92 C 14/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši Anonymizováno,Anonymizováno %, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 7,05 %, a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku I a II rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný měl půjčku vrátit spolu s částkou částka, která představovala úroky ve výši částka, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, to vše v 60 týdenních splátkách po částka. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Žalovaný však půjčku řádně nesplácel, celkem uhradil pouze částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se oba účastníci k nařízenému jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svoji neúčast omluvila a žalovaný nikoli, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou částka, která představovala úroky ve výši částka, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, to vše v Anonymizováno týdenních splátkách po částka.

4. Ze zákaznické karty, vyplněné dne datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, a to, že žalovaný pracuje jako pomocný pracovník v živočišné výrobě s příjmem částka, jeho výdaje na nájem jsou částka, na telefon částka, na domácnost částka a na splátky jiných půjček částka.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy č. hodnota bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a právnická osoba byla uzavřena smlouva, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem, který byl žalovanému odeslán dne datum, přičemž datum odeslání vyplývá z podací lístku.

7. Z výzvy k plnění ze dne datum, ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši částka.

8. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka částka, kterou se žalovaný zavázala spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku částka.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, podle které smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, zároveň však na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.

12. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila žalobu ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zejména aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, neboť takové důkazy dosud nebyly soudu předloženy. V zákaznické kartě jsou sice zaškrtnuta políčka, že žalovaný předložil „DP“, což je snad daňové přiznání, dále pracovní smlouvu nebo živnostenský list a výplatní pásky, nicméně tyto listiny soudu předloženy nebyly a ani nebyly k důkazu označeny. Důkazy prokazující výdaje žalovaného nebyly předloženy ani označeny žádné. Z provedených důkazů tak soud musí konstatovat, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se při uzavírání smlouvy zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne datum č.j. spisová značka). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. spisová značka). Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalovaného.

14. Ačkoli úprava § 9 z.s.ú. v době uzavření smlouvy ještě neobsahovala ustanovení o tom, že v případě porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je smlouva ex lege neplatná, zmíněná úprava již v té době jednoznačně požadovala, aby se poskytovatel úvěru zabýval úvěruschopností spotřebitele a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Povinnost věřitele řádně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele má svůj původ v čl. 8 směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž tento článek má být dle Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek ze dne datum ve věci C-449/13) vykládán tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. V posuzovaném případě se tak nestalo, žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť zcela lehkovážně převzala informace získané od žalovaného, aniž by si jejich pravdivost jakkoli prověřila. Žalovaný přitom sám tvrdil naprosto minimální příjem, další závazky a k tomu jím tvrzené výdaje na bydlení byly zcela zjevně podhodnocené, a tedy již tyto částky musely vzbuzovat pochybnost o tom, že informace od žalovaného jsou pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto půjčku žalovanému poskytla, přičemž žalovaného zavázala nejen k vrácení jistiny, ale též k zaplacení příslušenství v celkové výši blížící se výši jistiny.

15. Soud je přitom v řízení, jehož předmětem je plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinen zabývat se tím, zda poskytovatel úvěru s potřenou obezřetností posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Soud na tomto místě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, ve kterém bylo judikováno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Soud s odůvodněním výše uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na plnění svých zákonných povinností a soud na základě toho hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum.

17. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 téhož zákona bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Pakliže smlouva o půjčce byla shledána neplatnou, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) plnila bez právního důvodu a žalovaný je proto povinen vydat, oč se obohatil.

19. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky částka a vrácení částky částka, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky částka, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil.

20. Nárok na úrok z prodlení nachází oporu v § 517 odst. 2 zákona č. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tím je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do datum, které výši úroku z prodlení upravuje v § 1 tak, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Úrok byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž doba doručení byla určena podpůrně podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

21. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

22. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého by žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, měl právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.