92 C 142/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 236 474,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 142 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19.7.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 236 474,24 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 189 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 10,99 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 106 Kč. Žalovaný však úvěr nesplatil, uhradil pouze 10 splátek po 4 414 Kč a jednu splátku ve výši 2 086 Kč, celkem tedy zaplatil pouze 46 226 Kč. Právní předchůdkyně proto úvěr ke dni 1.12.2022 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost , právnická osoba, . a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a svou účast neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Mezi Českou republikou a , Anonymizováno, je uzavřena smlouva o právní pomoci v občanských věcech, která je ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod číslem , Anonymizováno, . Podle článku 48 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. V řízení jde o vztah ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena na území České republiky, vztah se proto řídí českým právním řádem. Žalovaný má bydliště na adrese , Adresa žalovaného, , ve věci tak má pravomoc rozhodnout zdejší soud.

5. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný navrhl právní předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru, na základě které by byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 189 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 10,99 % ročně, přičemž žalovaný by úvěr splácel v měsíčních splátkách po 4 414 Kč. V návrhu žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 15 805 Kč měsíčně.

6. Z akceptace návrhu ze dne 16.6.2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně návrh žalovaného na uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru akceptovala.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ze dne 16.11.2022 bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 1.12.2022 zesplatněn.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 4.6.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o žalované plnění upomínán.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.8.2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na , právnická osoba, .

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému bylo toto postoupení oznámeno.

11. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od 2.11.2020 na dobu neurčitou a že mzda byla ujednána ve výši 21 360 Kč hrubého.

12. Z výpisu z účtu č- , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného, za období 1.3.2021 – 31.5.2021 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu v březnu byl 245,01 Kč, v dubnu 2 150,12 Kč a v květnu 6 395,12 Kč, v březnu byla na účet vyplacena mzda ve výši 18 748 Kč, v dubnu ve výši 15 172 Kč, v květnu ve výši 16 400 Kč. Jiný pravidelný příjem z účtu patrný není. Výdaje na bydlení z výpisu z účtu nejsou zjistitelné, na účtu zaznamenané výdaje jsou běžné povahy, jde o výdaje v supermarketech a na čerpacích stanicích.

13. Z výpisu z úvěrového účtu č. , číslo, bylo zjištěno, že dne 16.6.2021 byla žalovanému vyplacena částka 189 000 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z registrů , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , ve kterých nebyl zjištěn záznam o jiných závazcích žalovaného. Dále vycházela z výpisů z účtu žalovaného, ze kterých zjistila příjmy a výdaje žalovaného. V řízení byl prokázán příjem žalovaného, a to právě z výpisů z účtu, ovšem tento příjem byl velmi nízký, neboť byl v rozmezí 15 – 18 tisíc měsíčně. Pokud jde o výdaje žalovaného, tak z výpisu z účtu byly zjištěny pouze běžné výdaje za stravu apod., avšak výše výdajů na bydlení, což je na výdajové stránce zásadní položka, zjištěna nebyla. Z výpisů z účtu je přitom zřejmé, že po odečtení běžných výdajů žalovaného nezbýval žalovanému v podstatě žádný disponibilní příjem, ze kterého by mohl splácet úvěr se splátkou 4 414 Kč měsíčně, a to k těmto výdajům je třeba přičíst ještě výdaje na bydlení, s nimiž žalobkyně (právní předchůdkyně) nijak nekalkulovala.

20. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

21. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice učinila některá zjištění, avšak zjištěné skutečnosti nesprávně zhodnotila, neboť porovnáním zjištěných příjmů a výdajů žalovaného lze dospět k jedinému závěru, a to že žalovaný úvěruschopný nebyl. Nad to bylo zcela rezignováno na zjišťování a prověřování výdajů na bydlení žalovaného. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 189 000 Kč, žalovaný zaplatil pouze částku 46 226 Kč. Co do rozdílu těchto částek, tj. co do částky 142 774 Kč proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalovaná při jednání požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, čemuž soud s ohledem na to, že žalovaná splácí více dluhů, vyhověl.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl žalovaný větší úspěch (soud kapitalizoval žalované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a měl by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.