92 C 187/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 15 850,52 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 695 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 850,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 019,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 151,32 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11686,20 Kč od 30.11.2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 30 % ročně z částky 11 686,20 Kč od 30.11.2023 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 1 305 Kč, což však neučinil, neboť dosud uhradil jen částku 6 882 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 18 měsíčních splátkách po 2 022 Kč, což však neučinil, neboť dosud uhradil jen částku 11 305 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jeho nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 83,56 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1305 Kč.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se zprávou , právnická osoba, . a výpisem z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému vyplacení dne 19.1.2023.

6. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje celkem tři úhrady žalovaného, a to dne 8.3.2023 úhradu ve výši 1 305 Kč, dne 9.6.2023 úhradu ve výši 5 000 Kč a dne 12.7.2023 úhradu ve výši 5 000 Kč.

7. Z dopisu nadepsaného jako „Oznámení“ ze dne 18.5.2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o okamžitém zesplatnění úvěru č. , hodnota, a vyzvala jej k úhradě do 10 dní.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 28.5.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný by před podáním žaloby vyzývám k úhradě dlužné částky.

9. Z prohlášení o postoupení pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky, ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno.

10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného kalkulovala s tím, že žalovaný má příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 22 034 Kč měsíčně, životní minimum činí částku 4 860 Kč, náklady na bydlení činí částku 3 568 Kč. Žalovaný měl bydlet v pronájmu.

11. Z potvrzení o provedení transakce byla zjištěna došlá platba od , právnická osoba, ve výši 21 239 Kč, a to dne 10.10.2022, na účet č. , č. účtu, .

12. Z výpisu z registru , Anonymizováno, ke dni 16.1.2023 bylo zjištěno, že žalovaný neměl k uvedenému dni v registru žádný záznam.

13. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 16.1.2023 bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl skóre 268 bodů, což odpovídá kategorii I. – nízké body, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřena smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že ji posoudila její právní předchůdkyně), a to při uzavírání obou smluv. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti prověřila příjmy žalovaného, pokud však jde o výdaje, tyto nijak prověřovány nebyly, právní předchůdkyně vycházela pouze z žalovaným uvedených tvrzení a výdaje určila paušální částku odpovídající životnímu minimu. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

21. V posuzovaném případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů, aniž by si výdaje žalovaného jakkoli ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

23. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 18 000 Kč a vrácení částky 11 305 Kč, co do rozdílu těchto částek, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že celou jistinu žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci větší úspěch (příslušenství pohledávky bylo kapitalizováno ke dni vydání rozsudku) a měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.