90 C 9/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 59 833,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 40 000 Kč nejpozději do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 833,24 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 833,24 Kč od 31. 3. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 881,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 59 833,24 Kč sestávající z jistiny úvěru 40 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 19 083,24 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 31. 3. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem v [anonymizováno] republice (dále jen„ původní věřitel“) dne [datum] uzavřela se žalovaným formou prostředků elektronické dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 40 000 Kč, a to formou dvou plateb ve výši 20 000 Kč bankovním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 30. 3. 2022. Dále si strany ve smlouvě ujednaly smluvní úrok z úvěru vyčíslený ve výši 19 083,24 Kč a povinnost žalovaného zaplatit původnímu věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč za odeslání upomínky třech upomínek á 250 Kč. Žalovaný svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil řádně a včas, neboť na svůj dluh vůči původnímu věřiteli neuhradil ničeho. Následně původní věřitel na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 59 833,24 Kč, kdy tato částka sestávala z 40 000 Kč dlužné jistiny, 19 083,24 Kč dlužného smluvního úroku a 750 Kč náhrady účelně vynaložených nákladů za odeslání tří upomínek.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného následovně. Původní věřitel prověřil osobu žalovaného v insolvenčního rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích [příjmení], NRKI a BRKI. Potvrzením žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je plně schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl žalovaný pochybnosti o své schopnosti úvěr splatit, byl povinen původního věřitele kontaktovat za účelem společného posouzení jeho úvěruschopnosti. Konkrétně pak původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doloženou výší jeho příjmů a výdajů, kdy žalovanému musela zbývat rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku a těchto 10 % se muselo rovnat minimálně životnímu minimu, které v současnosti činí 3 410 Kč. Původní věřitel na základě těchto skutečností posoudil úvěruschopnost žalovaného jako dostatečnou.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a k žalobě se nevyjádřil.

4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

5. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru původního věřitele dne [datum], poskytnutí úvěru bylo žalovanému schváleno následujícího dne. Žalovaný ve své žádosti uvedl svoji trvalou adresu (shodná s adresou trvalého pobytu shora v záhlaví), své telefonní číslo a číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. Zdrojem jeho příjmu měla být mzda v blíže neuvedené výši (prokázáno písemností [jméno] application info). Ke své žádosti žalovaný doložil fotografii svého obličeje (prokázáno fotografií žalovaného) a fotokopii svého občanského průkazu, z nichž jsou zřejmé jeho osobní údaje ve smyslu jména a příjmení, data narození a rodného čísla (prokázáno fotokopií OP žalovaného). Následně původní věřitel se žalovaným uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Úvěrový limit, do jehož výše byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky, byl stanoven ve výši 40 000 Kč. V prvé části mohl žalovaný vyčerpat 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně, resp. 0,4026 % denně, a to z aktuálně vyčerpané částky úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původnímu vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 146,949 % ročně (0,4026 % denně), a to formou pravidelných splátek, jejichž minimální výše měla činila 13 % z celkové aktuálně vyčerpané částky úvěru, nejméně však 1 000 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla sjednána na 15 dnů od příslušného vyúčtování. V případě vyčerpání maximální výše úvěru 40 000 Kč měl žalovaný původnímu věřiteli na úvěr zaplatit celkem 71 838,95 Kč (40 000 Kč na jistině a 31 838,95 Kč na smluvním úroku). Součástí smlouvy bylo ujednání, na jehož základě byl žalovaný povinen v případě svého prodlení s úhradou dluhu zaplatit původnímu věřiteli částku 250 Kč jako poplatek z prodlení (prokázáno úvěrovou smlouvou). Původní věřitel žalovanému odeslal nejprve částku 20 000 Kč bankovním převodem (prokázáno potvrzením o provedené platbě z [datum]) a zbývající částku 20 000 Kč rovněž bankovním převodem na účet dne [datum] (prokázáno potvrzením o provedené platbě z [datum]). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní Smlouvu o opakovaném postoupení pohledávek, na jejímž základě se původní věřitel jako postupitel zavázal každý měsíc po dobu trvání této smlouvy nabízet své pohledávky za klienty, které jsou déle než 90 po splatnosti. Pohledávky jsou na základě této smlouvy nabízeny v tzv. datových souborech, kdy žalobkyně buďto zaplatí kupní cenu nebo může (některé) z nabídnutých pohledávek odmítnout. Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni v rámci datového souboru (prokázáno Smlouvou o opakovaném postupování pohledávek a částí datového souboru). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 13. 4. 2022 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo právním zástupcem žalobkyně téhož dne doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno podacím lístkem – DopisOnline z 13. 4. 2022).

6. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný dne [datum] požádal původního věřitele o poskytnutí úvěru. Na základě této jeho žádosti s ním původní věřitel uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalovanému převedl celkem 40 000 Kč, formou dvou plateb po 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal původnímu věřiteli poskytnuté peníze vrátit a zaplatit smluvní úrok, rovněž se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek z prodlení ve výši 250 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným následně původní věřitel postoupil jako pohledávku více než 90 dnů po splatnosti žalobkyni, a to na základě Smlouvy o opakovaném postupování pohledávek, kterou mezi sebou původní věřitel a žalobkyně uzavřeli dne [datum]. Postoupení pohledávky původní věřitel žalovanému oznámil dopisem ze dne 13. 4. 2022, který mu téhož odeslal formou doporučeného psaní.

7. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Pokud jde o zbývající žalobkyní navržené listinné důkazy, tyto se týkaly vyúčtování jednotlivých splátek úvěru a upomínání žalovaného k úhradě dlužných částek. Soud provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť zjištěný skutkový stav ve vztahu k předsmluvním povinnostem žalobkyně, resp. původního věřitele, vzniku a obsahu závazku a následné změny v osobě věřitele považoval za dostatečný podklad pro právní posouzení věci. Jiné důkazy nebyly žalobkyní označeny.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

12. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o opakovaném postupování pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalovanému ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu (shodou s adresou trvalého pobytu uvedenou shora v záhlaví tohoto rozsudku), kdy se ve věci uplatní domněnka dojití písemnosti žalovanému třetí pracovní den po dni odeslání poskytovatelem poštovních služeb, tj. v daném případě v pondělí 18. 4. 2022 (§ 573 o. z.).

19. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že žalovaný před uzavření úvěrové smlouvy určitým způsobem popsal své majetkové a výdělkové poměry, byl formulář o jeho žádosti o poskytnutí úvěru (loan application info), ve kterém je uvedeno, že jeho příjem představuje mzda (salary). Její výše ovšem nebyla v daném formuláři specifikována a neplyne ani z jiných provedených důkazů. Jiné důkazy týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neoznačila a omezila na pouhá obecná skutková tvrzení o způsobu posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, spočívající v údajném prověřování žadatelů ve veřejných a dlužnických databázích a v provedení kvalifikovaného porovnání doložených příjmů a výdajů žadatelů o úvěr. Jakým způsobem a z jakých skutečností bylo vycházeno při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v tomto konkrétním případě žalobkyně netvrdila ani neprokazovala ničeho. Tvrzení žalobkyně, že původní věřitel úvěruschopnost prakticky posuzuje pouze v případě, kdy si nejprve sám žadatel vyhodnotí, zda je schopen úvěr splácet či nikoli, a až v případě, že dojde k závěru, že schopen není, má se teprve tehdy na původního věřitele obrátit za účelem společného posouzení žadatelovy úvěruschopnosti, se pak ve světle výše popsaného standardu odborné péče poskytovatele spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti úvěrovaného jeví naprostým popřením smyslu posuzování úvěruschopnosti úvěrovaných u spotřebitelských úvěrů a nelze jej v žádném případě akceptovat. Na základě výše popsaného stavu tak soud věci dospěl k závěru, že původní věřitel na posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignoval, tedy že při posuzování jeho úvěruschopnosti nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú.

21. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření úvěrové smlouvy a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

22. Přesto však mezi sebou původní věřitel a žalovaný účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť se původní věřitel na jejím základě zavázal žalovanému na jeho požádání poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Původní věřitel ovšem v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba úvěrovou smlouvu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky úvěrovaného žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

23. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že žalovaný má peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

24. Žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 40 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni peníze vrátil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 40 000 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. Žalovaný tedy není v prodlení s plněním dluhu 40 000 Kč (§ 1968 o. z.), a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 40 000 Kč.

25. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení smluvního úroku z úvěru ve výši 19 083,24 Kč a poplatek za prodlení ve výši 3x 250 Kč, tj. 750 Kč, neboť ty byly sjednány v rámci neplatné úvěrové smlouvy. Proto není žalovaný v prodlení s plněním obou uvedených nároků (§ 1968 o. z.), a žalobkyně tudíž nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této částky.

26. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 58,86 %, což po odečtení rozsahu úspěchu žalovaného 41,14 % činí 17,72 %, a v tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění svého práva proti žalovanému. Při určení rozsahu úspěchu soud vycházel z celkového předmětu řízení včetně příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částky 67, 961,54 Kč sestávající z žalobou uplatněného nároku 59 833,24 Kč a kapitalizovaného zákonného úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku 8 128,30 Kč Náklady řízení žalobkyně tvoří 2 394 Kč za soudní poplatek, 10 500 Kč za odměnu advokáta za zastupování žalobkyně z tarifní hodnoty 59 833,24 Kč podle ustanovení § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby), 900 Kč na náhradě hotových výdajů advokáta podle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky za uvedené tři úkony právní služby a 2 394 Kč na náhradě za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21%, tj. celkem částka 16 188 Kč, z níž 17,72 % činí 2 868,51 Kč. Soud naopak žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v doplnění žaloby, které žalobkyně učinila na výzvu soudu, a kterým doplňovala svá skutková tvrzení a označovala nezbytné důkazy, neboť je obecně povinností žalující strany podat žalobu v takovém stavu, aby byla bezvadná a obsahovala veškerá skutková tvrzení rozhodná pro náležité zjištění skutkového stavu věci.