92 C 171/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 191 414,18 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 191 414,18 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných a smluvních úroků. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 232 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 4 070 Kč, žalovaná se však dostala se splácením úvěru do prodlení, když uhradila pouze částku 100 528,46 Kč. Na základě Smlouvy o fúzi sloučení nabyla pohledávku společnost , právnická osoba, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26.3.2024 byla pohledávky postoupena na , Anonymizováno, , následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.4.2024 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalobkyně svou účast omluvila, žalovaná nikoli, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně mimo jiné zavázala zřídit pro žalovanou běžný účet.

5. Z návrhu smlouvy o půjčce na konsolidaci bylo zjištěno, že žalovaná dne , datum, navrhla právní předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy, na základě které by žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 232 000 Kč, které se žalovaná zavázala společně s úrokovou sazbou ve výši 10,50 % ročně splácen v 96 měsíčních splátkách po 4 070 Kč včetně pojistného. Z akceptace návrhu ze dne 26.4.2021 bylo zjištěno, že návrh žalované byl akceptován.

6. Z dopisu ze dne 21.1.2024 bylo zjištěno, že poskytnutý úvěr (půjčka) byl žalované z důvodu prodlení se splácením celý zesplatněn.

7. Z výzvy ze dne 14.5.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínána.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly před poskytnutím úvěru (půjčky) sděleny informace o věřiteli a o vlastnostech poskytovaného úvěrového produktu.

9. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi , právnická osoba, . a , Anonymizováno, dne , datum, , včetně dodatku ze dne , datum, , a ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi , právnická osoba, . a , Anonymizováno, dne , datum, , ve spojení s potvrzením úplaty, s vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přehledu doručovaných písemností bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na , Anonymizováno, a žalovaná o tom byla vyrozuměna.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi , Anonymizováno, a žalobkyní dne 6.4.2024, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14.5.2024 včetně seznamu odeslaných zásilek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla vyrozuměna.

11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované u , právnická osoba, . za období listopad 2019 – říjen 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měl v období před uzavřením smlouvy veden běžný účet u právní předchůdkyně. Dále bylo zjištěno, že v období ledna 2021 byl počáteční zůstatek na účtu – 19 795,09 Kč, konečný zůstatek – 18 732,04 Kč, v období února 2021 byl počáteční zůstatek na účtu – 18 732,05 Kč a konečný zůstatek 5 637,13 Kč, v březnu 2021 byl počáteční zůstatek na účtu 5 637,13 Kč a konečný zůstatek - 19 601,33 Kč. V únoru 2021 byla žalované na účet vyplacena půjčka ve výši 30 000 Kč, čímž je odůvodněn vyšší zůstatek.

12. Z výpisu z úvěru bylo zjištěno, jakým způsobem byl úvěr splácen v období 12.11.2022 – 31.1.2024.

13. Z kopie občanského průkazu, z produktových podmínek, ze sazebníku, z všeobecných obchodních podmínek a z přehledu splátek nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 232 000 Kč, žalovaná však dosud vrátila pouze částku 100 528,46 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení na základě smluv o postoupení pohledávek, uzavřených dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

18. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z informací získaných od žalované a dále provedla lustrum v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR – bez bližšího uvedení, co konkrétně tedy zjistila. Příjem byl ověřen výpisem z účtu. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, soud jí proto nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby žalobu ohledně posuzování úvěruschopnosti řádně doplnila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobkyně totiž nesdělila, jakým způsobem posuzovala výdaje žalované, jak je vůbec zjistila a jak byly doloženy. Nebylo ani tvrzeno, jaké informace od žalované ohledně jejích majetkových poměrů získala. Pokud jde o výpis z účtu žalované, tak z něj bylo zjištěno, že žalovaná byla v době před uzavřením smlouvy v záporných číslech, neboť výdaje žalované pravidelně převyšovaly příjmy žalované. Nad to bylo zřejmé, že žalovaná má více závazků. Žalobkyně se tak de facto spokojila s blíže nespecifikovanými tvrzeními žalované, které řádně neprověřila a správně nezhodnotila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Nad to žalovaná i s takto nízkým příjmem již jeden úvěr splácela, což rovněž nesvědčí o vysoké bonitě žalované.

21. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

22. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Z výpisu z účtu navíc měla právní předchůdkyně žalobkyně přehled o alespoň některých výdajích žalované, přičemž tyto převyšovaly měsíční příjmy žalované. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

24. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 232 000 Kč a vrácení částky 100 528,46 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 131 471,54 Kč Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

25. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalobkyně a žalované byl zhruba stejný (soud ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval příslušenství) a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.