92 C 145/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 33 572,95 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 572,95 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 535,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 806,67 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 33 572,95 Kč od 21.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 127,95 Kč od 2.5.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 602,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 572,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 535,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 806,67 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 33 572,95 Kč od 21.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 29 127,95 Kč od 2.5.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 2 % z částky, která byla v předchozím měsíci vyčerpána. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 1.5.2024 smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 36 379, 62 Kč. Žalovaný za celé období načerpal celkem částku 941 060,76 Kč, když součástí této částky jsou i úroky, které právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého systému k jistině připočítává. Celkové úhrady žalovaného byly ve výši 903 046,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.9.2024, účinnou ke dni 19.9.2024, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že uzavřená smlouva je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Potvrdil, že z titulu uzavřené smlouvy uhradil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, částku 903 046,04 Kč. Vzhledem k tomu, že v případě neplatnosti smlouvy je dlužník povinen vrátit pouze jistinu, přičemž žalovaný dosud uhradil více, než celkem čerpal, měla by být žaloba zamítnuta.

3. Z žádosti o smlouvou o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 3.6.2017 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl svůj příjem ve výši 29 257 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, , celkový příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč a dvě vyživované osoby. K doložení příjmu měl předložit Čestné prohlášení o výši příjmu.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 4.6.2017 ve spojení s Dispozicemi ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 2 % z čerpaného úvěru. Úroková sazba byla ujednána ve výši 22,99 % ročně.

5. Ze všeobecných obchodních podmínek, konkrétně z části 44c písm. n) a 44d písm. a), bylo zjištěno, že pro případ překročení povoleného limitu je poskytovatel úvěru oprávněn prohlásit kterékoli závazky klienta za ihned splatné.

6. Z dopisu nadepsaného jako „Upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru“ ze dne 1.5.2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně poskytnutý úvěr k tomuto datu zesplatnila.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní dne 12.9.2024, včetně přílohy, a ve spojení s dohodou ke smlouvě o postoupení pohledávek z téhož dne a s potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 19.9.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, což soud zjistil z Oznámení o postoupení, datum odeslání dopisu, tj. 8.10.2024, bylo zjištěno z podacího lístku.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19.11.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o dlužnou částkou z úvěrové smlouvy upomínán. Z podacího lístku zjištěno datum odeslání zásilky, a to téhož dne.

9. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaných, získaných z interního systému a dále udělala lustra v insolvenčním rejstříku, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Na základě toho zjistila, že žalovaný má příjem 29 257 Kč, interní splátky 13 276,63 Kč, externí splátky 2 679 Kč a životní náklady ve výši 8 093,59 Kč, z těchto čísel pak stanovila maximální měsíční splátku.

10. Z platební historie a z výpisu ke kreditní kartě za období od června 2017 do prosince 2023 bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 889 022,22 Kč.

11. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 889 022,22 Kč. Žalovaný z titulu uzavřené smlouvy žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil částku 903 146,04 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.

15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně (právní předchůdkyně) při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které měla k dispozici z interního systému a rovněž z , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Takto měla zjištěno, že žalovaný splácí jiné závazky ve výši zhruba 17 000 Kč. Pokud jde o příjem žalovaného, ten nijak neověřila, výdaje (alespoň ty na bydlení) ani nijak nezjišťovala, spokojila se s informací, že žalovaný bydlí v nájmu a výdaje stanovila matematickým modelem. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

18. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

19. V posuzované případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na prověření příjmů žalovaného a výdaji na bydlení žalovaného se nezabývala vůbec. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například doklady o vyplacené mzdě nebo nájemní smlouvu či inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň mzdu a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Nad to již zjištěná výše ostatních závazků měla u právní předchůdkyně žalobkyně vzbudit pochybnost, zda je žalovaný schopen splácet další závazek.

20. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., a proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

21. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

22. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 889 022,22 Kč, když úroky připsané k jistině nelze považovat za čerpání úvěru, jak tvrdila žalobkyně, a proto do této částky nejsou zahrnuty. Mezi účastníky bylo nesporné to, že žalovaný zaplatil celkem částku 903 146,04 Kč. Protože žalovaný již zaplatil více, než ve skutečnosti celkem načerpal, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout nejen co do příslušenstvím s odůvodněním výše, ale též co do žalované jistiny.

23. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, náhrady cestovních nákladů, náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaného a náhrady za DPH.

24. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 7 380 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor a účast při jednání soudu) po 2 460 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 8 730 Kč.

25. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cesty zástupce z Prahy na jednání u Okresního soudu v Liberci, celkem v trvání 6 započatých půlhodin, tj. 900 Kč (150 Kč x 6). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného byla určena podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Podle § 1 písm. b) vyhlášky činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,80 Kč za 1 km, podle § 4 písm. c) vyhlášky činí výše průměrné ceny za jeden litr benzínu částku 35,80 Kč. Na trase , adresa, a zpět ujel zástupce celkem , hodnota, km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 3,9 litrů na 100 km. Cestovné na jednání soudu tedy činí částku 1 611,90 Kč.

26. Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, celkem ve výši 2360,80 Kč.

27. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 13 602,70 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. věty prvé před středníkem, když soud neshledal důvod k určení jiné lhůty nebo k určení plnění ve splátkách.