90 C 90/2023

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Novotnou Krtoušovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 494 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 994 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 26. 1. 2020 do 28. 1. 2022 kapitalizovaného částkou 1 691,54 Kč, úroku ve výši 26,10 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 18. 12. 2020 do 28. 1. 2022 kapitalizovaného částkou 2 448,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 26,10 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 494 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 2 448,05 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 691,54 Kč, smluvním úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 296,38 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel na základě smlouvy [číslo] poskytl žalovanému 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a společně s tím zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok 3 103 Kč s úrokovou sazbou 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč, a poplatek za zpracování transakce a další péči o zákazníka 4 891 Kč, to vše formou 52 týdenních splátek po 347 Kč Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 17 994 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil toliko 2 500 Kč dne 18. 1. 2020, poté již nezaplatil ničeho. Původní věřitel následně svoji pohledávku za žalovaným postoupil na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Před uzavřením předmětné smlouvy původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného lustrací jeho osoby v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost ani finanční závazek z titulu jiného spotřebitelského úvěru. Ke své žádosti o poskytnutí peněz žalovaný doložil kopii svých osobních dokladů, pracovní smlouvu, výplatní pásky a ubytovací smlouvu. Dle pracovní smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho čistý měsíční příjem činil 14 686 Kč. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti žalovaným doložených podkladů a na jejich základě dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je v daném případě dostatečná. Žalobkyně je názoru, že u nižších půjček a kratší dobou splatnosti a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat rozsáhlé prověřování klientem sdělných informací.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vycházejíce přitom z obsahu spisu a z označených důkazů, když žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala jeho odročení a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že písemnost se považuje za doručenou tzv. fikcí. (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: žalovaný dne [datum] požádal původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, do žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně a žádaný spotřebitelský úvěr má v úmyslu užít na zaplacení dovolené, ohledně zdroje svého příjmu uvedl, že je zaměstnán v hlavním pracovním poměru jako operátor výroby, jeho čistý měsíční příjem činí 14 686 Kč, odhadované měsíční výdaje pak činí 6 800 Kč, jiné finanční závazky negoval. Žalovaný současně zaškrtnutím příslušného políčka potvrdil, že je majitelem bankovního účtu (prokázáno Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr). Ke své žádosti žalovaný doložil pracovní smlouvu ze dne [datum], z níž vyplývá, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby na dobu neurčitou (prokázáno pracovní smlouvou). Za [anonymizováno] [rok] byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 12 229 Kč a za [anonymizováno] [rok] ve výši 11 644 Kč (prokázáno výplatními páskami). Dále dne [datum] původní věřitel se žalovaným uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout peněžní hotovost ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peníze původnímu věřiteli vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 7 994 Kč sestávající z 3 103 Kč smluvního úroku a 4 891 Kč částky za zpracování spotřebitelského úvěru, to vše formou 52 pravidelných týdenních splátek po 397 Kč a poslední splátky 297 Kč. Úroková sazba byla sjednána v částce 56 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 263,12 % Celkem měl žalovaný původnímu věřiteli zaplatit 17 994 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí peněz v hotovosti (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo]). Na svůj dluh vůči původnímu věřiteli žalovaný zaplatil dne [datum] částku 500 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč, poté již původní věřitel další úhrady neevidoval (prokázáno Tabulkou umoření). Původní věřitel následně dne [datum] uzavřel se žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě se původní věřitel jako postupitel postoupil žalobkyni jako postupníkovi pohledávky ze smluv o půjčce či zápůjčce specifikované v Příloze [číslo] dané smlouvy a žalobkyně se za to zavázala zaplatit původnímu věřiteli úplatu (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek). Pohledávka původního věřitele za žalovaným je uvedena pod pořadovým [číslo] na straně 10 Přílohy [číslo] (prokázáno předmětnou přílohou Smlouvy o postoupení pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne [datum] (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky), které bylo právním zástupcem žalobkyně téhož dne doporučeně odesláno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu [adresa] (prokázáno podacím lístkem – DopisOnline z [datum]).

5. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] mezi sebou uzavřeli původní věřitel a žalovaný Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel v hotovosti téhož dne poskytl žalovanému 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit a zaplatit smluvní úrok 3 103 Kč a poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru 4 891 Kč. Před uzavřením smlouvy [číslo] žalovaný pro účely posouzení své úvěruschopnosti původnímu věřiteli sdělil, že je zaměstnán jako operátor výroby a jeho čistý měsíční příjem ze mzdy činí 14 686 Kč, k čemuž doložil svoji pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], dále uvedl též obvyklou výši svých měsíčních výdajů 6 800 Kč. Na svůj dluh žalovaný původnímu věřiteli zaplatil pouze 2 500 Kč. Následně původní věřitel svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022.

6. Soud při dokazování provedl výhradně listinné důkazy, neboť jiné důkazy nebyly stranami navrženy. Provedené důkazy spolu obsahově korespondují, vzájemně na sebe navazují a poskytují ucelený základ pro závěr o skutkovém stavu věci tak, jak je popsán výše, a současně v řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, které by věrohodnost těchto důkazů snižovaly. Soud rozhodnutí jiných soudů k důkazu v souladu s § 121 o. s. ř. zásadně neprovádí, neboť se s nimi může seznámit z úřední činnosti v soudcích informačních systémech.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1883 o. z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

11. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové [anonymizováno] spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána z titulu postoupení pohledávky učiněného na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem (§ 1879 o. z.). Účinnost postoupení pohledávky vůči žalované ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. je založena písemným oznámením doporučeně odeslaným původním věřitelem (prostřednictvím právního zástupce žalobkyně) žalované na jí uvedenou kontaktní adresu (shodou s adresou trvalého pobytu uvedenou shora v záhlaví tohoto rozsudku), kdy se ve věci uplatní domněnka dojití písemnosti žalované třetí pracovní den po dni odeslání poskytovatelem poštovních služeb, tj. v daném případě v pondělí 1. 3. 2022 (§ 573 o. z.).

18. Účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o peněžité úročené zápůjčce ve smyslu § 2390 a § 2392 odst. 1 o. z., neboť se žalobkyně na jejím základě zavázala žalovanému v roli spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok a další poplatky, které si smluvní strany sjednaly v rámci smluvní volnosti dle § 1746 odst. 2 o. z., přičemž účastníci spotřebitelský úvěr ve smlouvě jako zápůjčku výslovně označili. K předání peněz došlo hotovostně při podpisu smlouvy. Peněžitá zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

19. Předmětem činnosti původního věřitele je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú. Vzhledem k tomu byl původní věřitel podle § 75 odst. 1 z. s. ú. povinen při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli.

20. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jediným důkazem svědčícím o tom, že původní věřitel vyžádal od žalovaného informace o jeho majetkových a výdělkových poměrech je formulářová žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž žalovaný uvedl výši svého pravidelného měsíčního příjmu i výši svých obvyklých měsíčních výdajů. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádné opětující se finanční závazky či vyživovací povinnost a potvrdil, že je majitelem bankovního účtu, výpisy z něho ovšem původnímu věřiteli nedoložil. Žalovaný původnímu věřiteli předal pouze svoji pracovní smlouvu a výplatní pásky za dva měsíce předcházející uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle kterých byl ale jeho disponibilní výdělek nižší, než jaký uvedl v žádosti. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel měl dále k dispozici ubytovací smlouvu žalovaného, která ovšem nebyla soudu předložena. Nadto původní věřitel zřejmě nerespektoval svá interní pravidla, neboť žalovaný předložil pouze dvě výplatní pásky, ačkoli žalobkyně uvedla, že původní věřitel vyžaduje tři. Pokud pak žalovaný uvedl, že je majitelem bankovního účtu, bylo zcela namístě od něho před uzavřením smlouvy vyžádat příslušné výpisy, které jsou ze své podstaty prakticky nejpodrobnějším podkladem pro posouzení peněžních toků ve sféře žalovaného. Původní věřitel ovšem toto neprovedl, stejně tak jako nijak neprověřil tvrzení žalovaného, že nemá žádné jiné finanční závazky. Provedení lustrace osoby žalovaného v insolvenčním rejstříku je pro prověření takového tvrzení nezbytně nutné, avšak samo o sobě nedostačující, neboť žadatel mající teoreticky vícero bankovních i nebankovních finančních závazků před i po splatnosti nemusí být nutně v úpadku řešeném v insolvenčním řízení. Mnohem více vypovídajícím způsobem prověření daného tvrzení žalovaného je lustrace v centrální evidenci exekucí a dlužnických registrech, což ovšem původní věřitel neučinil, resp. žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani neprokazovala. Z jí označených důkazů, které soud provedl, plyne pouze, že původní věřitel prověřoval pouze příjmovou stránku žalovaného, jeho výdaje a možné závazky ovšem podrobnějšímu prověření nepodrobil. Soud v daném ohledu nepředjímá, že by žalovaný další finanční závazky měl a původnímu věřiteli jejich existenci nepřiznal, z provedeného dokazování ovšem neplyne, že původní věřitel provedl jakékoli kroky směřující ke zjištění jejich existence. Na základě výše popsaného stavu tak soud věci dospěl k závěru, že původní věřitel neposuzoval majetkové a výdělkové poměry obezřetně a zcela rezignoval na prověření možných pasiv žalovaného. Původní věřitel tedy při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 odst. 1 z. s. ú. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že se jednalo o spotřebitelský úvěr nízké výše s velmi nízkými týdenními splátkami, pročež není nezbytné majetkové a výdělkové poměry žalovaného podrobněji prověřovat, je třeba takovýto názor striktně odmítnout, neboť standard odborné péče, jak je popsán ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je standardem objektivním, který se nemění a jeho podmínky se nerozvolňují v přímé úměře s nižší výší sjednávaného spotřebitelského úvěru a naopak.

21. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud neučinila dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem původní věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doposud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném jednání, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení břemene tvrzení či důkazního mimo jednání či přípravné jednání.

22. Protože původní věřitel v rámci předsmluvních povinností nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. hodnotit jako neplatnou. Soud k neplatnosti této smlouvy přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).

23. Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 z. s. ú.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 z. s. ú.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalovaného vrátit žalobkyni peníze, které mu byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty, a to v době přiměřené jeho možnostem. To, že má žalovaný peníze vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se věřitel domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru.

24. Žalovanému byly na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuty peníze ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný původnímu věřiteli vrátil toliko 2 500 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnil zcela, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 7 500 Kč žalobkyni zaplatit. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. v délce tří dnů jako obecnou pariční lhůtu, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal, a mezi účastníky nebylo ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. dohodnuto ani jiné datum splatnosti. Co do zbylé části uplatněného nároku ve výši 7 994 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Konečně vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží ani nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 26,1 % ročně z částky 8 296,38 Kč jednak kapitalizovaného za dobu od 26. 1. 2020 do 28. 1. 2022 v částce 2 448,05 Kč a jednak plynoucího od 29. 1. 2022 do zaplacení. S ohledem na to, že na straně žalovaného prodlení s vrácením částky 7 500 Kč dosud nenastalo, nemá žalobkyně nárok ani na zaplacení kapitalizovaného i běžného zákonného úroku z prodlení z částky 8 296,38 Kč (§ 1970 o. z.). Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl i v této části.

26. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl v řízení úspěch v rozsahu 68,1 % žalovaného nároku, oproti úspěchu žalobkyně v rozsahu pouhých 31,9 % žalovaného nároku, a měl by tak nárok na náhradu 36,2 % celkové výše nákladů vynaložených na svou účast v řízení, avšak žalovanému žádné náklady v souvislosti s jeho účastí v řízení nevznikly.