92 C 77/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 79 645 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1.2.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 645 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 19 201,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 34 115,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 50 200,04 Kč od 18.7.2023 do zaplacení ve výši 10 % a úrok ve výši 29 % ročně z částky 50 200,04 Kč od 18.7.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 1.4.2019 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na základě které žalované poskytla částku 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splácet ve 24 měsíčních splátkách po 5 025 Kč, což však nečinila, neboť uhradila pouze 32 550 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, bylo zjištěno, že dne 1.4.2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvou, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 120 583 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 025 Kč.

4. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná za období od 1.4.2019 do 10.1.2022 uhradila celkem částku 26 050 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

7. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 1.4.2019 požádala o zápůjčku ve výši 60 000 Kč se splácením ve 12 měsíčních splátkách. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná a dosahuje příjmu , částka, , dále uvedla, že pracovní smloua je na dobu neurčitou, ale zároveň že je do 30.4.2019 a pak bude prodloužena. Dále uvedla další příjem domácnosti ve výši , částka, . Žalovaná ohledně svých výdajů uvedla, že má externí splátky zápůjček ve výši , částka, a odhadované další měsíční výdaje ve výši , částka, .

8. Z výplatních listů za měsíce leden a únor 2019 byla zjištěna mzda žalované ve výši , částka, , resp. , částka, .

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Příjmy žalované byly prokázány výplatními páskami, ovšem dosahované příjmy byly velmi nízké, zhruba 19 000 Kč. Výdaje na bydlení a další případné výdaje nebyly doloženy nijak. Žalovaná navíc sama uvedla, že splácí jiné zápůjčky, přičemž na splátky měsíčně vynaloží částku 10 000 Kč. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak ohledně výdajů zcela spokojila s pouhým tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Podstatné rovněž je, že žalovaná měla jiné závazky, na jejichž splácení šla více než polovina jejího příjmů, přičemž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tuto skutečnost nijak nereflektovala.

15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

16. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, případně doklad o tom, že žalovaná přispívá rodičům na chod domácnosti, přitom není nijak přemrštěný. Skutečnost, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nijak nereflektovala splátky jiných úvěrů ve výši 10 000 Kč, pak svědčí o tom, že úvěruschopnost žalované fakticky posuzována nebyla, právní předchůdkyně žalobkyně pouze zjistila příjem žalované a dál její majetkovou situaci nehodnotila. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú.. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o zápůjčce jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

17. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

18. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 60 000 Kč a vrácení částky 32 550 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 27 450 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

19. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.