92 C 209/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 15 863 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 925 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 471 Kč, úroku z prodlení z částky 14 396 Kč od 14.9.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 1 467 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 863 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku II rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 396 Kč, a to nejpozději do 13.9.2023. Žalovaná však zápůjčku nevrátila, uhradila pouze částku 2 075 Kč a žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny a poplatku ve výši 14 396 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 467 Kč.

2. Žalovaná v podaném odporu vyjádřila s žalobou nesouhlas, důvody nesouhlasu blíže nerozvedla.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 11 000 Kč za poplatek ve výši 3 396 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s poplatkem nejpozději do 13.9.2023.

5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalobkyně, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 14.8.2023 vyplacena částka 11 000 Kč s poznámkou „, Jméno žalované, “.

6. Z upomínek ze dne 20.9.2023 a 27.9.2023 a z opakovaných výzev k úhradě ze dne 4.10.2023, 13.10.2023 a 28.10.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla o úhradu dlužné částky opakované upomínána.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 2.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dlužné částky upomínána též prostřednictvím zástupce žalobkyně. Odeslání výzvy dne 2.7.2024 bylo prokázáno podacím lístkem.

8. Ze všeobecných obchodního podmínek nebyly zjištěny žádné rozhodující zkušenosti.

9. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, žalovaná však žalobkyni vrátila pouze částku 2 075 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně na písemnou výzvu soudu, předcházející nařízenému jednání, sdělila, že k prověřování úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Nad to k nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, soud ji proto ani nemohl při jednání vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a aby předložila důkazy prokazující, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy řádně posuzována. Protože žalobkyně netvrdila, jak byla úvěruschopnost žalované zkoumána a ani nepředložila žádný důkaz o tom, že by úvěruschopnost žalované byla zkoumána, nelze než konstatovat, že ohledně těchto tvrzení žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesla.

15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

16. V posuzované případě nebylo prokázáno, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána tak jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

17. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

18. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 11 000 Kč a vrácení částky 2 075 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 8 925 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

19. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z.s.ú., když soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch (příslušenství bylo pro účely posouzení výše úspěchu ve věci kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku) a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.