92 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 28 861,41 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 157,26 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje splátkou v měsíci následující po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 504,15 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 632,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 127,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 900 Kč od 30.4.2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,79 % ročně z částky 24 000 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 861,41 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 632,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 127,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 900 Kč od 30.4.2024 do zaplacení ve výši 15 % a úrok ve výši 29,79 % ročně z částky 24 000 Kč od 30.4.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr až do výše 25 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních platbách, jejichž výše byla žalovanému každý měsíc sdělována prostřednictvím rozpisu plateb. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně proto celý úvěr ke dni 27.11.2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem pouze částku 9 203,70 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný uzavření smlouvy nepopíral. Na svou obranu uváděl, že úvěr si bral v době, kdy se rozváděl se svojí ženou, v té době rovněž přišel o zaměstnání. Následně mu byla do výlučné péče svěřena dcera, kterou zatím nevzali do školy, nemůže proto v současné době nastoupit do jiného zaměstnání.

3. Z listiny nadepsané jako „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru – Smlouva č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč, a to s roční úrokovou sazbou ve výši 48 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, jejichž výše mu měla být sdělována prostřednictvím rozpisu plateb na jeho online účtu. Schválení úvěru s limitem 25 000 Kč a prvním čerpáním ve výši 21 000 Kč bylo zjištěno i z listiny vystavené právní předchůdkyní žalobkyně a označené kódem , Anonymizováno, . Z této listiny bylo rovněž zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení žádosti žalovaného o úvěr kalkulovala s tím, že žalovaný má příjem ve výši 19 304 Kč, životní náklady ve výši 7 000 Kč, ostatní úvěry ve výši 3 000 Kč, celkové měsíční závazky ve výši 5 387 Kč.

4. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dne 23.2.2023, což bylo zjištěno ze záznamu komunikace v rámci internetové aplikace právní předchůdkyně žalobkyně.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o úvěru samotném, a to dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o provedení transakcí bylo zjištěno, že žalovaný dne 7.7.2023 čerpal částku 1 563,77 Kč, dne 27.2.2023 částku 3 200 Kč, dne 24.2.2023 částku 800 Kč, dne 23.2.2023 částku 21 000 Kč, dne 7.5.2023 částku 770 Kč, dne 8.5.2023 částku 310 Kč a dne 27.7.2023 částku 717,19 Kč.

7. Z přehledu splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil částku 9 203,68 Kč.

8. Z rozpisů plateb bylo zjištěno, že mu byly předepsány celkem tyto platby: částka 1 648,02 Kč se splatností 29.3.2023, částka 1 648,02 Kč se splatnosti 2.5.2023, částka 1 630,61 Kč se splatnosti 29.5.2023, částka 1 630,61 Kč se splatností 29.6.2023, částka 1 645,46 Kč se splatností 31.7.2023, částka 1 649,64 Kč se splatností 29.8.2023, částka 3 615,14 Kč se splatností 29.9.2023 a částka 1 649,64 Kč se splatností 30.10.2023.

9. Z výzvy k úhradě dluhu bylo zjištěno, že žalovaný by právní předchůdkyní žalobkyně dne 12.11.2023 vyzýván k úhradě dluhu.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy této smlouvy ze dne 29.4.2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

11. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že dopisem odeslaným dne 29.7.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 36 373,50 Kč.

12. K kopie OP a ze zprávy v internetové aplikaci ze dne 23.2.2023 nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

13. V řízení tak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které byla žalovanému vyplacena celkem částka 28 360,96 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem, což však neučinil, neboť dosud uhradil pouze 9 203,70 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 19 304 Kč, žalobkyně tvrdila, že příjem byl zjištěn z výpisu z účtu. Pokud však jde o výdaje žalovaného, bylo vycházelo pouze z tvrzení žalovaného, že za bydlení platí 7 000 Kč a ostatní výdaje má ve výši 3 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně si však k prověření těchto údajů nevyžádala ani nájemní smlouvu, ani například složenky nebo jiný doklad, přičemž výše nájmu z výpisu z účtu žalovaného nijak nevyplývala. Naopak z výpisu z účtu byly zjištěny vyšší výdaje, než jaké byly žalovaným tvrzeny. Vzhledem k této skutečnosti soud neprovedl důkaz tímto výpisem z účtu, který žalobkyně při jednání označila k důkazu (ale při jednání nebyla schopna jej předložit), neboť výdaje na bydlení by tímto důkazem stejně nebyly zjištěny.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila, resp. částečně dokonce právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že tato tvrzení neodpovídají skutečnosti. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

22. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, a dále listiny týkající se jiných závazků žalovaného, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

23. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

24. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 28 360,96 Kč a vrácení částky 9 203,68 Kč, co do rozdílu těchto částek, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť žalovaný netvrdil, že by uhradil ještě nějaké další splátky. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z.s.ú., když soud umožnil žalovanému splácet dlužnou částku ve splátkách, které jsou v jeho možnostech, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný splácí více dluhů a v současné době není v pracovním poměru, neboť má v péči nezletilou dceru, která dosud nenavštěvuje předškolní vzdělávací zařízení.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch účastníků byl v řízení zhruba stejný (po kapitalizaci příslušenství), soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.