92 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená 27. 7. 1971 bytem Adresa žalované o zaplacení částky 78 421,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 695 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 51 726,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 623,04 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 058,65 Kč od 17.5.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku ve výši 8 % ročně z částky 31 169,25 Kč od 17.5.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5.10.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 421,26 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr společně s celkovým poplatkem ve výši 23 450 Kč uhradit v 17 měsíčních splátkách po 4 305 Kč, což však neučinila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že k žalovaná uvedeného dne požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 40 000 Kč. Ke svým poměrům v žádosti uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 18 214 Kč, za bydlení platí 1 000 Kč, za dopravu a jídlo 4 250 Kč měsíčně, jiné příjmy a výdaje nemá. Pracovní smlouvu má na dobu určitou do 31.5.2023. Bližší informace ohledně druhu svého bydlení a ohledně rodinného stavu neuvedla.

4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky společně s náklady ve výši 38 185 Kč právní předchůdkyni vrátit v celkem 17 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 305 Kč.

5. Z části pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla na základě smlouvy ze dne , datum, zaměstnána u , právnická osoba, , s tím, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31.5.2023.

6. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že mzda žalované v září 2022 činila částku 19 307 Kč, v říjnu 2022 činila částku 23 349 Kč a v listopadu 2022 činila částku 11 987 Kč. Zároveň bylo zjištěno, že žalované byly na tento účet v období září – listopad 2022 vyplaceny další úvěry, a to částka 48 500 Kč od , právnická osoba, . a 40 000 Kč od , právnická osoba, .

7. Ze seznamu úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje pouze dvě úhrady ze strany žalované, a to dne 17.12.2022 částka 4 305 Kč a dne 23.2.2023 částka 4 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno.

9. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o dlužnou částku upomínána10. Žalované tak byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se zavázala společně s poplatky vrátit, což však neučinila, neboť uhradila pouze 8 305 Kč.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Příjmy žalované prokázány byly, avšak prokázaný příjem byl pouze ve výši 11 000 – 22 000 Kč, což je příjem velmi nízký. Výdaje žalované nebyly prokázány nijak, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla, žalobkyně (právní předchůdkyně) vycházela pouze z tvrzení žalované. Žalovanou tvrzené výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč jsou přitom na první pohled nereálně nízké. Bylo opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Nad to žalované byl úvěr poskytnutou i za situace, že si v období třech měsíců před uzavřením smlouvy vzala další dva jiné úvěry.

18. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by si výdaje žalované jakkoli ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například výpis z katastru nemovitostí, prokazující vlastnictví nemovitosti k bydlení, případně nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Žalovaná si navíc před uzavřením smlouvy vzala i další jiné úvěry, o čemž žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, měla informace, přesto po výši závazků žalované nijak nepátrala a splácení jiných úvěrů při posuzování úvěruschopnosti vůbec nezohlednila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

20. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 35 000 Kč a vrácení částky 8 305 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 26 695 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z.s.ú., když soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.