92 C 48/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 82 344,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 756,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 509,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 82 344,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 081,44 Kč od 5.4.2022 do 24.1.2023, kapitalizovaný úrok ve výši 12 986,18 Kč od 25.1.2023 do 23.11.2023, úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 8 2344,70 Kč od 24.11.2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 82 344,70 Kč od 24.11.2023 do zaplacení ve výši 15 %.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvou o poskytnutí úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši 6,99 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 006,68 Kč. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, když neuhradila splátky za měsíce listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023, žalobkyně proto od smlouvy ke dni 24.1.2023 odstoupila, v důsledku čehož se stal úvěr celý splatným. Vedle nesplacené jistiny se pak žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroků z úvěru a úroků z prodlení, z části kapitalizovaných.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze žádosti o zřízení účtu ve spojení se smlouvou o účtu bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet „, Anonymizováno, “.

5. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 90 000 Kč, v rámci žádosti uvedla, že je svobodná, má dvě děti ve věku 6 – 15 let a má čistí měsíční příjem ve výši 40 000 Kč. Zdroj příjmu nebyl uveden.

6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, který měla žalovaná splácet společně s úrokem ve výši 6,99 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 2 006,68 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly v den uzavření smlouvy o úvěru poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o úvěru samotném.

8. Z úrokového lístku , Anonymizováno, a ze seznamu dokumentů nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti ve vztahu k předmětu řízení.

9. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně si při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalované.

10. Z listiny označené jako „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, jakým způsobem byl úvěr splácen a jak žalobkyně jednotlivé splátky započítávala na jistinu, úrok a pojištění. Byly zjištěny úhrady v celkové výši 13 243,14 Kč.

11. Z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěru , Anonymizováno, (článek 6) bylo zjištěno, že pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna odstoupit od uzavřené smlouvy a požadovat okamžité splacení jistiny úvěru.

12. Z odstoupení od smlouvy ve spojení s kopií obálky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dopis ze dne 24.1.2023, ve kterém ji vyzývala k úhradě dlužných splátek s tím, že nebudou-li uhrazeny, že pokud nedojde k úhradě do 7 dní, je tato výzva zároveň odstoupením od smlouvy.

13. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 30.11.2023 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k úhradě dlužné částky.

14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalované, bylo zjištěno, že žalovaná měla od února 2015 u žalobkyně vedený běžný účet. V období předcházejícím poskytnutí předmětného úvěru na účet žalované přicházela pravidelní měsíční platba od , Anonymizováno, ve výši cca 20 000 Kč – 22 000 Kč s poznámkou, že jde o příspěvek na bydlení, přídavky na dvě děti a rodičovský příspěvek. Zároveň pravidelně odcházela platba s poznámkou, že jde o nájem, a to ve výši 17 600 Kč. Dále pravidelně odcházela platba s poznámkou, že jde o platbu elektřiny, šlo o platby ve výši cca 1 800 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 25.2.2022 byl žalované na účet vyplacen jiný úvěr ve výši 90 000 Kč, následující dne byla z účtu odepsána platba ve výši 89 500 Kč. Dne 5.4.2022 pak byl na účet vyplacen úvěr ve výši 90 000 Kč, jehož zaplacení je předmětem tohoto řízení. Ještě téhož dne byla z účtu odepsána částka ve výši 90 672,19 Kč s poznámkou, že jde o předčasné splacení úvěru.

15. Z analýzy klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru kalkulovala s příjmem žalované ve výši 20 377,33 Kč za posledních 6 měsíců a ve výši 21 294 Kč za poslední 3 měsíce. Žalobkyně rovněž měla informaci o existenci úvěru, který soud zjistil z výpisu z účtu.

16. Z úrokového lístku , Anonymizováno, a ze seznamu dokumentů nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti ve vztahu k předmětu řízení.

17. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované vyplacena částka 90 000 Kč, žalovaná však žalobkyni vrátila pouze částku 13 243,14 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovanou byla řádně posuzována úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostačující. Žalobkyně vedla, že výdaje byly stanoveny interním ekonomickým modelem, a to na částku 9 250 Kč. Z výpisu z účtu přitom byly zjištěny výdaje na bydlení ve výši skoro 20 000 Kč, příjmy žalované pak byly rovněž ve výši cca 20 000 Kč, tedy příjmy žalované pokryly výdaje na bydlení a žádné další zdroje jí nezbývaly. Žalovaná přitom měla dvě nezletilé děti a již splácela jiný úvěr. Další příjmy domácnosti zjištěny nebyly, žalovaná sice tvrdila příjem ve výši 40 000 Kč, to však nebylo nijak prověřeno. Ohledně posuzování úvěruschopnosti bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

23. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích příjmů, ze informací, které však žalobkyně měla k dispozici, bylo zřejmé, že žalovaná dosahuje příjmů mnohem nižších, přičemž tyto příjmy stačí pouze na pokrytí nákladů na bydlení. Žalovaná přitom splácela další úvěru, z pohybu peněz na účtu je pak evidentní, že žalovaná tzv. vytloukala klín klínem, kdy si brala další úvěr proto, aby splatila předchozí úvěr. Nový úvěr však nebyla schopna splácet. Argument žalobkyně, že žalovaná byla její klientkou dostatečně dlouhou dobou, neboť účet měla vedený už od roku 2015, pak nesvědčí o tom, že by žalobkyně řádně prověřovala majetkové poměry žalované, naopak to svědčí o tom, že žalobkyně potřebné informace o špatné finanční situaci žalované měla, a přesto žalované úvěr poskytla. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

25. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 90 000 Kč a vrácení částky 13 243,14 Kč, co do rozdílu těchto částek proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

26. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť s ohledem na pasivitu žalované nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 70 % uplatněného nároku a neúspěšná co do 30 % uplatněného nároku. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 40 %.

28. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 294 Kč. Dále jsou tvořeny odměnou za zastupování, jelikož žalobkyně byla zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 17 680 Kč za čtyři právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání soudu) po 4 420 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 153 519,72 Kč). Za vyjádření k výzvě soudu soud odměnu nepřiznal, neboť veškeré rozhodující skutečnosti mají být tvrzeny v žalobě, kdyby žaloba byla perfektní, nebylo by výzvy třeba. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 18 880 Kč. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cestu zástupce z , Anonymizováno, na jednání konané u zdejšího soudu dne , datum, , celkem v trvání 6 započatých půlhodin, tj. 600 Kč (100 Kč x 6). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného byla určena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle § 1 písm. b) vyhlášky činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,60 Kč za 1 km, podle § 4 písm. a) vyhlášky 2 činí výše průměrné ceny za jeden litr benzínu částku 38,20 Kč. Na trase , adresa, a zpět ujel zástupce celkem 210 km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,0 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne , datum, tedy činí částku 1 577 Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, celkem ve výši 4 421,97 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 28 773 Kč. Žalobkyně bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %, výše přiznaných nákladů řízení tak činí částku 11 509,20 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).