92 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 88 329,48 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 768 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 329,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 74 879 Kč od 16.2.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 13.10.2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které žalovanému vyplatila částku 61 000 Kč. Žalovaný se zmíněnou smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 187 410 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 3 124 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením zápůjčky, a proto žalobkyně dne 26.11.2023 celou zápůjčku zesplatnila. Žalovaný uhradil celkem částku 56 232 Kč a žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 52 830 Kč představující jistinu dluhu, částky 13 149 Kč představující obchodní úroky zápůjčky, částky 6 400 Kč představující administrativní poplatky, částky 3 446,16 Kč představující úroky z prodlení, částky 10 004,32 Kč představující smluvní pokutu a částky 2 500 Kč přestavující náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se k nařízenému jednání nedostavil, soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 13.10.2021 uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 61 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se sjednaným příslušenstvím, celkem částku 187 410 Kč, a to v 60 splátkách po 3 124 Kč s tím, že první splátka byl splatná dne 24.11.2021.

4. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace a poskytovateli úvěru a o poskytovaném úvěru.

5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne 13.10.2021 byla na tento účet vyplacena částka 61 000 Kč s poznámkou, že jde o výplatu částky půjčky dle smlouvy č. , hodnota, .

6. Z výzvy k úhradě ze dne 11.10.2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné splátky půjčky ve výši 11 620 Kč.

7. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 27.11.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytnutou zápůjčku ke dni 26.11.2023 zesplatnila, což odůvodnila prodlením žalovaného se splácením.

8. Z vyčíslení pohledávky ke dni 15.2.2024 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 56 232 Kč.

9. Z výpisu splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil řádně dvě splátky, se třetí se již dostal do prodlení. Poslední dílčí úhradu provedl dne 10.6.2023.

10. Z výpisu informací ze systému uzavírání smluv online byl zjištěn proces uzavírání smlouvy, který byl celý v online režimu. Zároveň bylo zjištěno, že ke dni 13.10.2021 neměl žalovaný záznam v Centrální evidenci exekucí ani v insolvenčním rejstříku.

11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že účet je evidován na majitele s rodným číslem , č. účtu, . Za období 1.7.2021 do 30.9.2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl – 7 7 690,24 Kč a konečný zůstatek 2 325,02 Kč, na účet přicházela každý měsíc výplata od , právnická osoba, , a to v červenci ve výši 23 211 Kč, v srpnu ve výši 26 007 Kč a v září ve výši 25 397 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný aktivně a často sázel, za zmíněné období provedl 67 sázek u společnosti , Anonymizováno, .

12. Z potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 6.10.2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a za období od června 2021 do srpna 2021 činila průměrná mzda částku 26 645,67 Kč.

13. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl dopisem ze dne 20.12.2023 upomínán o zaplacení dlužné částky ve výši 122 887,71 Kč.

14. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaný, který uvedl, že dosahuje příjmu 27 000 Kč, žádné půjčky nemá, průměrné výdaje kromě výdajů na bydlení má ve výši 3 000 Kč, bydlí v nájmu, náklady na bydlení však nebyly uvedeny. Žalovaný žil v domácnosti s jednou dospělou osobou bez vlastního příjmu a s jedním dítětem bez vlastního příjmu.

15. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii dokladu totožnosti žalovaného.

16. Z obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné rozhodující skutečnosti.

17. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 61 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, přičemž dosud žalobkyni zaplatil částku 56 232 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že by řádně prověřila výdaje žalovaného, žalovaný tvrdil a nijak nedoložil výdaje nad rámec výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč, tyto výdaje však nijak nedoložil. Výše nákladů na bydlení ani nijak netvrdil, natož aby je doložil, žalobkyně se s tím spokojila a při určení výše nákladů na bydlení vycházela z částky odpovídající životnímu minimu, což je však částka čistě hypotetická, neodpovídající realitě, když běžný nájem tuto částku jistě převyšuje. Příjem žalovaného prokázán byl, ovšem nedosahoval ani průměrné mzdy, přičemž žalovaný sám uváděl, že bydlí v domácnosti s další dospělou osobou bez vlastního příjmu a s jedním nezaopatřeným dítětem, mzda ve výši kolem 25 000 Kč, ze které měl žalovaný živit tři osoby, proto byla příjmem nízkým. Z výpisu z účtu rovněž vyplývá, že žalovaný byl aktivní sázkař, prosázel nezanedbatelnou část své mzdy, zároveň neměl žádnou finanční rezervu, která by mu umožnila zápůjčku splácet, což nakonec vedlo k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již třetí splátky. Počínání žalobkyně bylo z pohledu soudu lehkovážné, majetkovou situaci žalovaného řádně neprověřila, když se de facto spokojila s tvrzením žalovaného a s hypotetickými výdaji žalovaného, které si žalobkyně stanovila sama na základě interních mechanismů. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

23. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho výdajů (a v případě nákladů na bydlení, což jsou náklady podstatné, nebyla ani žádná deklarace jejich výše), aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (, Anonymizováno, ), ze kterých by bylo možné prověřit minimálně výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalovaného a nepřihlédla k transakční historii na účtu žalovaného, která svědčila o tom, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu, jež by mu umožnila celý úvěr splatit, nad to je podstatou část svých příjmů prosází. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

25. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 61 000 Kč, žalovaný zaplatil žalobkyni částku 56 232 Kč, co do rozdílu těchto částek, tj. 4 768 Kč bylo žalobě vyhověno a ve zbytku byla žaloba z důvodů výše uvedených zamítnuta.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého by žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.