pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 7. 2022 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo dne 21. 7. 2022 doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (prokázáno podacím archem).

6. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] mezi sebou uzavřeli původní věřitel a žalovaný Smlouvu úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel téhož dne poskytl žalovanému na jeho účet 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit ve lhůtě 30 dnů a zaplatit poplatek 2 760 Kč za každé prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

7. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1883 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu v předmětné smlouvě.

19. Účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok reprezentovaný v projednávaném případě úplatou za prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní. K předání peněz došlo bezhotovostně v den sjednání smlouvy. Úvěr je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

20. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

21. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ač žalobkyně tvrdila, že původní věřitel nahlédnutím do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) lustroval žalovaného a prověřil jeho bonitu, žalobkyně nenavrhla k těmto tvrzením žádné důkazy, což její procesní odpovědnost.

22. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

23. Protože žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr dle § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž neunesla své procení břemeno důkazní, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

24. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

25. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 12 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 12 000 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti.

26. S ohledem na to, že na straně žalovaného prodlení s vrácením částky 12 000 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení kapitalizovaného i plynoucího zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč (§ 1970 o. z.) ani na náhradu vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč. Soud žalobu tedy jako nedůvodnou zamítl v této části.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 164 odst. 2 o. s. ř. v části v níž bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby, za něž nese procesní zavinění žalobkyně, tak, že má právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však v řízení žádné náklady nevznikly. Ve zbytku rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 051,60 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 14 417,18 Kč sestávající z žalobou uplatněného nároku 12 000 Kč a uplatněného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (tj. úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2022 do dne vyhlášení rozsudku kapitalizovaného částkou 1 730,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 614,22 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 908 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 660 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč.