92 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované, 082 Kapušany, Slovensko o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 7 Anonymizováno Anonymizováno % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši Anonymizováno,Anonymizováno% ročně a úroku ve výši Anonymizováno,Anonymizováno % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši částka. Žalované měla půjčku vrátit spolu s částkou částka, která představovala úroky ve výši částka, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách, s tím, že poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná však půjčku řádně nesplácela, celkem uhradila pouze částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná již neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se nedostavila, aniž by svou neúčast omluvila, soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Proto se soud nejprve zabýval tím, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii třeba posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci tak soud zkoumal z hlediska nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 26 téhož nařízení není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. Žalovaná se řízení před tímto soudem účastní, neboť žaloba jí byla řádně doručena a mezinárodní nepříslušnost zdejšího soudu nenamítala. Ve smyslu výše uvedených článků tak má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodovat.

4. Pokud jde o určení právního řádu, kterým se vztah mezi účastníky řídí, vycházel soud z čl. 6 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), podle kterého aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště. Žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na území České republiky, kde byla také smlouva uzavřena, rozhodným právem je proto právo České republiky.

5. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou částka, která představovala úroky ve výši částka, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a náklady za hotovostní inkaso ve výši částka, to vše v Anonymizováno týdenních splátkách po částka.

6. Ze zákaznické karty, vyplněné dne datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací získaných od žalované, a to že žalovaná pracuje jako manipulační robotník se mzdou ve výši částka a k tomu pobírá státní podporu ve výši částka. Pokud jde o výdaje žalované, bylo kalkulováno s nájmem ve výši částka, náklady na telefon ve výši částka, splátkami půjček ve výši částka a výdaji na domácnost ve výši částka.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a právnická osoba byla uzavřena smlouva, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem, který byl žalované odeslán dne datum, přičemž datum odeslání vyplývá z podací lístku.

9. Z výzvy k plnění ze dne datum, ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši částka.

10. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje úhrady žalované v celkové výši částka.

11. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalované vyplacena částka částka, kterou se žalovaná zavázala spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatila pouze částku částka.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, podle které smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, zároveň však na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaná při uzavírání smlouvy měla postavení spotřebitele.

15. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána, žádný takový důkaz neoznačila. Z provedených důkazů soud musí konstatovat, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se při uzavírání smlouvy zcela spokojila s pouhým tvrzením žalované, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne datum č.j. spisová značka). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. spisová značka). Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z. s. ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalované, to vše za situace, kdy deklarovaný příjem žalované byl zcela minimální a žalovaná splácela jinou půjčku.

17. Ačkoli úprava § 9 z. s. ú. v době uzavření smlouvy ještě neobsahovala ustanovení o tom, že v případě porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je smlouva ex lege neplatná, zmíněná úprava již v té době jednoznačně požadovala, aby se poskytovatel úvěru zabýval úvěruschopností spotřebitele a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Povinnost věřitele řádně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele má svůj původ v čl. 8 směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž tento článek má být dle Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek ze dne datum ve věci C-449/13) vykládán tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. V posuzovaném případě se tak nestalo, žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, neboť zcela lehkovážně převzala informace získané od žalované, aniž by si jejich pravdivost jakkoli prověřila. Žalovaná navíc sama tvrdila minimální příjem, splácení jiné půjčky a k tomu jí další tvrzené výdaje byly zcela zjevně podhodnocené, již tyto částky musely vzbuzovat pochybnost o tom, že informace od žalované jsou pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto půjčku žalované poskytla, přičemž žalovanou zavázala nejen k vrácení jistiny, ale též k zaplacení příslušenství v celkové výši blížící se výši jistiny.

18. Soud je přitom v řízení, jehož předmětem je plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinen zabývat se tím, zda poskytovatel úvěru s potřebnou obezřetností posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Soud na tomto místě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum, ve kterém bylo judikováno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

19. Soud s odůvodněním výše uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na plnění svých zákonných povinností a soud na základě toho hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum.

20. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 téhož zákona bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

21. Pakliže smlouva o půjčce byla shledána neplatnou, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) plnila bez právního důvodu a žalovaná je proto povinna vydat, oč se obohatila.

22. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky částka a vrácení částky částka, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky částka, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila.

23. Nárok na úrok z prodlení nachází oporu v § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tím je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do datum, které výši úroku z prodlení upravuje v § 1 tak, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Úrok byl žalobkyni přiznán ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, když tímto dopisem byla žalovaná prvně vyzvána k úhradě dlužné částky. Datum doručení pak bylo stanoveno na třetí pracovní den po odeslání písemnosti, když soud podpůrně aplikoval ustanovení § 573 zákona o. z.

24. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

25. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měla žalovaná větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.