92 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 49 512 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 24 000 Kč od 8.4.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 063 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19 685 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 49 497,12 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 28.9.2023 do 7.4.2025 ve výši 7,5 % ročně, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 24 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, částky 5 449 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 648,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 268,87 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 158,66 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně a úroku ve výši 21 % ročně z částky 3 158,66 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 512 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrocích I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měla půjčku vrátit spolu s částkou 7 251 Kč, která představovala úroky ve výši 954 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 697 Kč, to vše v 45týdenních splátkách po 384 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 13.9.2012. Žalovaná však půjčku řádně nesplácela, uhradila pouze celkem částku 11 802 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaná měla půjčku vrátit spolu s částkou 20 063 Kč, která představovala úroky ve výši 3 064 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 560 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 12 439 Kč, to vše v 60týdenních splátkách po 735 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 25.7.2013. Žalovaná však půjčku řádně nesplácela, neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. K nařízenému jednání se nedostavila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 7 251 Kč, která představovala úroky ve výši 954 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 697 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 384 Kč.

4. Ze zákaznické karty, vyplněné dne 2.11.2011, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací získaných od žalované, a to že žalovaná je na mateřské dovolené s příjmem 7 600 Kč, další nespecifikovaný příjem domácnosti je ve výši 20 000 Kč, její výdaje na nájem jsou 3 300 Kč, na telefon 200 Kč a na domácnost 12 000 Kč.

5. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši 24 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 20 063 Kč, která představovala úroky ve výši 3 064 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 560 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 12 439 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 735 Kč.

6. Ze zákaznické karty, vyplněné dne 31.5.2012, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací získaných od žalované, a to že žalovaná je na mateřské dovolené s příjmem 11 400 Kč a 1 000 Kč, další nespecifikovaný příjem domácnosti je ve výši 18 500 Kč, její výdaje na nájem jsou 7 000 Kč, na spoření 500 Kč, na telefon 200 Kč a na domácnost 12 000 Kč a 340 Kč a 1 728 Kč na jiné půjčky.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy č. hodnota bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a právnická osoba byla uzavřena smlouva, na základě které byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni.

9. Z výzvy k plnění ze dne 20.8.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 135 440,19 Kč.

10. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouva, na základě které byly žalované vyplaceny částky 10 000 Kč a 24 000 Kč. Žalovaná na první smlouvu zaplatila částku 11 802 Kč, na druhou smlouvu nezaplatila ničeho.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, podle které smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, zároveň však na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24.2.2013 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírání smlouvy měla postavení spotřebitele.

14. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána, žádné důkazy neoznačila, když setrvala na svých tvrzeních, že žalovaná příslušné listiny předložila zástupci právní předchůdkyně žalobkyně, avšak tyto listiny nebyly archivovány, proto nemohou být k důkazu předloženy. Z provedených důkazů tak soud musí konstatovat, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se při uzavírání smluv zcela spokojila s pouhým tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalované, nad to i tvrzené příjmy žalované byly minimální, neboť plynuly pouze z dávek pomoci v mateřství.

16. Ačkoli úprava § 9 z.s.ú. v době uzavření smlouvy ještě neobsahovala ustanovení o tom, že v případě porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je smlouva ex lege neplatná, zmíněná úprava již v té době jednoznačně požadovala, aby se poskytovatel úvěru zabýval úvěruschopností spotřebitele a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Povinnost věřitele řádně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele má svůj původ v čl. 8 směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž tento článek má být dle Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13) vykládán tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. V posuzovaném případě se tak nestalo, žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, neboť zcela lehkovážně převzala informace získané od žalované, aniž by si jejich pravdivost jakkoli prověřila. Žalovaná nad to sama tvrdila minimální příjem. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto půjčky žalované poskytla, přičemž žalovanou zavázala nejen k vrácení jistiny, ale též k zaplacení příslušenství v celkové výši blížící se výši jistiny.

17. Soud je přitom v řízení, jehož předmětem je plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinen zabývat se tím, zda poskytovatel úvěru s potřenou obezřetností posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Soud na tomto místě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019, ve kterém bylo judikováno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

18. Soud s odůvodněním výše uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na plnění svých zákonných povinností a soud na základě toho hodnotí obě uzavřené smlouvy jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013.

19. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 téhož zákona bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Pakliže smlouvy o půjčce byly shledány neplatnými, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) plnila bez právního důvodu a žalovaná je proto povinna vydat, oč se obohatila.

21. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 10 000 Kč na první smlouvu a zaplacení částky 11 802 Kč, žádné bezdůvodné obohacení na straně žalované proto v tomto případě nevzniklo, když žalovaná žalobkyni zaplatila více, než kolik jí bylo vyplaceno. Na druhou smlouvu byla žalované vyplacena částka 24 000 Kč, žalovaná nevrátila nic, co do této částky byla proto žaloba shledána důvodnou.

22. Nárok na úrok z prodlení nachází oporu v § 517 odst. 2 zákona č. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tím je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, které výši úroku z prodlení upravuje v § 1 tak, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Úrok byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 8.4.2025.

23. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

24. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měla žalovaná větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.