92 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 388 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku z prodlení ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný měl půjčku vrátit spolu s částkou , částka, , která představovala úroky ve výši , částka, , odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, , to vše v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, . Poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalovaný však půjčku řádně nesplácel, celkem uhradil pouze částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K prvnímu jednání se dostavil, avšak protože mu nebyla zachována zákonná lhůtu pro přípravu na jednání, požádal o odročení jednání. K odročenému jednání se vak nedostavil, aniž by svou neúčast omluvil, soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní pravomoc. Pravomoc zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 26 téhož nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Žalovaný se řízení před tímto soudem účastní, soudu sdělil adresu pobytu v obvodu zdejšího soudu, mezinárodní nepříslušnost zdejšího soudu nenamítal. Ve smyslu výše uvedených článků tak má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodovat.

4. Pokud jde o určení právního řádu, kterým se vztah mezi účastníky řídí, vycházel soud z čl. 6.1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), podle kterého aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, rozhodným právem je proto právo České republiky.

5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou , částka, , která představovala úroky ve výši , částka, , odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, , to vše v 60 týdenních splátkách po , částka, .

6. Ze zákaznické karty, vyplněné dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, a to že žalovaný pracuje jako operátor výroby s příjmem , částka, , další blíže nespecifikovaný příjem domácnosti činí , částka, , dalším příjmem je invalidní důchod ve výši , částka, a výdaje žalovaného jsou na nájem , částka, , na telefon , částka, a na domácnost , částka, .

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a , právnická osoba, byla uzavřena smlouva, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem, který byl žalovanému odeslán dne , datum, , přičemž datum odeslání vyplývá z podací lístku.

9. Z výzvy k plnění ze dne , datum, , ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, .

10. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku , částka, .

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , podle které smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, zároveň však na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.

14. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádné zkoumána, žádný takový důkaz neoznačila. Z provedených důkazů soud musí konstatovat, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se při uzavírání smlouvy zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalovaného, to vše za situace, kdy deklarovaný příjem žalovaného byl zcela minimální.

16. Ačkoli úprava § 9 z.s.ú. v době uzavření smlouvy ještě neobsahovala ustanovení o tom, že v případě porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je smlouva ex lege neplatná, zmíněná úprava již v té době jednoznačně požadovala, aby se poskytovatel úvěru zabýval úvěruschopností spotřebitele a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Povinnost věřitele řádně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele má svůj původ v čl. 8 směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž tento článek má být dle Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) vykládán tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. V posuzovaném případě se tak nestalo, žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť zcela lehkovážně převzala informace získané od žalovaného, aniž by si jejich pravdivost jakkoli prověřila. Žalovaný nad to sám tvrdil minimální příjem a k tomu jí tvrzené výdaje byly zcela zjevně podhodnocené, již tyto částky musely vzbuzovat pochybnost o tom, že informace od žalovaného jsou pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto půjčku žalovanému poskytla, přičemž žalovaného zavázala nejen k vrácení jistiny, ale též k zaplacení příslušenství v celkové výši blížící se výši jistiny.

17. Soud je přitom v řízení, jehož předmětem je plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinen zabývat se tím, zda poskytovatel úvěru s potřenou obezřetností posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Soud na tomto místě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , ve kterém bylo judikováno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud s odůvodněním výše uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na plnění svých zákonných povinností a soud na základě toho hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, .

19. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 téhož zákona bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Pakliže smlouva o půjčce byla shledána neplatnou, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) plnila bez právního důvodu a žalovaný je proto povinen vydat, oč se obohatil.

21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, a vrácení částky , částka, , co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky , částka, , představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že tuto částku žalobkyni zaplatil, což však neučinil.

22. Nárok na úrok z prodlení nachází oporu v § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tím je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do , datum, , které výši úroku z prodlení upravuje v § 1 tak, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Úrok byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, když v tímto dopisem byl žalovaný prvně vyzván k úhradě dlužné částky. Datum doručení pak bylo stanoveno na třetí pracovní den po odeslání písemnosti, když soud podpůrně aplikoval ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

23. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl žalovaný větší úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.