92 C 154/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 326,86 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 270 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21.5.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 326,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 814 Kč od 10.3.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím splatit nejpozději do 9.3.2023. Žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaná nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr společně s poplatky v celkové výši 16 814 Kč splatit nejpozději do 9.3.2023.

5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že dne , datum, žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, částku 13 000 Kč.

6. Z listiny nadepsané jako „Autorizace ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je vedený na jméno žalované.

7. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je vedený na jméno žalované a že dne , datum, byla na účet připsána platba ve výši 13 000 Kč8. Z listiny nadepsané jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzovaní úvěruschopnosti kalkulovala s čistým příjmem ve výši 30 000 Kč, který měl být ověřen, bez dalšího uvedení, z čeho konkrétně ověření proběhlo.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 24.3.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalované částky upomínán.

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně kalkulovala s tím, že žalovaná dosahovala příjmu 30 000 Kč, výdaje na půjčky činily 14 000 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, další výdaje 5 000 Kč.

11. Z ostatních listin nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

12. Žalované tak byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem vrátit, což neučinila.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovanou byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, která deklarovala příjem ze zaměstnání a své měsíční výdaje. Příjmy ani výdaje žalované však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

19. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

20. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 13 000 Kč, které žalovaná nevrátila. Co do této částky proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

22. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého žalobkyně, která měla ve věci částečný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 56 %, v rozsahu 44 % jde o úspěch žalované. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 12 %.

24. Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 AT po 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Protože zástupce žalobkyně je plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést. Celkem tedy náklady řízení tvoří částku 2 252 Kč. Poměrná část nákladů řízení ve výši 12 % činí 270 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).