92 C 138/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 73 105,37 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 592 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7516 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 027,79 Kč, úrok z prodlení z částky 58 227,79 Kč od 18.9.2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,73 Kč od 16.3.2023 do 6.4.2023, ve výši 89,69 Kč od 16.4.2023 do 6.4.2023, ve výši 72,33 Kč od 16.5.2023 do 6.4.2023, ve výši 54,39 Kč od 16.6.2023 do 6.4.2023, ve výši 37,03 Kč od 16.7.2023 do 6.4.2023, ve výši 19,09 Kč od 16.8.2023 do 6.4.2023 a dále částku 564 Kč a částku 13 513,58 Kč.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvou o úvěru č. , číslo, , na základě které žalovanému dne 20.2.2023 poskytla peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal úvěr splácet v 60 splátkách po 1 408 Kč, což však nečinil, neboť se dostal do prodlení již s 2. splátkou. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 1 408 Kč. Vedle jistiny a úroků se pak žalobkyně domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % ze čtyř dlužných splátek, celkem ve výši 564 Kč, a dále též smluvní pokuty z dlužné částky 51 187,79 Kč ve výši 0,1 % denně od 18.9.2023 do dne podání žaloby, tj. ve výši 13 513,58 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uvedeného dne uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem, tj. celkem částku 84 480 Kč, v 60 měsíčních splátkách po 1 408 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že pracuje jako OSVČ s příjmem 35 000 Kč, což je zároveň příjem celé domácnosti, výdaje na bydlení má ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč a splácí jiné úvěry se splátkou 5 000 Kč měsíčně.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o úvěru samotném.

6. Z přehledu plateb a z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 408 Kč.

7. Z dopisu nadepsaného jako Zesplatnění pohledávky bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr č. , číslo, z důvodu prodlení žalovaného ke dni 16.8.2023 zesplatnila.

8. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o žalovanou částku upomínán.

9. Z úvěrových podmínek a ze sazebníku nebyl zjištěny žádné rozhodující skutečnosti.

10. Z kopie řidičského a občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně měla kopie těchto dokladů k dispozici.

11. Z výpisu z účtu č. , číslo, , vedeného u , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že dne 20.2.2023 byla v prospěch účtu č. , č. účtu, provedena platba ve výši 55 000 Kč.

12. Z otisku dat z aplikace , Anonymizováno, žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný je rozvedený, bydlí u známých, pracuje jako kurýr s měsíčním příjmem 35 000 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, ostatní výdaje činí také 5 000 Kč a výdaje na splátky ostatních úvěru činí rovněž 5 000 Kč. Ty informace získala přímo od žalovaného, což bylo zjištěno z nahrávky telefonického hovoru. Dále měla žalobkyně k dispozici informaci o tom, že žalovaný má trvalé bydliště hlášené na úřadě a že své závazky platí po splatnosti. V kolonce ročního obratu žalovaného je uvedena částka 468 000 Kč.

13. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vykázal příjmy ve výši 653 400 Kč a výdaje ve výši 392 040 Kč, uplatnil slevu na manželku a uvedl, že s ním ve společné domácnosti žijí dvě děti.

14. Z listiny nadepsané jako posouzení č. , číslo, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného lustrovala mimo jiné v insolvenčním rejstříku, v registrech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , v centrální evidenci exekucí, vše bez zjištěných záznamů.

15. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 55 000 Kč, žalovaný však žalobkyni vrátil pouze částku 1 408 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Tvrzený příjem žalovaného z daňového přiznání nijak nevyplývá, po odečtení výdajů od příjmů by průměrný měsíční výdělek činil částku kolem 20 000 Kč. Výdaje žalovaného nebyly doloženy jakkoli doloženy, ani výdaje na bydlení, ani výživné, které žalovaný měl platit. Ohledně posuzování úvěruschopnosti bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

21. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně příjmů žalovaného, které nekorespondovaly s předloženými listinami. Výdaje žalovaného (zejména ty na bydlení) nebyly prověřeny vůbec nijak. Žalobkyně navíc věděla o dalších závazcích žalovaného, stejně tak věděla o tom, že tyto závazky žalovaný platí po splatnosti. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například doklad o výši nákladů na bydlení nebo rozsudek, kterým bylo určeno výživné na děti žalovaného, přitom není nijak přemrštěný, zvláště za situace, kdy žalovaný splácel další úvěry. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když rezignovala na prověření příjmů a výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 55 000 Kč a vrácení částky 1 408 Kč, co do rozdílu těchto částek proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 64 % uplatněného nároku a neúspěšná co do 36 % uplatněného nároku. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 28 %.

26. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 925 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování, jelikož žalobkyně byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 16 240 Kč za čtyři právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání soudu) po 4 060 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 17 440 Kč. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cestu zástupce z, Anonymizováno, , Anonymizováno, na jednání konané u zdejšího soudu dne , datum, , celkem v trvání 8 započatých půlhodin, tj. 800 Kč (100 Kč x 8). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného byla určena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle § 1 písm. b) vyhlášky činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,60 Kč za 1 km, podle § 4 písm. c) vyhlášky 2 činí výše průměrné ceny za jeden litr benzínu 95 částku 38,20 Kč. Na trase , adresa, a zpět ujel zástupce dle předloženého vyúčtování celkem , hodnota, km, průměrná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 6,6 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne , datum, tedy činí částku 1 526,80 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 26 842,80 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %, výše přiznaných nákladů řízení tak činí částku 7 516 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).