92 C 109/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení částky 107 369,73 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů řízení žalovaného v rozsahu 35 % s tím, že výše nákladů bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 369,73 Kč, s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s příslušenstvím v celkové výši 86 270 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 7 442 Kč, což však neučinil, neboť uhradil pouze částku 48 200 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, účinnou ke dni 27.9.2023, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudu se nepodařilo zjistit jeho pobyt, proto mu byl ustanoven opatrovník.

3. Opatrovník se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť žalobkyně se dostatečně nezabývala úvěruschopností žalovaného. Úvěrová smlouva je proto neplatná a žaloba by měla být zamítnuta.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Mezi Českou republikou a Ukrajinou je uzavřena smlouva o právní pomoci v občanských věcech, která je ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod číslem 123/2002. Podle článku 48 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. V řízení jde o vztah ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena na území České republiky, vztah se proto řídí českým právním řádem. Aktuální bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit (proto také byl žalovanému ustanoven opatrovník), avšak poslední známé bydliště bylo na adrese , adresa, , ve věci tak má pravomoc rozhodnout zdejší soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný se zavázal splácet společně s příslušenstvím ve výši 83 561 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 7 442 Kč. Peněžní prostředky byly ve výši 19 346 Kč použity na splacení úvěru č, 100250286 Kč a ve výši 50 654 Kč byly v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny žalovanému.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč se splácením ve 21 měsíčních splátkách, přičemž v žádosti uvedl, že žije s manželkou, má 2 vyživovací povinnosti, pracuje jako skladník s čistým příjmem 37 543 Kč, jiný příjem domácnosti není, žalovaný splácí jiný úvěr se splátkou 3 744 Kč a jeho odhadované výdaje jsou 8 000 Kč.

7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje celkem 11 plateb žalovaného v celkové výši 48 200 Kč, s tím, že poslední platba byla provedena 15.7.2022.

8. Z výzvy k plnění ze dne 15.2.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o žalované plnění upomínán.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (včetně příloh) uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, a žalobkyní, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

10. Z pracovní smlouvy ze dne 4.2.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4.2.2019 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, místo výkonu práce bylo v , Anonymizováno, a mzda měla být vyplácena dle mzdového výměru. Ze mzdového výměru ze dne 18.1.2021 byla zjištěna hrubá hodinová mzda žalovaného ve výši 155 Kč, a to od 1.1.2021.

11. Z výplatních pásek žalovaného za měsíc březen 2021 byla zjištěna čistá mzda žalovaného ve výši zhruba 35 000 Kč a za měsíc duben 2021 byla zjištěna čistá mzda ve výši 38 728 Kč – výplatní pásky nebyly dobře čitelné, žalobkyně lepšími kopiemi nedisponuje, avšak je zřejmé, že čistá mzda za březen činila něco přes 35 tisíc korun a mzda za duben čitelná byla.

12. Z nájemní smlouvy ze dne 1.12.2019, uzavřené mezi , jméno FO, na straně pronajímatele a žalovaným a , jméno FO, na straně nájemců, bylo zjištěno, že žalovaný měl pronajatou část domu na adrese , adresa, , přičemž nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč včetně energií.

13. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku 48 200 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně (právní předchůdkyně) při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z doloženého příjmu ve výši zhruba 35 000 Kč a z doložených výdajů na bydlení ve výši 10 000 Kč. Příjem žalovaného však byl jediným příjmem domácnosti, přičemž žalovaný uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti. Pokud jde o výdaje, tak žalovaný vedle výdajů na bydlení musel mít nějaké výdaje v souvislosti s cestami do zaměstnání, které sice neuváděl, ale vzhledem k tomu, že bydlel v jiném městě než pracoval, výdaje mít musel. Žalovaný rovněž splácel jiný úvěr se splátkou 3 744 Kč měsíčně, splátka nového úvěru činila 7 442 Kč, dohromady tak splátky za úvěry činily přes 11 000 Kč, tedy třetina příjmu žalovaného by směřovala pouze na splátky úvěru. Je zřejmé, že za těchto okolností nebylo v silách žalovaného úvěr s poměrně vysokou měsíční splátkou dlouhodobě splácet, což se také následně ukázalo, neboť žalovaný se dostal do prodlení již s 5. splátkou.

20. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

21. V posuzovaném případě žalobkyně resp. její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného alespoň tolik, že si nechala doložit příjem žalovaného a jeho výdaje na bydlení, avšak zjištěné skutečnosti nesprávně posoudila, neboť příjmy žalovaného vzhledem k jeho majetkové a rodinné situaci nebyly takové, aby byl žalovaný dlouhodobě schopný splácet úvěr s vysokou měsíční splátkou. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., a proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 70 000 Kč a vrácení částky 48 200 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 21 800 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

25. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl žalovaný větší úspěch a má proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný co do 67,5 % (soud ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval příslušenství) a neúspěšný co do 32,5 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35 %. Náklady řízení na straně žalovaného jsou tvořeny náklady ustanoveného opatrovníka, o jejichž výši bude rozhodnuto podle § 151 odst. 5 o.s.ř. samostatným usnesením.