92 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně Cehákem sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání věci

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání automobilu tovární značky název, VIN: VIN kód, SPZ: SPZ, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 75 229,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů řízení s tím, že výše nákladů bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni shora ve výroku I. označený osobní automobil název (dále jen „předmětný automobil“). Svůj nárok odůvodnila zejména tím, že předmětný automobil, jehož byla původně výlučným vlastníkem, darovala žalovanému, svému synovi, který byl dne 27. 4. 2023 zapsán do registru vozidel jakožto vlastník předmětného automobilu. Žalobkyně si předmětný automobil pořídila pro jeho technické parametry z důvodu své invalidity a nezbytnosti užívání invalidního vozíku. Žalobkyně nedisponuje řidičským oprávněním, předmětný automobil proto řídil vždy pouze její manžel. Po manželově odchodu ze společné domácnosti pak neměla žalobkyně pro předmětný automobil žádné využití, neboť žádný z jejích známých, kteří pro ni zajišťovali nákupy či její přepravu k lékaři a podobně, s předmětným automobilem nechtěl pro jeho velikost jezdit. Proto se rozhodla předmětný automobil převést na svého syna s tím, že v případě potřeby bude žalovaný s vozidlem žalobkyni k dispozici za účelem odvozu k lékaři či na nákupy. Zároveň žalovaný zanechal osobní automobil své manželky v místě bydliště žalobkyně pro případ nutnosti jejího převozu někým z okruhu jejích známých. V létě 2023 ovšem žalobkyně náhodně zjistila, že žalovaný bez vědomí a souhlasu žalobkyně umožnil dceři své manželky a jejímu partnerovi užívat rekreační chatu v Anonymizováno, která je ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně žalovanému sdělila, že si nepřeje, aby komukoli umožňoval užívání její chaty, došlo k hádce a následně žalovaný přestal s žalobkyní udržovat jakýkoli kontakt. Žalobkyně se poté snažila vzájemnou komunikaci opětovně navázat, žalovaný však reagoval tak, že dne 11. 10. 2023 odvezl z místa bydliště žalované vozidlo své manželky a žalobkyně se tak ocitla zcela bez možnosti přepravy. Následně proběhlo mezi účastníky několik telefonických rozhovorů, ve kterých žalovaný žalobkyni verbálně urážel, opakovaně jí řekl, že „Anonymizováno“, že „Anonymizováno“. Nadále žalovaný nejevil o žalobkyni žádný zájem, přestože věděl, že je invalidní a odkázaná na pomoc druhých. Žalobkyně toto chování žalovaného považovala za hrubou urážku a jednoznačný projev nevděku ze strany žalovaného, a proto dopisem ze dne 20. 2. 2024 odvolala darování předmětného automobilu a žalovaného vyzvala k jeho vydání a provedení nezbytných kroků k vyznačení změny vlastnického práva k vozu zpět ve prospěch žalobkyně.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal ani zčásti a navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný nečinil sporným, že mu byl předmětný automobil ze strany žalobkyně skutečně darován, a to na základě ústní darovací smlouvy. Změnu vlastnického práva k předmětnému automobilu pak žalovaný nechal vyznačit v registru vozidel na základě písemné plné moci udělené mu žalobkyní a opatřené jejím úředně ověřeným podpisem. Okolnosti a důvody převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu žalovaný vylíčil tak, že mu žalobkyně tento vůz darovala z obavy, že bude jinak zahrnut do nadcházejícího vypořádání společného jmění manželů, které očekávala v návaznosti na plánovaný rozvod jejího manželství. Takto převod zdůvodnila žalovanému sama žalobkyně a již jen proto žalovaný považuje nárok žalobkyně na vydání věci z důvodu odvolání daru pro jeho domnělý nevděk za zneužití práva z její strany. Na svoji další obranu proti nároku žalobkyně pak žalovaný uvedl, že rekreační chata v Anonymizováno nebyla ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nýbrž ve společném jmění manželů, přičemž manžel žalobkyně s užíváním chaty žalovaným a jeho rodinou souhlasil. V daném směru žalovaný nečinil sporným, že umožnil tuto nemovitost užívat dceři své manželky. Činil tak ovšem na základě ústní dohody mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným a jeho manželkou jméno FO na straně druhé s tím, že žalovaný a jeho rodina budou pomáhat s údržbou dané nemovitosti, neboť žalobkyně nebyla údržby nemovitosti schopna ze zdravotních důvodů a její manžel na údržbu objektu sám nestačil. S touto dohodou žalobkyně nadšeně souhlasila a v návaznosti na to bylo žalobkyní odsouhlaseno předání klíčů od nemovitosti jméno FO, dceři manželky žalovaného. To vše s předpokladem uzavření písemné nájemní smlouvy na dobu 1 až 2 let. V létě 2023 ovšem žalobkyně bez jakéhokoli důvodu žalovaného a jeho rodinu verbálně napadla a obvinila, že nemovitost v Anonymizováno užívají bez jejího souhlasu a vědomí. Žalovaný v návaznosti na toto se žalobkyní ukončil veškeré kontakty, neboť se nejednalo o první útok žalobkyně vůči jemu samému nebo jeho rodině. Závěrem označil za nepravdivá a ničím nepodložená tvrzení žalobkyně, dle kterých ji měl žalovaný v telefonátech opakovaně vulgárně urážet.

3. Soud na základě přednesů účastníků vzal za svá skutková zjištění jejich dílčí shodná skutková tvrzení, resp. tvrzení skutečností, které účastníci vzájemně označili za nesporná. Za prokázané takto soud považuje, že žalobkyně na základě ústní dohody o převodu přenechala žalovanému předmětný automobil, který žalovaný užívá doposud, přičemž žalobkyně na základě této ústní dohody o převodu udělila žalovanému písemnou plnou moc k provedení přepisu předmětného vozidla v registru silničních vozidel.

4. Mezi účastníky naopak zůstalo sporným, zda se žalovaný dopustil žalobkyní tvrzeného jednání, na jehož základě žalobkyně odvolala darování předmětného automobilu.

5. Z výzvy k vydání osobního automobilu ze dne 20. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím tohoto dopisu vyzvala žalovaného k vydání předmětného automobilu ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Nárok na vydání vozu zde žalobkyně odůvodnila odvoláním darování předmětného automobilu pro nevděk žalovaného vůči její osobě. Nevděk žalovaného přitom žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný přerušil veškerý kontakt se žalobkyní, které zároveň přestal poskytovat jakoukoli pomoc, a nadto měl žalobkyni sdělit, že již měla být dávno po smrti. Podací stvrzenkou bylo prokázáno, že výzva žalovanému k vydání předmětného automobilu byla podána na právnická osoba. dne 20. 2. 2024 pod podacím číslem Anonymizováno. Z online dokladu o doručování (sledování zásilky) bylo zjištěno, že zásilka Anonymizováno byla adresátovi dodána dne 22. 2. 2024.

6. Z kopie internetového náhledu do katastru nemovitostí plyne, že předmětná chata v Anonymizováno (resp. st. p. č. hodnota, jehož součástí je stavba, zapsaný na LV Anonymizováno pro katastrální území adresa) je ve společném jmění manželů jméno FO, tedy žalobkyně, a jméno FO.

7. Z kopie technického průkazu předmětného automobilu bylo zjištěno, že jako první vlastník byla ode dne 18. 3. 2019 evidována žalobkyně. Ode dne 27. 4. 2023 je jako vlastník předmětného automobilu evidován žalovaný.

8. Dle zprávy Magistrátu města adresa, Odboru Anonymizováno, byla změna osoby vlastníka předmětného vozidla ve prospěch žalovaného ke dni 27. 4. 2023 provedena na základě úředně ověřené plné moci udělené žalobkyní žalovanému.

9. Z obsahu plné moci je zřejmé, že dne 26. 4. 2023 žalobkyně zmocnila žalovaného k provedení „veškerých úkonů na odboru dopravy spojených s odhlášením, přihlášením, včetně podpisu, podání dokumentů a ostatních záležitostí, motorového vozidla“ s označením předmětného vozidla prostřednictvím jeho registrační značky a číselného označení jeho technického průkazu. Podpis žalobkyně jako zmocnitele byl úředně ověřen pracovnicí právnická osoba., pobočky ve Anonymizováno.

10. Z kupní smlouvy uzavřené dne datum mezi jméno FO jako prodávajícím a jméno FO, nynější manželkou žalovaného, jako kupující, plyne, že jméno FO (nyní jméno FO) nabyla vlastnické právo k automobilu název, r. z. SPZ ke dni uzavření této smlouvy. Z oddacího listu bylo zjištěno, že žalovaný dne datum uzavřel před Úřadem městského obvodu adresa manželství se svědkyní jméno FO (dříve jméno FO). Dle notářského zápisu číslo sepsaného tituly před jménem jméno FO, notářkou v Anonymizováno, dne datum, žalovaný a jméno FO uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu, v níž sjednali pro dobu svého budoucího manželství režim oddělených jmění.

11. Z potvrzení o zapůjčení vozidla pak plyne, že manželka žalovaného umožnila žalobkyni bezplatně užívat vozidlo název, r. z. SPZ a to s účinností ode dne 1. 8. 2023.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2023 adresované žalobkyní žalovanému prostřednictvím jejího tehdejšího advokáta bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení klíčů od chaty v Anonymizováno, což odůvodnila tím, že nesouhlasí s užíváním chaty dcerou manželky žalovaného a jejím partnerem. Zároveň žalobkyně odmítla zaplatit částku 15 000 Kč, čímž žalovaný měl podmiňovat vrácení klíčů.

13. Z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 3.11.2023 má soud za zjištěné, že žalobkyně dopisem vyzvala žalovaného k vrácení předmětného automobilu, o kterém zde tvrdila, že mu jej měla umožnit dočasně užívat. Žalobkyně zároveň nabídla prodej vozidla za 400 000 Kč.

14. Žalobkyně Jméno žalobkyně při účastnickém výslechu k věci vypověděla, že předmětné vozidlo kvůli jeho velikosti a technickým parametrům pořídila za účelem zajištění své dopravní obslužnosti, neboť je to jediné vozidlo, ve kterém bylo možné přepravovat její invalidní vozík s elektrickým pohonem. Předmětný automobil vždy řídil její manžel jméno FO, neboť sama žalobkyně motorová vozidla neřídí. Po jeho odchodu ze společné domácnosti, k čemuž došlo 17. 4. 2023, žalobkyně předmětný automobil zcela přestala užívat, neboť již nebyl nikdo, kdo by byl ochoten předmětný automobil řídit. Žalobkyni pak byla ochotna vozit k lékaři a obstarávat jí nákupy paní jméno FO, která se ovšem bála jezdit s předmětný automobilem, neboť ten byl na ni příliš velký, ale byla ochotna jezdit s menším vozidlem. Žalobkyně se proto přibližně v dubnu 2023 se žalovaným, za přítomnosti jeho manželky, ústně dohodla na výměně jejich vozidel, kdy žalovanému přenechala k užívání předmětný automobil a žalovaný jí k užívání přenechal menší automobil název, se kterým by již přátelé žalobkyně byli ochotni jezdit a zajišťovat jí tak nákupy a převozy k lékaři. Žalobkyně s tímto souhlasila i přesto, že se do vozu název nevešel její elektrický invalidní vozík, neboť se do něho dal složit alespoň skládací invalidní vozík bez pohonu. Sama chtěla žalovanému vyjít vstříc, neboť věděla, že by předmětný automobil využil při svém podnikání. Rozhodně ale žalobkyně neměla v úmyslu předmětný automobil žalovanému darovat. Dohoda o výměně vozidel byla uzavřena ústně v bytě žalobkyně a byla jí přítomna i manželka žalovaného jméno FO, kterou jedinou z rodinného okruhu žalovaného zná. Ohledně časové souslednosti žalobkyně nejprve vypověděla, že výměna automobilů proběhla současně, avšak posléze uvedla, že žalovaný vůz název přistavil až měsíc poté, co mu předala předmětný automobil. Dne 11. 10. 2023 ovšem žalovaný vůz název náhle odvezl, aniž by žalobkyni vrátil předmětný automobil a žalobkyně tak zůstala zcela bez motorového vozidla. Z rodiny žalovaného žalobkyně znala jeho manželku jméno FO, se kterou se žalovaný oženil asi v roce 2021. S manželkou žalovaného měla žalobkyně poměrně dobrý vztah. Žalobkyni bylo známo, že manželka žalovaného má dvě děti, které ale osobně vůbec neznala, byť se s nimi možná setkala na svatbě, kde ale bylo hodně lidí, a tak si je nepamatovala. Pokud jde o chatu v Anonymizováno, tato chata je ve spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela jméno FO. Žalobkyně ji kupovala se záměrem v ní přes léto bydlet, avšak toto se nenaplnilo proto, že jméno FO na chatu jezdil velmi nerad a po nějaké době žalobkyni opustil a ona neměla nikoho, kdo by ji na chatu vozil. Žalovaný měl od chaty klíče, jezdil tam se svou manželkou, což žalobkyni tehdy nevadilo. Nikdo další z rodiny žalovaného ovšem neměl od žalobkyně k užívání chaty svolení. Možnost, že by chatu užívala dcera manželky žalovaného s přítelem, byla pouze v rovině akademické diskuze, žalovaný dokonce navrhoval žalobkyni uzavření písemné smlouvy, na jejímž základě by mohla dcera jeho manželky s přítelem chatu užívat, ale nic by za to neplatili, žalobkyně by tam pak prakticky nemohla vůbec jezdit. S tímto ale nesouhlasil zejména jméno FO, který hradil platby za elektřinu a vodu v chatě. Žalovaný si ovšem tuto akademickou debatu mylně vyložil jako hotovou věc. Žalobkyně s jejím manželem pak při cestě od lékaře na chatu zajeli. Při příjezdu ale zjistili, že na chatě jsou neznámí lidé, žena se následně představila jako dcera jméno FO. Žalobkyně ani její manžel s přítomností dcery manželky žalovaného a jejího přítele na chatě nesouhlasili. Žalobkyně se rozhodla vše řešit se žalovaným po jeho návratu ze zahraniční dovolené. Žalovaný ovšem zřejmě od dcery své manželky mezitím zjistil, co se stalo, a žalobkyni napsal SMS zprávu, že mu zkazila dovolenou. Ohledně svého vztahu se žalovaným žalobkyně vypověděla, že přibližně před 17 lety měla se žalovaným konflikt týkající se bytu její matky v adresa. Žalovaný tehdy po žalobkyni chtěl, aby na něho převedla vlastnické právo k tomuto bytu, který bez jakékoli smlouvy užíval, což ale žalobkyně nemohla udělat, neboť k tomu nebyla oprávněna. Žalovaný proto musel nakonec byt po výzvách advokátky vyklidit. Poté spolu účastníci na několik let přestali udržovat veškeré kontakty. Přibližně rok před incidentem s chatou účastníci své vztahy obnovili. Žalovaný v této době občas žalobkyni vypomohl s nákupem, když nebyla k dispozici pečovatelská služba nebo někdo známý. Žalovaný v té době pracoval v Anonymizováno, kam dojížděl z Anonymizováno, a byl časově velmi vytížen. Občasně pak žalovaný se svou manželkou žalobkyni a jejího manžela navštěvoval, vídali se jednou až dvakrát měsíčně. Sama žalobkyně povětšinou při obstarávání svých potřeb využívá pečovatelské služby.

15. Žalovaný Jméno žalovaného při účastnickém výslechu k věci vypověděl, že se původně se žalobkyní dohodl na výměně jejich automobilů. Žalobkyně poskytla žalovanému předmětný automobil, pro který neměla využití, výměnou za přistavení vozu název, který patřil manželce žalovaného. Tato výměna proběhla v jediný den na základě ústní dohody, dle které mělo dojít i ke vzájemnému převodu vlastnického práva k těmto automobilům. Žalobkyně za tím účelem vystavila žalovanému plnou moc k provedení příslušných změn v registru vozidel. Sjednání této ústní dohody byla přítomna ještě manželka žalovaného jméno FO. Při podávání žádosti na registr vozidel o vyznačení změny vlastnického práva k předmětnému vozidlu v jeho prospěch chtěl žalovaný nechat vyznačit změnu vlastnického práva k vozu název ve prospěch žalobkyně, která toto ovšem odmítla, neboť se obávala, že by vozidlo název mohlo být později zahrnuto do vypořádání společného jmění po plánovaném rozvodu jejího manželství s jméno FO. Žalobkyně tedy chtěla, aby vozidlo název zůstalo manželce žalovaného. K převodu vlastnického práva tak došlo pouze u předmětného automobilu ve prospěch žalovaného. Vůz název žalovaný se svou manželkou i přesto ponechali žalobkyni k užívání. Konflikt týkající se chaty v Anonymizováno žalovaný popsal následovně. Původně žalovaný prováděl se svou stavební firmou na žádost žalobkyně rekonstrukci chaty. Za tím účelem měl od žalobkyně k dispozici klíče k chatě. Po dokončení rekonstrukce měl žalovaný k chatě od žalobkyně k dispozici klíče, neboť se svou manželkou prováděli údržbu chaty. Při té příležitosti žalovaného napadlo nabídnou dceři své manželky jméno FO a jejímu příteli nabídnout možnost chatu užívat za podmínky, že budou přispívat na náklady na elektřinu a chatu vyklidí a budou ji udržovat, neboť jméno FO sama nabídla v tomto směru pomoc. Žalovaný s tímto záměrem seznámil žalobkyni, která s tím nadšeně souhlasila. Toto se odehrálo v přibližně červnu 2023. Měla být ohledné této záležitosti sepsána i písemná smlouva, avšak až poté, co se žalovaný vrátí ze zahraniční dovolené. V době této dovolené za jméno FO a jejím přítelem pak na chatu přijela žalobkyně se svým manželem a chválila je za dobře odvedenou práci na chatě, třásla si s nimi rukou, byla na ně milá. Žalovaný měl za to, že byla ze strany žalobkyně cílená návštěva, nikoli náhodná cesta okolo, jak tvrdila žalobkyně. Asi týden po návratu žalovaného z Anonymizováno mu volala žalobkyně, že si zcela nepřeje, aby její chatu užívali cizí lidé. To byla pro žalovaného náhlá a neočekávaná změna stanoviska žalobkyně. Současně není pravdivé tvrzení žalobkyně, že na chatě viděla sobě zcela neznámé osoby, neboť jméno FO a jejího partnera viděla nejméně jedenkrát na svatbě žalovaného a jeho manželky, nadto je žalovaný o jejich přítomnosti na chatě informoval a žalobkyně s tím souhlasila. Žalobkyně ovšem dále tvrdila, že jsou to pro ni neznámí lidé a obvinila je z krádeže nějakých věcí z chaty. Žalovaný v návaznosti na to odvezl vůz název, který původně s manželkou dali k dispozici žalobkyni, neboť vůz byl manželky a pokud žalobkyně napadla její rodinu, neviděli důvod pro to, aby vůz nadále užívala. S žalobkyní pak přerušil veškeré kontakty, včetně kontaktů telefonických, pouze si zaslali několik SMS zpráv ohledně odvozu vozidla. Není tedy pravdou, že by žalobkyni v nějakém telefonátu vulgárně nadával. Stejně tak žalobkyni v důsledku přerušení vzájemných kontaktů ani neodmítl žádnou pomoc. Žalobkyně ještě žalovanému zaslala dopis, v němž požadovala zaplacení částky 400 000 Kč jako kupní ceny předmětného vozidla, což žalovaný odmítl. Pokud jde o vztah se žalobkyní v minulosti, před popisovanými událostmi byl se žalobkyní v kontaktu asi 1 nebo 2 roky. Předtím nebyl se žalobkyní v kontaktu 6 let, neboť spolu měl v minulosti konflikt ohledně bytu. Kontakt byl následně obnoven, žalovaný si myslel, že se žalobkyně změnila. Manželství žalobkyně s jméno FO v době obnovení jejich kontaktu bylo ještě funkční. V těchto dvou letech se žalovaný vždy snažil žalobkyni vyjít ve všem vstříc, což nebylo jednoduché, neboť žalobkyně vyžaduje, aby veškerá její chvilková přání a potřeby byly splněny okamžitě.

16. Svědek jméno FO, bývalý manžel žalobkyně, k věci vypověděl, že jeho manželství se žalobkyní je již rozvedeno, byť nepravomocně. Svědku bylo známo, že žalobkyně měla vozidlo název, avšak žádné bližší informace o tomto vozidle svědek nesdělil, nevěděl, kde se vůz aktuálně nachází, ani zda žalobkyně užívá či užívala i jiný automobil. Stran rekreační chaty v Anonymizováno svědek vypověděl, že ji mají se žalobkyní ve společném jmění manželů. Chatu kupovali zhruba ve stejné době jako předmětný automobil. Důvodem koupě byl rozmar žalobkyně, která se jednoho dne jednoduše rozhodla, že chce rekreační chatu, avšak po její koupi na chatu jezdili pouze sporadicky, bylo to vždy z chvilkového popudu žalobkyně. S postupem času na chatu přestali jezdit zcela. Chatu kupovali s pozemkem jako tzv. černou stavbu, jejíž legalizace svědek posléze zařídil. Chatu pak používal i žalovaný, se kterým se tam občas i setkávali. Žalovaný zařizoval rekonstrukční práce na chatě. Vztah žalovaného se žalobkyní svědek popsal tak, že přibližně od roku 2011 nebyli po dobu 10 let vůbec v kontaktu. Toto se změnilo poté, co žalovaný pozval žalobkyni na svoji svatbu. Po svatbě opět navázali vzájemný vztah, kdy například jedenkrát do měsíce žalovaný se svou manželkou přijel k žalobkyni na návštěvu. Žalovaný také pro žalobkyni realizoval rekonstrukci chaty. Svědek si nepamatoval, že by v minulosti byl přítomen jakémukoli konfliktu žalovaného se žalobkyní, nevybavil si ani, že by žalovaný žalobkyni vulgárně nadával a urážel ji. Na straně druhé si ani nepamatoval, že by žalobkyně někdy žádala žalovaného o pomoc s nákupy či zařizováním dalších běžných denních záležitostí. Pokud jde o žalobkyni, svědek uvedl, že si žalobkyně na nemohoucí pouze hraje, neboť jí byl jednak snížen příspěvek na péči ze druhého stupně závislosti na první stupeň a jednak se k jednání soudu ve věci rozvodu jejich manželství dostavila sama bez pomoci pouze o francouzských holích.

17. Svědkyně jméno FO, manželka žalovaného, při jednání soudu věci vypovídala zejména k okolnostem týkajícím se rekreační chaty v Anonymizováno a majetkových vztahů týkajících předmětného automobilu. K tomu svědkyně vypověděla, že předmětné vozidlo užívá žalovaný přibližně dva roky, tedy asi od roku 2023. Za žalobkyní v té době jezdili a ona jim nabídla výměnu předmětného automobilu za vůz název, jehož vlastníkem byla v té době svědkyně. Tuto výměnu žalobkyně navrhovala, neboť sousedka, která jí občasně nakupuje nebo ji vozí k lékaři, se s předmětným automobilem pro jeho velikost bála jezdit. Původně svědkyně se žalovaným chtěli, aby došlo k přepisu vlastnického práva u obou automobilů. To ovšem odmítala žalobkyně kvůli svému rozvodu s jejím tehdejším manželem jméno FO, aby nebyl vůz jméno FO zahrnut do vypořádání jejich společného jmění. Proto svědkyni řekla, aby si vůz nechala. Převod vlastnického práva tak byl proveden pouze u předmětného automobilu ze žalobkyně na žalovaného a vůz název měla pouze žalobkyně pouze zapůjčený. O zapůjčení vozu název byl sepsán papír, aby s ním mohla jezdit přítelkyně žalobkyně, paní jméno FO. Vůz název si svědkyně se žalovaným vzali zpět, když žalobkyně odmítla zaplatit dceři svědkyně a jejímu partnerovi za již odvedenou práci na chatě v Anonymizováno poté, co náhle projevila nesouhlas s pronajmutím chaty. Nyní je již vůz název prodán. Ohledně chaty v Anonymizováno svědkyně vypověděla, že ji žalobkyně občasně užívala na rekreaci, přibližně dvakrát tam svědkyně se žalovaným žalobkyni i navštívili. Žalovaný v minulosti provedl se svou firmou rekonstrukci chaty a poté obstarával její běžnou údržbu. Za tím účelem měl od žalobkyně k dispozici klíče od chaty. Svědkyně žalovanému s běžnou údržbou chaty pomáhala. Přibližně v červnu 2023 svědkyni nabídla její dcera jméno FO pomoc s péčí o chatu, přičemž svědkyně se žalovaným v návaznosti na to navrhli žalobkyni, že by se dcera manželky žalovaného s partnerem o chatu starali a občas by si tam něco ogrilovali nebo tam i přespali s tím, že by platili elektřinu. Žalobkyně s tímto návrhem souhlasila. Této ústní dohodě mezi účastníky byla svědkyně osobně přítomna. Svědkyně se žalovaným v té době odjížděli na dovolenou, přičemž po jejich návratu měla být v daném směru sepsána písemná smlouva. Po návratu z dovolené ovšem žalobkyně telefonicky sdělila žalovanému, že se jí nelíbí, že jméno FO užívá její chatu, a že si přeje, aby se toto již nedělo. Proč se žalobkyně takto rozhodla, nebylo svědkyni známo. Vztahu žalovaného se žalobkyní ´v době před konfliktem ohledně chaty svědkyně považovala za prakticky bezproblémový. První problém vyvstal až změnou stanoviska žalobkyně ohledně chaty. Nikdy neslyšela žalovaného, že by žalobkyni vulgárně nadával, urážel ji nebo jí vyhrožoval.

18. Svědkyně jméno FO, dcera manželky žalovaného, k věci vypověděla, že ví o tom, že žalovaný užívá předmětný automobil název, je to větší automobil, ale neví, jestli se ještě považuje za osobní nebo již nákladní vozidlo. Předmětný automobil žalovaný užívá na základě dohody se žalobkyní, avšak nic bližšího o této dohodě svědkyni známo nebylo. Žalovaný a jeho manželka pak zřejmě ještě měli další vozidlo značky název, ale důvody, proč toto vozidlo již nemají ani žádné další podrobnosti o tomto druhém vozidle svědkyně neznala. Se žalobkyní se svědkyně osobně setkala dvakrát, poprvé na svatbě své matky jméno FO se žalovaným a podruhé na chatě v Anonymizováno. Pokud jde o užívání chaty, tuto možnost svědkyni a jejímu partnerovi nabídl žalovaný s tím, že pokud dají chatu do pořádku, budou ji moci rekreačně užívat. Žalobkyně s tímto měla souhlasit, jak to svědkyni tvrdil žalovaný. Svědkyně pak byla na chatě žalobkyně s přítelem celkem třikrát, poprvé na konci června 2023. Během těchto návštěv svědkyně a její přítel chatu pouze vyklízeli a sekali trávu, aby chatu mohli vůbec připravit k budoucímu obvyklému užívání. Při jednom z těchto pobytu na chatu přijela žalobkyně se svým manželem. Žalobkyně tehdy projevovala své nadšení z práce, kterou na chatě svědkyně a její přítel odvedli, hovořila s nimi, a dokonce jim nabízela své jahody. Manžel žalobkyně se nijak neprojevoval. Žalobkyně se tehdy pohybovala o berlích, invalidní vozík neměla. O nesouhlasu žalobkyně s užíváním chaty se svědkyně dozvěděla až o několik dnů později telefonicky od své matky. Pokud jde o domnělé vulgární chování žalovaného vůči žalobkyni, svědkyně nikdy nebyla přítomna u žádného telefonátu žalovaného se žalobkyní ani u jejich osobního setkání, vyjma svatby, ničeho konkrétního tedy k tomuto svědkyně nevypověděla. Od své matky pouze věděla, že před konfliktem ohledně chaty žalovaný žalobkyni navštěvoval a byl s ní v pravidelném kontaktu. Poté jejich vztah zřejmě ochladl. O současném kontaktu žalobkyně se žalovaným svědkyně neměla žádné povědomí.

19. Svědek jméno FO, partner jméno FO, k věci vypověděl, že v červnu 2023 jeho a jméno FO žalovaný pozval na chatu do Anonymizováno a nabídl jim možnost se o chatu starat a užívat ji. Svědek v té době chtěl chatu na rekreaci, nabídku žalovaného tedy s jméno FO přijali s tím, že po návratu žalovaného z dovolené by měli uzavřít písemnou nájemní smlouvu. Žalobkyně o tomto měla vědět a souhlasit s tím. Po dobu trvání dovolené žalovaného tedy jezdili po dva víkendy svědek s jméno FO chatu vyklízet, neboť chata i přilehlá zahrada byly velmi zanedbané. Žalobkyně při jednom z těchto víkendů chatu navštívila a byla nadšená z práce, kterou svědek odvedl, dokonce dala svědkovi a jméno FO jahody a svého tehdejšího manžela vyzvala, aby svědkovi pomohl. Taktéž přislíbila uzavření písemné nájemní smlouvy po návratu žalovaného z dovolené. Po několika dnech se ovšem žalobkyně svědkovi telefonicky zakázala nadále na chatu jezdit a jakkoli ji užívat. Náhlou změnu názoru žalobkyně si svědek nedovedl vysvětlit. Svědek poté chtěl za odvedenou práci na chatě a pozemcích zaplatit 15 000 Kč, když už nemohli chytu nadále užívat, což ale žalobkyně odmítla. Ke vztahu žalovaného se žalobkyní svědek nesdělil ničeho podstatného, žádnému jejich setkání či telefonátu nikdy nebyl přítomen a nevěděl nic ani o tom, zda žalovaný pomáhal žalobkyni se zajišťováním živobytí.

20. Soud provedené důkazy hodnotil každý jednotlivě i vzájemně v jejich souhrnu a dospěl k následujícím závěrům. Svá skutková zjištění soud opřel především o účastnickou výpověď žalovaného a o svědecké výpovědi jméno FO, jméno FO, jméno FO a dílem též jméno FO a další listinné důkazy, neboť tyto důkazy tvoří ucelený a logicky na sebe navazující řetězec prostý významných vzájemných rozporů. Za prokázaný tak soud považuje skutkový děj předestřený žalovaným. Naopak účastnickou výpověď žalobkyně, která byla ze strany žalobkyně stěžejním a mnohdy též jediným relevantním důkazem k prokázání jejich tvrzení, soud vyhodnotil jako obecně nevěrohodnou, neboť žalobkyně ve své účastnické výpovědi prakticky popírala svá žalobní tvrzení ohledně rozhodných skutečností. V daném směru soud poukazuje na rozpor mezi tvrzením rozhodné skutečnosti a účastnickou výpovědí žalobkyně v otázce převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu na žalovaného, neboť v rámci žaloby žalobkyně tvrdila, že na žalovaného převedla své vlastnické právo k předmětnému automobilu darováním, avšak v rámci své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že se nejednalo o darování, nýbrž o jakousi vzájemnou výpůjčku automobilů žalobkyně a manželky žalovaného, aniž by byl převáděno vlastnické právo ke kterémukoli dotčenému automobilu. Soud proto z účastnické výpovědi žalobkyně vycházel pouze v dílčích ohledech, v nichž nebyla v rozporu s ostatními provedenými důkazy, k nimž proto slouží jako podpůrný důkaz.

21. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že na základě ústní dohody účastníků uzavřené v dubnu 2023 žalobkyně bezúplatně převedla vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného. Žalovaný nechal na základě plné moci udělenému mu žalobkyní vyznačit změnu vlastnického práva k předmětnému automobilu ve svůj prospěch, přičemž tato změna byla vyznačena dne 27. 4. 2023. Naproti tomu manželka žalovaného umožnila žalobkyni bez časového i účelového omezení užívat osobní automobil název, r. z. SPZ, který byl v jejím výlučném vlastnictví, tak, aby žalobkyně měla zajištěnou svoji dopravní obslužnost.

22. Pokud jde o historii užívání předmětného automobilu žalovaným a vyznačení změny vlastnického práva k němu v registru silničních vozidel, tyto skutečnosti plynou především ze shodných skutkových tvrzení účastníků, kteří tyto skutečnosti výslovně označili za nesporná. Shodně byla tato skutečnost popisována i svědkyní jméno FO a změna v registru silničních vozidel je pak jednoznačně prokázána technickým průkazem předmětného automobilu ve spojení s vyjádřením dopravního odboru Magistrátu města adresa, který provedl změnu na základě žádosti žalovaného a plné moci, která prokazuje zmocnění k provedení mimo jiné „odhlášení a přihlášení“ vozidla udělené žalovanému ze strany žalobkyně. Nesporné bylo i to, že žalovaný předmětný automobil dosud užívá.

23. Dohoda mezi žalobkyní, žalovaným a jméno FO, na jejímž základě jméno FO přenechala vozidlo název k užívání žalobkyni za účelem zajištění její dopravní obslužnosti, je pak spolehlivě prokázána jak výpovědí žalovaného a jméno FO, tak též výpovědí žalobkyně, která je v daném ohledu s ostatními důkazy v souladu, a proto ji soud hodnotí tímto dílem jako pravdivou. Výlučné vlastnické právo svědkyně jméno FO ve vztahu k vozu název je pak spolehlivě prokázáno příslušnou kupní smlouvou jakožto nabývacím titulem, která datem uzavření předchází datu uzavření manželství, a dohodou žalovaného a jeho, tehdy nastávající, manželky o režimu oddělených jmění. Písemným potvrzením o zapůjčení vozidla pak má soud za spolehlivě prokázané, že jméno FO předávala svůj vůz název žalobkyni k užívání, aniž by však na žalobkyni převáděla své vlastnické právo k tomuto vozidlu.

24. Ohledně žalobkyní tvrzených důvodů pro odvolání darování předmětného automobilu, soud považuje za prokázané tvrzení, že žalovaný přerušil se žalobkyní nejpozději od července 2023 veškeré vztahy, a to v návaznosti na jejich předchozí neshody ohledně toho, zda byla dcera manželky žalovaného jméno FO a její partner jméno FO oprávněni užívat rekreační chatu, jejímiž vlastníky jsou žalobkyně a jméno FO v rámci společného jmění manželů, zejména, zda se tak dělo se souhlasem a vědomím žalobkyně či nikoli. Bylo prokázáno zejména výslechem žalovaného a jeho manželky jméno FO, kteří se po určitou dobu starali o rekreační chatu v Anonymizováno (což ostatně žalobkyně nečinila sporným), že mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným a jeho manželkou byla uzavřena ústní dohoda, na jejímž základě byla jméno FO a jméno FO oprávněni rekreační chatu v Anonymizováno občasně užívat s tím, že chatu předtím uvedou do stavu způsobilého k rekreačnímu užívání. Výpovědi žalovaného a jeho manželky jsou v dané záležitosti podporovány i výpověďmi přímo jméno FO a jméno FO, kteří o této dohodě se žalobkyní měli od žalovaného a jeho manželky povědomí a kteří shodně vypověděli, že je žalobkyně s jméno FO na chatě navštívila, přičemž se žalobkyně chovala velmi vstřícně a mile a vyjadřovala potěšení nad zlepšením stavu chaty. Soud v daném směru neuvěřil tvrzení žalobkyně, že žalobkyně v době setkání s jméno FO a jméno FO na chatě neměla o užívání chaty těmito osobami povědomí, že z této situace byla na místě rozčílená stejně tak jako její manžel a že k žádné dohodě o jejich pobytu na chatě mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo. Manžel žalobkyně jméno FO k této skutečnosti vypověděl, že si na nic takového nepamatuje, výpověď žalobkyně je tak v daném směru zcela důkazně osamocena, nad to soud výpověď žalobkyně vyhodnotil jako většinově nepravdivou, ze které lze vycházet pouze v situaci, kdy je podpořena dalšími důkazy, které v tomto případě ovšem absentují.

25. Neprokázaným zůstalo skutkové tvrzení žalobkyně, dle kterého měl žalovaný žalobkyni v následující době telefonicky sdělit, že „Anonymizováno“ a Anonymizováno“. Žalobkyně i v tomto směru jako důkaz k prokázání tohoto svého tvrzení označila pouze svoji účastnickou výpověď, v rámci které vztahy se žalovaným popsala obdobným způsobem jako v žalobě. Výpověď účastníka je však pouze podpůrným důkazem, kdy je logické, že účastník vypovídá ve shodě se svými žalobními tvrzeními. Z žádného jiného důkazu, zejména tedy z výpovědi žalovaného a všech svědků, však nebylo zjištěno, že by se žalovaný tohoto jednání dopustil, nikdo z vyslechnutých osob neslyšel, že by žalovaný ve vztahu k žalobkyni taková slova použil. Za této situace soud neměl žalobní tvrzení za prokázaná, proto žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby žalobkyně označila důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Žalobkyně však žádné další důkazy neoznačila, a proto neunesla důkazní břemeno ve vztahu k předmětnému tvrzení, které tak zůstalo neprokázáno.

26. Ohledně prokázání vzájemných vztahů účastníků soud vycházel zejména z účastnických výpovědí obou účastníků v rozsahu, v němž nebyly vzájemně rozporné, a svědeckých výpovědí jméno FO a jméno FO, z nichž plyne, že v době před popsaným incidentem kvůli chatě v Anonymizováno byli účastníci v relativně pravidelném, byť ne každodenním kontaku. V minulosti však mezi účastníky byly i jiné konflikty a byla období, kdy kontakt byl přerušen. Po událostech s chatou v Anonymizováno žádný kontakt mezi účastníky neprobíhá, to ostatně žalovaný nijak nerozporoval. Nicméně zároveň v řízení bylo prokázáno, že nikdy nedošlo k situaci, že by žalobkyně žádala žalovaného o pomoc a on ji odmítl, neboť to potvrdila i žalobkyně v rámci svého výslechu.

27. Důkazní návrh žalovaného na provedení výslechu jméno FO soud zamítl jako nadbytečný. Tímto důkazem mělo být prokazováno tvrzení žalovaného o tom, že vůz název byl žalobkyni jeho manželkou pouze přenechán k užívání bez převedení vlastnického práva. Toto tvrzení ovšem bylo spolehlivě prokázáno jinými provedenými důkazy, a to výslechem jméno FO a písemným potvrzením o zapůjčení vozidla.

28. Podle § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“) darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

29. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

30. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

31. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

32. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že se mezi účastníky jedná o spor plynoucí z poměrů založených darováním předmětného automobilu žalobkyní žalovanému ve smyslu § 2055 a násl. občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou platně uzavřeli darovací smlouvu podle § 2055 odst. 1 o. z., na jejímž základě žalobkyně bezúplatně převedla na žalovaného vlastnické právo k předmětnému automobilu. Darovací smlouva byla mezi účastníky uzavřena ústně, písemná forma smlouvy v daném případě nebyla povinná, neboť předmětem smlouvy nebyla věc zapisovaná do veřejného seznamu (§ 2057 odst. 1 o. z.), zde lze pro úplnost uvést, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem, nýbrž informačním systémem veřejné správy, a zápis vlastnického práva k motorovému vozidlu do tohoto systému je pouze deklaratorní. V tomto ohledu tedy závěru o platném darování předmětného automobilu není pochyb. Soud se ovšem blíže zabýval tím, zda žalobkyně projevila vůli vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného skutečně převést, neboť ve své účastnické výpovědi, byť v rozporu se svým vlastním žalobním tvrzením, uvedla, že vlastnické právo na žalovaného převést neměla v úmyslu. Byť mezi účastní nebyla darovací smlouva uzavřena v písemné formě, měl soud k dispozici jiný písemný důkaz, a to plnou moc, kterou žalobkyně udělila žalovanému k provedení změn zápisu předmětného automobilu v registru silničních vozidel. Konkrétně žalobkyně zmocnila žalovaného k „provedení odhlášení a přihlášení“ předmětného vozidla a k dalším s tím spojených záležitostí. Tato textace ovšem zcela přirozeně vede k závěru, že úmyslem žalobkyně bylo převést vlastnické právo na žalované, neboť toto slovní spojení ve vztahu k motorovým vozidlům a změnám zápisu v registru silničních vozidel je laickou veřejností obvykle spojeno se změnou vlastnického práva k motorovým vozidlům. Tato skutečnost je rovněž podpořena i výpovědí žalovaného a jeho manželky. Úmysl žalobkyně převést vlastnické právo k předmětnému automobilu tak soud považuje za prokázaný. Darovací smlouva proto byla mezi účastníky v ústní formě sjednána platně a na jejím základě se žalovaný stal vlastníkem předmětného automobilu.

33. Žalobkyně pak v řízení nárokovala vydání předmětného automobilu z důvodu odvolání darování předmětného automobilu pro nevděk žalovaného vůči její osobě.

34. Ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z., který na tento případ dopadá, neboť žalovaný se měl dle dopustit nevděků přímo vůči žalobkyni, je nezbytnou podmínkou pro platné odvolání daru pro nevděk obdarovaného jeho chování, kterým obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížil dárce a toto jeho chování je zjevným porušením dobrých mravů. Soud v daném směru odkazuje na ustálený judikatorní výklad pojmu „dobrých mravů“, resp. "rozporu s dobrými mravy" opakovaně podávaný Nejvyšším soudem, který je významný z hlediska aplikace ustanovení § 2072 o. z. Dobrými mravy lze rozumět souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). Rovněž Ústavní soud definuje dobré mravy jako souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97).

35. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na odvolání daru pro nevděk je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů. Zjevným porušením dobrých mravů je obvykle ojedinělé porušení značného rozsahu a intenzity anebo jde o porušování sice nižší intenzity, avšak soustavné, tedy opakované a časově související porušování dobrých mravů, které svědčí o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, přičemž jednotlivá jednání obdarovaného sama o sobě nedosahují intenzity hrubě porušující dobré mravy. Tato porušení mohou spočívat příkladmo ve fyzickém násilí, hrubých urážkách, neposkytnutí potřebné pomoci apod. Ovšem nikoli každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje skutkovou podstatu odvolání daru pro nevděk ve smyslu § 2072 o. z. Předpokladem aplikace tohoto ustanovení je (při zohlednění vzájemného jednání dotčených subjektů) kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3012/2009, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012). Soud má v daném ohledu dále za to, že neméně významným kritériem jsou též důvody chování obdarovaného, kterým má být naplněn znak zjevného porušení dobrých mravů, a případně i chování dárce vůči obdarovanému, pokud je možné je považovat důvod posuzovaného chování.

36. Podstatným pro rozhodnutí v této věci je to, že k naplnění skutkové podstaty pro odvolání daru pro nevděk směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o zjevné kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Cdo 538/2003, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014).

37. V daném případě žalobkyně spatřovala nevděk, resp. zjevný rozpor s dobrými mravy v chování žalovaného, který měl žalobkyni, jež je ve špatném zdravotním stavu a je pouze s velkými obtížemi schopna samostatné chůze, zanechat zcela bez pomoci při obstarávání základních životních potřeb žalobkyně. Žalobkyní tvrzenými vulgárními a hrubými urážkami ze strany žalovaného v rámci několika jejich telefonických hovorů se soud z hlediska právního posouzení více nezabýval, neboť žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno a toto své tvrzení neprokázala.

38. V řízení bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou v minulosti neudržovali žádné styky po dobu 15 let. Vztahy obnovili teprve zhruba jeden až dva roky před v opětovným přerušením kontaktu po hádce ohledně chaty v Anonymizováno. V této době žalovaný se žalobkyní obnovil svůj vztah, zejména žalobkyni sám nebo se i se svou manželkou žalobkyni jednou až dvakrát měsíčně navštěvoval. Žalobkyně nevyžadovala, aby ji žalovaný navštěvoval častěji, byla si vědoma i tehdejšího vysokého pracovního vytížení žalovaného. Žalovaný se v téže době dále staral žalobkyni o její rekreační chatu a občasně jí vypomohl s nákupem, když ho o to žalobkyně požádala. Nicméně žalobkyně měla ohledně zajištění nákupů a své přepravy k dispozici především svého manžela a rovněž pečovatelskou službu, kterou využívala již mnoho let předtím. Občasně jí byli v daném směru k dispozici i její sousedé. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně v této době na žalovaném a jeho pomoci s obstaráváním obvyklých denních činností nebyla nijak závislá.

39. Žalobkyně žalovanému vytýkala, že bez jejího vědomí a souhlasu umožnil dceři své manželky a jejímu partnerovi užívání rekreační chaty žalobkyně, toto její tvrzení však bylo vyvráceno, neboť soud se po provedeném dokazování přiklonil k verzi žalovaného, podpořené výpověďmi svědků, že žalovaný tak učinil na základě předběžné ústní dohody se žalobkyní, která s tím, že jméno FO a její přítel budou chatu občasně užívat, souhlasila. Žalobkyně následně jméno FO a jméno FO na chatě navštívila, přičemž ze způsobu jejího chování nebylo zřejmé, že by mohla s jejich pobytem na chatě nesouhlasit, neboť se žalobkyně vůči jméno FO a jejímu partnerovi chovala vstřícně. Samotná návštěva žalobkyně v době, kdy zde byli dcera manželky žalovaného a její partner přítomni, pak nasvědčuje, že si tohoto žalobkyně byla vědoma. Nicméně žalobkyně své stanovisko posléze bez zjevných příčin změnila, přičemž bylo vyvráceno její tvrzení, že s pobytem jméno FO na chatě nesouhlasil především její manžel jméno FO, který toto v rámci své svědecké výpovědi popřel. Současně žalobkyně obvinila jméno FO a jméno FO z odcizení věcí z chaty. Teprve v návaznosti na náhlé a neočekávané odvolání souhlasu žalobkyní a zejména obvinění jméno FO z krádeže žalovaný přerušil veškeré své kontakty se žalobkyní, které doposud, od července 2023, nebyly obnoveny. Je zřejmé, že po tomto jednání žalobkyně došlo k narušení vztahů mezi účastníky, jeví se proto i pochopitelné, že žalovaný s žalobkyní styky přerušil. Přerušením kontaktů ze strany žalovaného ovšem na straně žalobkyně nedošlo k žádné podstatné změně ohledně pomoci s obstaráváním obvyklých denních činností jako nákupy, neboť, jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně nebyla v daném ani jiném směru na žalovaném významněji závislá. Žalobkyně tehdy nebyla žalovaným ponechána bez pomoci v daných činnostech, naopak k žádné významnější negativní změně ve způsobu jejího život v důsledku přerušení kontaktů se žalovaným nedošlo. Odmítnutí pomoci ze strany žalovaného na výslovnou žádost žalobkyně pak sama žalobkyně popřela, k takové situaci nedošlo.

40. Nelze pak přisvědčit žalobkyni ani v jejím tvrzení, že jí žalovaný svévolně odejmul automobil název, který jí v návaznosti na darování předmětného automobilu přenechal za účelem zajištění její dopravní obslužnosti. Předně je zapotřebí zdůraznit, že výlučným vlastníkem vozu název byla v inkriminované době manželka žalovaného jméno FO, nikoli žalovaný sám, který proto neměl žádné oprávnění žalobkyni toto vozidlo přenechat. Bylo zjištěno, že jméno FO žalobkyni vůz název přenechala k užívání v časové návaznosti na darování předmětného automobilu název, přičemž tak učinila na přání žalovaného. Vůz název byl žalobkyni přenechán bez časového i účelového omezení. Soud tak má v daném ohledu za to, že mezi jméno FO jako půjčitelem a žalobkyní jako výprosníkem došlo k uzavření ústní smlouvy o výprose ve smyslu § 2189 o. z. Podle § 2190 o. z. je půjčitel oprávněn kdykoli po výprosníkovi žádat vrácení věci, která je předmětem výprosy, a může tak činit z libovolného důvodu. V dané věci jméno FO žalobkyni odňala dotčený vůz název poté, co žalobkyně vyvolala svým chováním výše popsaný konflikt se žalovaným, v jehož rámci obvinila její dceru jméno FO z krádeže. Toto rozhodnutí půjčitelky jméno FO, jakožto výlučného vlastníka vozu název, ovšem nelze klást k tíži žalovanému jako důvod jeho nevděku vůči žalobkyni, nad to takový postup ustanovení § 2190 o.z. výslovně předpokládá.

41. Pokud jde o samotné užívání chaty dcerou manželky žalovaného, pak i soud pro úplnost uvádí, že i kdyby žalobkyně prokázala svojí verzi, tedy že k užívání nedala souhlas, sama tato skutečnost by nemohla být důvodem pro odvolání daru, neboť na takovém případném jednání soud neshledává nic zjevně nemravného. Ačkoli dcera manželky žalovaného by v takovém případě neměla k chatě užívací právo, nelze přehlédnout, že jde de facto o rodinného příslušníka žalovaného, který k užívání chaty svolení měl.

42. Chování žalovaného tak, jak bylo prokázáno a popsáno výše, nelze hodnotit jako zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu ojedinělejšího intenzivního narušení společenských norem. Stejně tak soud dospěl k závěru, že zjištěné chování žalovaného nelze hodnotit ani jako zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu méně soustavného a déletrvající intenzivního porušování ustálených společenských norem. Je sice pravdou, že stávající stav, kdy žalovaný není se žalovanou v žádném kontaktu a nejeví o ni zájem, trval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku již téměř dva roky, čímž by byla naplněna podmínka dlouhodobosti a soustavnosti. Avšak ani v tomto ohledu nelze dovodit zjevné porušení dobrých mravů, neboť žalobkyni jeho důsledkem nevzniká žádná újma, ke změnám v jejím životě důsledkem chování žalovaného nedošlo. Naopak žalovaný k tomuto přikročil v důsledku závadného chování žalobkyně, která se bez zjevné příčiny se začala vůči žalovanému a jeho rodině chovat nepřátelsky. Rozhodnutí manželky žalovaného vzít si zpět své vozidlo název v důsledku uvedeného chování žalobkyně vůči své dceři, pak žalovanému nelze klást k tíži.

43. Na základě výše uvedených úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na vydání věci z titulu odvolání daru pro nevděk žalovaného není důvodný, neboť zjištěné chování žalovaného vůči žalobkyni není zjevným porušením dobrých mravů a nemůže tak být důvodem pro odvolání darování předmětného automobilu pro údajný nevděk obdarovaného žalovaného ve smyslu § 2072 o. z. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, přiznal vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75 229,60 Kč. Náklady řízení se sestávají z odměny, paušální náhrady hotových výdajů, náhrady cestovních nákladů a náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaného.

45. Při stanovení výše odměny advokáta žalovaného soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnota byla určena dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu cenou předmětného automobilu. Ačkoli v řízení nebyla cena předmětného automobilu znalecky ani jinak zkoumána, neboť cena vozu nebyla pro rozhodnutí ve věci rozhodnou skutečností, v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně si vozidlo cení na částku 400 000 Kč (za tuto cenu nabízela žalovanému prodej předmětného automobilu), žalovaný pak na částku 345 000 Kč (s odkazem na vyjádření prodejce ojetých vozidel). Lze uzavřít, že mezi účastníky není sporu o tom, že cena vozidla je minimálně 345 000 Kč, soud proto vycházel z tarifní hodnoty 345 000 Kč. Soud tedy neaplikoval podpůrné ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, které pro případ, že nelze hodnotu věci vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, stanoví tarifní hodnotu částkou 30 000 Kč, neboť je evidentní, že hodnota vozidla je mnohonásobně vyšší, a proto se jeví spravedlivější vycházet z alespoň minimální hodnoty vozidla, kterou oba účastníci uznávají.

46. Odměna a paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného činí celkem 70 450 Kč a sestává se z odměny advokáta za sedm úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu à 9 700 Kč (1x převzetí a příprava zastoupení, 1x vyjádření žalovaného k žalobě, 2x účast při jednání soudu dne datum, 1x účast při jednání před soudem dne datum, 1x písemné vyjádření k výzvě soudu a 1x účast při jednání před soudem dne datum) dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 advokátního tarifu, a 2 550 Kč paušální náhrady hotových za čtyři úkony právní služby provedené do 31. 1.2 2024 à 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za tři úkony právní služby provedené od 1. 1. 2025 do 11. 4. 2025 à 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025.

47. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou cestovních nákladů ve výši 2 979,60 Kč, která náleží žalovanému za jednu cestu jeho advokáta na jednání soudu dne 21. 11. 2024 z adresa a zpět a dvě cesty jeho advokáta na jednání soudu ve dnech datum a datum z adresa a zpět. Náhrada cestovních nákladů se sestává vždy ze základní náhrady za ujeté kilometry (náhrada amortizace) a z náhrady spotřebovaného paliva. Náklady na cestu adresa a zpět celkem činí 2062,40 Kč a sestávají se z 1 288 Kč náhrady amortizace za cestu v délce 230 km při sazbě náhrady amortizace ve výši 5,60 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., a z 774,40 Kč náhrady za spotřebované palivo za cestu v téže délce, při kombinované spotřebě motorové nafty 8,7 l/100 km a ceně motorové nafty 38,70 Kč/l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. Náklady na jednu cestu adresa a zpět celkem činí 458,60 Kč a sestávají z 301,60 Kč náhrady amortizace za cestu v délce 52 km při sazbě náhrady amortizace ve výši 5,80 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., a z 157 Kč náhrady za spotřebované palivo za cestu v téže délce, při kombinované spotřebě motorové nafty 8,7 l/100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč/l dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. Náklady za obě cesty na trase adresa a zpět ve dnech datum a datum tedy činí 918 Kč. Soud při určení výše spotřeby motorového vozidla použitého advokátem ke všem cestám vycházel z kopie technického průkazu tohoto vozidla, resp. ze zde uvedeného údaje o kombinované spotřebě motorové nafty.

48. Náhrada za promeškaný čas advokáta náleží žalovanému za čas, který jeho advokát strávil na každé z cest ze svého sídla v Anonymizováno, resp. adresa, do sídla soudu v Anonymizováno a zpět, v celkové výši 1 800 Kč. Náhrada času promeškaného cestou na trase adresa a zpět ze dne datum činí 600 Kč za celkem hodnota započatých půlhodin, což odpovídá časové náročnosti dle veřejně dostupných zdrojů, při sazbě 100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Náhrada času promeškaného cestou na trase adresa a zpět činí 600 Kč za celkem 4 započaté půlhodiny (2x dvě započaté půlhodiny), neboť časová náročnost této cesty činí 2x 36 minut, při sazbě 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada času advokáta žalovaného promeškaného na dvou cestách na trase adresa a zpět ve dnech datum a datum tak činí celkem 1 200 Kč.

49. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

50. Soud dále ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 148 o.s.ř. uložil žalobkyni, která v řízení byla zcela bezúspěšná, povinnost nahradit České republice náklady řízení, které státu vznikly v souvislosti s výslechem jméno FO. Svědek jméno FO při svém výslechu uplatnil nárok na svědečné, o jehož výši ovšem dosud nebylo soudem rozhodnuto. Svědečné je přitom jedním z druhů nákladů důkazů, které na řízení vynaložil stát, kterému proto vůči procesně neúspěšnému účastníku dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu těchto nákladů. O výši náhrady nákladů výslechu svědka jméno FO bude ve smyslu § 151 odst. 6 o. s. ř. rozhodnuto samostatným usnesením.

51. Lhůtu pro splnění peněžité povinnosti k náhradě nákladů řízení soud stanovil v obecné délce 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř., neboť neshledal výjimečné okolnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se jejich splnění žalovaný domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či v rámci exekučního řízení.