92 C 12/2026

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 820,91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, , úroku ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP Paribas , právnická osoba, , akciová společnost (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným na základě jeho žádosti č. , hodnota, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, ve formě revolvingového úvěru. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, a to společně s úrokem ve výši 23,76 %. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně od smlouvy o úvěru ke dni , datum, odstoupila. Žalovaný celkem načerpal finanční prostředky ve výši , částka, a uhradil částku , částka, .

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sepsané na návrhu č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně , Anonymizováno, , Anonymizováno, % z dlužné částky, a to společně s úrokem ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že má příjem , částka, , celkový příjem domácnosti je , částka, , jeho náklady na bydlení činí částku , částka, a ostatní výdaje činí částku , částka, .

5. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byla oznámena akceptace jeho návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále že úvěr je veden na účtu č. , hodnota, .

6. Z výpisu z úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný v období od , datum, do , datum, načerpal celkem částku , částka, . Ke dni , datum, žalobkyně evidovala úhrady v celkové výši , částka, .

7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to do dne , datum, , s tím, že nebude-li v této lhůtě dlužná částka zaplacena, žalobkyně tímto odstupuje od smlouvy a požaduje uhrazení celého úvěru.

8. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému z důvodu odstoupení od smlouvy vyzývá k úhradě celého úvěru ve výši , částka, .

9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o úhradu dlužné částky ve výši , částka, . Z dodejky pak bylo zjištěno, že dopis byl žalovanému doručován dne , datum, , adresát však nebyl zastižen, a proto byla zásilka uložena. Dne , datum, pak byla jako nevyzvednutá vrácena odesílateli.

10. Z emailu zaslaného z emailové adresy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byl emailem zaslán dopis, ve kterém žalobkyně a její právní předchůdkyně žalovanému oznamují, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.

11. Z listiny nadepsané jako „Podklady pre súdne konanie“, z Produktových podmínek pro revolvingové úvěry a ze Sazebníku pro úvěry nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, který deklaroval příjem ze zaměstnání a své měsíční výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do , datum, obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z. s. ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z. s. ú. před , datum, však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, , kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

19. V posuzované případě se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.

20. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, a žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 149 471, , částka, , tedy více než kolik od žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, skutečně obdržel. Jistina tak byla zcela splacena, a soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, měl právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.