92 C 28/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená 27. 7. 1971 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 201 292,11 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 189 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 372,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 201 292,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 35 269,9 Kč, úrok 15 % ročně z částky 198 513,75 Kč od 29.8.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 764,59 Kč od 8.6.2023 do 28.8.2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 201 292,11 KČ od 29.8.2023 do zaplacení ve výši 15 %.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 1.11.2022 smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, následně navýšeným na 100 000 Kč, na 153 000 Kč a konečně na 200 000 Kč. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z výše sjednaného rámce. Žalovaná načerpala částku 211 500 Kč, uhradila však jen částku 21 648 Kč, žalobkyně proto s ohledem na porušení povinnosti žalované úvěr splácet celý úvěr ke dni 24.5.2023 zesplatnila. Vedle nesplacené jistiny se pak žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 178,36 Kč, úroků z úvěru a úroků z prodlení, z části kapitalizovaných.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 1.11.2022 uzavřena smlouva, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 27,90 % a s výší splátky 3,310 % z úvěrového rámce. Ve smlouvě jsou uvedeny příjmy žalované ve výši 20 000 Kč ze zaměstnání u , právnická osoba, . a dále příjem ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč. Dále je zde informace o tom, že žalovaná měla bydlet v podnájmu. Informace o výdajích žalované absentují.

5. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 25.11.2022 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na změně výše úvěrového rámce a výše splátky, a to tak, že úvěrový rámec činí 100 000 Kč a výše splátky činí 3 310 Kč.

6. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 26.11.2022 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na změně výše úvěrového rámce a výše splátky, a to tak, že úvěrový rámec činí 153 000 Kč a výše splátky činí 5 064 Kč.

7. Z dodatku k úvěrové smlouvě č. , hodnota, ze dne 7.12.2022 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na změně výše úvěrového rámce a výše splátky, a to tak, že úvěrový rámec činí 200 000 Kč a výše splátky činí 6 620 Kč.

8. Z výpisu čerpání, ve spojení s opisem výpisu proplacení smlouvy a ve spojení s vyjádřením , právnická osoba, a , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaná v období od 3.11.2022 do 17.1.2023 načerpala finanční prostředky v celkové výši 211 500 Kč a žalobkyni uhradila pouze 21 648 Kč.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 24.5.2023 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru, a to v důsledku prodlení se splácením.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 15.6.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky.

11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala s příjmem žalované ve výši 20 000 Kč, s příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč a s výdaji domácnosti ve výši 10 000 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované, za měsíce červenec 2022, srpen 2022 a říjen 2022, bylo zjištěno, že žalovaná měla na konci každého měsíce mínusový zůstatek na účtu, na účet přicházela každý měsíc mzda ve výši zhruba 20 000 Kč, žalovaná vždy téměř celou částku okamžitě vybrala. Žádný jiný příjem žalovaná neměla. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že žalovaná měla jiný úvěr se splátkou 5 624 Kč. Výdaje na bydlení z výpisu zjištěny nebyly.

13. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného, za měsíc červen 2022, bylo zjištěno, že dne 10.6.2022 byla na účet žalovaného připsána mzda od , právnická osoba, ve výši 25 334 Kč, dne 14.6.2022 odešla splátka na jiný spotřebitelský úvěr ve výši 834 Kč. Příjmy za celý měsíc byly ve výši 51 694 Kč, výdaje ve výši 54 989,15 Kč.

14. Z metodiky pro posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů využívá interní statistický model, na základě kterého stanoví limit nejvyšší měsíční splátky. Kalkuluje se s výší životního minima a statistickými náklady na bydlení dle ČSÚ.

15. Z úvěrových zpráv bylo zjištěno, že žalobkyně měla informace o tom, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru další závazky, konkrétně šlo o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč se splátkou 3 320 Kč.

16. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné rozhodující skutečnosti.

17. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované vyplacena částka 211 500 Kč, žalovaná však žalobkyni vrátila pouze částku 21 648 Kč. V době uzavření smlouvy měla žalovaná příjem ve výši zhruba 20 000 Kč a splácela další úvěr.

18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že by řádně prověřila druhý tvrzený příjem v domácnosti žalované a rovněž výdaje žalované, sama uvedla, že kalkulovala s tvrzením žalovaného ohledně výdajů a dále se statistickými daty a výší životního minima. Reálné výdaje žalované prověřeny nebyly, stejně tak příjem ostatních členů domácnosti. Z výpisu z účtu byl doložen příjem žalované, zároveň však byl prokázán další existující závazek, a to nad rámec závazku, který byl zjištěn z úvěrové zprávy. Nad to zůstatky na účtu byly opakovaně mínusové. Ohledně posuzování úvěruschopnosti bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

23. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně příjmů domácnosti (vyjma příjmu žalované ze svého zaměstnání), aniž by si tyto skutečnosti prověřila. Výdaje žalované (zejména ty na bydlení) nebyly prověřeny vůbec nijak, nicméně žalobkyně věděla o dalších závazcích žalované, tedy mohla mít povědomí o tom, že výdaje budou v důsledku splácení těchto závazků vyšší. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například potvrzení o druhém příjmu domácnosti a doklad o výši nákladů na bydlení, přitom není nijak přemrštěný, zvláště za situace, kdy žalovaná splácela další úvěry. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když rezignovala na prověření příjmů a výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

25. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 211 500 Kč a vrácení částky 21 648 Kč, co do rozdílu těchto částek proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

26. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 60 % uplatněného nároku a neúspěšná co do 40 % uplatněného nároku. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 20 %.

28. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 052 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování, jelikož žalobkyně byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 36 560 Kč za čtyři právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání soudu) po 9 140 Kč. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 37 760 Kč. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cestu zástupce z , adresa, na jednání konané u zdejšího soudu dne , datum, , celkem v trvání 6 započatých půlhodin, tj. 600 Kč (100 Kč x 6). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného byla určena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle § 1 písm. b) vyhlášky činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,60 Kč za 1 km, podle § 4 písm. c) vyhlášky 2 činí výše průměrné ceny za jeden litr motorové nafty částku 38,70 Kč. Na trase , adresa, a zpět ujel zástupce celkem , hodnota, km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,2 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne , datum, tedy činí částku 1 979,20 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 56 862,43 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %, výše přiznaných nákladů řízení tak činí částku 11 372,50 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).