92 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Danou Semirádovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení příslušenství

I. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 54 944,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 525,06 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 82 437,62 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 565 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 21. 12. 2024 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně nárokovala zaplacení příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 54 944,45 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 525,06 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 82 437,62 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 565 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr a sjednané úroky splácet formou pravidelných splátek, pro prodlení žalovaného se splátkami a účtovanými poplatky právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21. 12. 2021 zesplatnila, dlužnou částku ve výši 93 115,92 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit, což neučinil. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 54 944,45 Kč je vypočten jako úrok ve výši 22,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 82 437,62 Kč za období od 22. 12. 2021 (tj. ode dne následujícího po zesplatnění) do 12. 11. 2024 (tj. do dne vyhotovení předžalobní výzvy), úrok v téže výši požaduje žalobkyně i následně od 13. 11. 2024 do zaplacení. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 525,06 Kč je vyčíslen jako úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužných poplatků ve výši 2 565 Kč od 30. 6. 2022 do 12. 11. 2024 (tj. do dne vyhotovení předžalobní výzvy), úrok z prodlení v téže výši požaduje žalobkyně i následně od 13. 11. 2024 do zaplacení. Původní věřitelka , právnická osoba, . pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru (ke dni postoupení 22. 3. 2023 v celkové výši 123 136,97 Kč bez příslušenství) postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ; postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 17. 4. 2023.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. Soud věc projednal a rozhodl při jednání v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), neboť ten se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému spolu se žalobou doručeno na adrese trvalého pobytu uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 26. 9. 2025 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).

3. Po právní stránce jde v dané věci o právní poměr ze smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyně prokázala, že se stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky, její aktivní věcná legitimace je tak dána.

5. Na základě předmětné smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo mezi společností , právnická osoba, . jakožto žalobkyní a žalovaným vedeno řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž soud rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 82 437,62 Kč a dlužné poplatky ve výši 2 565 Kč a dále smluvní úrok z jistiny ve výši 7 953,17 Kč vyčíslený za období od 25. 5. 2020 do 21. 12. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 801,15 Kč vyčíslený za období od 22. 12. 2021 do 29. 6. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 390,79 Kč od 30. 56. 2022 do zaplacení. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , soud připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupila společnost , Jméno žalobkyně, ., která vymáhanou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, vyplývá, že úvěr je poskytován jako spotřebitelský, zabýval se proto soud v nyní projednávané věci tím, zda poskytovatel úvěru společnost , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy řádně posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Plyne z citovaných ustanovení, že je povinností poskytovatele úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tuto povinnost má poskytovatel úvěru jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Důsledkem porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (jeho úvěruschopnost) pak je podle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatnost smlouvy o úvěru. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, a to i v poměrech, v nichž je třeba aplikovat § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., v níž bylo s účinností od 29. 5. 2022 výslovně zakotveno, že soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu.

12. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, , právnická osoba, . proti , Anonymizováno, , na základě předběžné otázky předložené mu Okresním soudem v , adresa, uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Jinak řečeno, Soudní dvůr Evropské unie v citovaném rozhodnutí uzavřel, že vnitrostátní úprava, podle které se sankce v podobě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s úpravou unijní. Soudy tedy musí k neplatnosti spotřebitelské smlouvy z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele přihlížet z úřední povinnosti. Stejné závěry plynou i z usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021, v němž byl aprobován postup obecných soudů, které shledaly absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu z důvodu porušení povinnosti věřitele posuzovat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, usnesení pléna Ústavního soudu z 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 či z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Byť dvě posledně jmenovaná rozhodnutí byla vydána ve věcech, v nichž obecné soudy aplikovaly zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který byl účinný do 30. 11. 2016, jsou závěry v nich vyslovené použitelné i v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.

13. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že posouzení v daném případě prováděla „zavedená“ banka se striktně nastavenými postupy a v souladu se zákonem. K posouzení úvěruschopnosti se přitom posuzují informace, včetně možnosti automatizovaných modelů, banka kontrolovala aktuální dluhy interní a externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.). U žalovaného vycházela z údajů jím deklarovaných v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je od 1. 12. 2017 zaměstnán jako řidič u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 27 152 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, celkový příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu vedeného u banky. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, výpočtem zjistila částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky vůči bance s měsíční splátkou ve výši 1 704,63 Kč a z externích zdrojů zjistila, že měl další závazky s měsíčními splátkami v celkové výši 7 374 Kč. Celkový podíl na nákladech na bydlení byl 54,30 %. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje uvedené v žádosti, dále pak částka životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částka normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Po provedeném individuálním vyhodnocení banka žádosti žalovaného vyhověla a poskytla mu úvěr ve výši 90 000 Kč.

14. Ze žádosti o úvěr (expres půjčku) vyplývá, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, jako řidič od 1. 12. 2017 na dobu neurčitou, čistý příjem za 3 měsíce činí 27 142 Kč, počet zdrojů příjmů je uveden 1, jiné měsíční splátky 0, ostatní nezbytné měsíční náklady 0, srážky ze mzdy 0, celkový čistý příjem domácnosti 50 000 Kč. Z údajů v tabulce sestavené poskytovatelem úvěru k vyjádření k procesu posouzení úvěru schopnosti ze dne 9. 6. 2022 pak vyplývá, že banka zohledňovala dosavadní interní splátky ve výši 1 704 Kč a dosavadní externí splátky ve výši 7 374 Kč. Právní zástupce žalobkyně při jednání doplnil, že banka vycházela rovněž z toho, že žalovaný platil nájemné ve výši 13 340 Kč, jak vyplývá z výpisů z jeho běžného účtu, tuto výši zároveň porovnávala se statistickými údaji a vyšel procentní údaj ve vztahu k výši příjmu žalovaného. Údaj o výši příjmu domácnosti ověřován nebyl, stejně jako údaj o tom, že žalovaný bydlí u rodičů.

15. Již samotné údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr jeví se nevěrohodnými už jen z toho důvodu, že nejsou uvedeny žádné relevantní údaje o výdajích žalovaného. Údaj o tom, že bydlí u rodičů, nekoresponduje s tím, že platí nájemné ve výši 13 340 Kč, jak vyplývá z výpisů z jeho běžného účtu, údaj o jiných měsíčních splátkách ve výši 0 je pak v rozporu se zjištěními poskytovatele úvěru o splátkách závazků jak vůči němu, tak vůči dalším subjektům. Údaj o výši celkového čistého příjmu domácnosti ve výši 50 000 Kč zůstal se strany poskytovatele úvěru neověřen, nebylo ani vyjasněno, zda žalovaný tedy bydlí s rodiči či v nájmu a zda s někým vůbec sdílí společnou domácnost a případně se s další osobou či osobami dělí na náklady s tím spojené. Jestliže tedy žalovaný pobírá mzdu v průměrné měsíční výši 27 152 Kč, pak po odečtení nájemného ve výši 13 340 Kč a splátek dosavadních závazků ve výši 1 704 Kč a 7 374 Kč zbývá částka 4 734 Kč. Tato částka však svojí výší neumožňuje další splátku úvěru ve výši 2 147 Kč, neboť poté by žalovanému zbyla na úhradu nezbytných životních nákladů k dispozici pouze částka ve výši 2 587 Kč, která je již pod hranicí životního minima, jež v dané době pro jednotlivce činilo 3 860 Kč. Jelikož nebylo zjištěno, že by žalovaný sdílel své životní náklady s jinou osobou a ze mzdy mu tak zbýval k dispozici dostatek prostředků pro splácení dalšího úvěru zjištěno nebylo. Nelze tedy jinak než uzavřít, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr měsíční splátkou ve výši 2 147 Kč (resp. ve výši 2 360,40 včetně pojištění), v důsledku čehož smlouva o úvěru ze dne 25. 5. 2020, od níž žalobkyně odvíjí své nároky, je absolutně neplatná.

16. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vrácení zůstatku poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 z. s. ú. věty třetí), ta však předmětem řízen nebyla, neboť o ní bylo již rozhodnuto shora citovaným rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne , datum, . Právo na zaplacení smluvního úroku, sjednaných poplatků a úroku z prodlení z těchto poplatků při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni přiznat nelze. Soud proto žalobu o jejich zaplacení zamítl.

17. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro porušení zákonné povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, se soud pro nadbytečnost již nezabýval způsobem uzavření smlouvy a tím, zda došlo k platnému uzavření smlouvy.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému, který má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žádné podle obsahu spisu nevznikly.