92 C 151/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 43 852,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 852,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 222,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 678,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 486,03 Kč od 30.1.2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 18,47 % ročně z částky 27486,03 Kč od 30.1.2024 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit 3 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se účastníci k nařízenému jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svoji neúčast omluvila a žalovaný nikoli, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 17 517 Kč splácet v 52 týdenních splátkách po 951 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy.

5. Z listiny označené jako „Zařazení zákazníka do pojistného programu“ bylo zjištěno, že žalovaný si ke sjednanému úvěru uzavřel i pojištění schopnosti splácet úvěr.

6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje od žalovaného tři splátky v celkové výši 3 600 Kč.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, pracuje na plný úvazek a dosahuje výdělku 26 829 Kč. Výdaje odhadl na 7 200 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 22.5.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný by před podáním žaloby vyzývám k úhradě dlužné částky.

10. V řízení tak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal vrátit společně se sjednaným poplatkem, což však neučinil, neboť dosud uhradil pouze 3 600 Kč.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, který deklaroval příjem ze zaměstnání a své měsíční výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

18. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

20. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 30 000 Kč a vrácení částky 3 600 Kč, co do rozdílu těchto částek, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tyto částky žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

21. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch účastníků byl v řízení zhruba stejný, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.