10 C 117/2019

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudci ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa . Vltavou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. dubna 2021, č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výrocích I., III., IV. a X. potvrzuje, b) ve výroku II. mění tak, že se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje bytová jednotka [číslo] způsob využití byt - vymezená v budově [adresa] bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]) postavené na pozemku p. č. st. [anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. st. [anonymizováno] a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, c) ve výrocích V. a VI. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 571 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 352,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].

IV. Žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Litoměřicích náhradu nákladů řízení, a to každá částku 2 018,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. stavební [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, k pozemku [parcelní číslo] zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce], a k bytové jednotce [číslo] způsob využití byt - vymezené v budově [adresa], bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]), postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (výrok I.), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal bytovou jednotku [číslo] způsob využití byt - vymezenou v budově [adresa], bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]), postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. stavební [anonymizováno] a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcela stavební [číslo] zastavěná plocha a nádvoří zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek parcelní číslo stavební [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok III.), dále do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek p. [číslo] zahrada, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice (výrok [příjmení]), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 273 334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok V.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 667 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VI.), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.), každé z účastnic řízení uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Litoměřicích na nákladech řízení částku 2 018,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok VIII.), České republice uložil povinnost zaplatit opatrovnici žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 37 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok IX.) a odmítl podání žalobkyně, které se jeví jako žaloba pro částku 250 000 Kč ze dne [datum] (výrok X.).

2. Okresní soud v projednávané věci rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic ke shora konkretizovaným nemovitostem v obci [obec], které spoluvlastnice (žalobkyně, žalovaná a původně žalovaná [jméno] [příjmení]) získaly do svého spoluvlastnictví na základě výsledků dědického řízení po matce žalobkyně v roce 2016. V průběhu řízení převedla žalovaná [jméno] [příjmení] svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech v rozsahu jedné ideální třetiny na žalovanou, a to kupní smlouvou ze dne [datum], její účast v řízení byla proto ukončena. Žalobkyně i žalovaná již od počátku řízení souhlasily se zrušením podílového spoluvlastnictví, neshodly se však na způsobu jeho vypořádání. Žalobkyně původně navrhovala, aby byla do jejího výlučného vlastnictví přikázána garáž, dále aby mezi spoluvlastnice byla rozdělena zahrada a aby byl prodán byt a výtěžek z prodeje rozdělen mezi spoluvlastnice, později žádala přikázat veškeré nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, nakonec projevila zájem především o byt, a to z důvodu vlastní bytové potřeby. Žalovaná konstantně navrhovala, aby byly nemovitosti, které co do způsobu užívání tvoří funkční celek, přikázány do jejího vlastnictví, zejména pak poté, kdy od prvé žalované odkoupila její spoluvlastnický podíl a stala se tak většinovou spoluvlastnicí. Žalovaná tvrdila a důkazně dokládala, že je připravena vyplatit žalobkyni vypořádací podíl podle provedeného ocenění (přibližně ve výši 250 000 Kč). Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že existující podílové spoluvlastnictví účastnic je na místě zrušit, jde-li o způsob jeho vypořádání, vyšel ze závěrů níže uvedených znaleckých posudků o ceně jednotlivých nemovitostí, z nichž mimo jiné zjistil, že žádnou z nemovitostí nelze reálně rozdělit. Přistoupil proto k přikázání jednotlivých nemovitostí účastnicím oproti úhradě vypořádacího podílu. Na straně žalobkyně zohlednil její bytovou potřebu, neboť žalobkyně dosud bydlí v nájemním bytě, který je vlhký a plesnivý, zatímco žalovaná plánovala byt v [obec] využít pouze k rekreačním účelům. Na straně žalobkyně měl za prokázané, že disponuje dostatečnou finanční částkou k výplatě vypořádacího podílu za byt (vlastní úspory asi 166 000 Kč a půjčka od vnučky [jméno] [příjmení] ve výši 350 000 Kč). Na straně žalované (vzhledem k doložené advokátní úschově finanční částky přes 250 000 Kč) vyšel z její připravenosti vyplatit vypořádací podíl za zahradu a garáž, které žalobkyně dosud nevyužívala k jejich účelu, když zahrada byla shledána neudržovanou a zarostlou a v garáži měla žalobkyně pouze uskladněny své věci. Ocenění předmětných nemovitostí (stanovením jejich obvyklé ceny) měl okresní soud za prokázané ze znaleckých posudků znalecké společnosti [právnická osoba], a to v rozsahu částky 45 000 Kč za garáž s pozemkem, částky 410 000 Kč za bytovou jednotku a částky 305 000 Kč za zahradu. Z těchto důvodů přikázal původně společný byt do výlučného vlastnictví žalobkyně s uložením povinnosti k výplatě vypořádacího podílu ve výši 273 334 Kč žalované, zbývající nemovitosti (garáž a zahradu) přikázal do výlučného vlastnictví žalované s uložením povinnosti vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 116 667 Kč. Po právní stránce okresní soud posoudil žalobní nárok podle § 1140 a následujících občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádná z účastnic, a to s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle níž v uvedeném typu řízení nelze hovořit o úspěšnosti či neúspěšnosti stran (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), v totožném rozsahu uložil oběma účastnicím povinnost k náhradě nákladů řízení státu za zálohami nekryté náklady znalečného (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Samostatným výrokem IX. rozhodl okresní soud o odměně ustanovené opatrovnice žalobkyně, ve výroku X. podle § 43 o. s. ř. odmítl pro vady podání žalobkyně, jímž se domáhala vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu (při zohlednění částky 250 000 Kč), když žalobkyně i přes výzvu a poučení soudu neuvedla žádná skutková tvrzení, z nichž by takový nárok vyplýval.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům III., IV., V., VI., VIII. a X. podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla v něm, že nesouhlasí se způsobem vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví účastnic, má za to, že okresní soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, jeho skutkové i právní závěry proto nejsou správné. Napadenému rozsudku vytýká i nesrozumitelnost jeho odůvodnění, když není zřejmé, jakými úvahami se okresní soud při právním posouzení věci řídil a na základě jakých důkazů učinil rozhodující skutková zjištění. Žalobkyně okresnímu soudu vytýká, že shora označenou garáž a zahradu přikázal do vlastnictví žalované, přestože to byla žalobkyně, která tyto nemovitosti po mnoho let užívala. Za rozhodující nepovažuje skutečnost, že žalobkyně nevlastní automobil, v garáži totiž měla a má uložené jiné svoje věci. O zahradu se pak starala již od roku 2006, po smrti matky to byla výlučně žalobkyně, kdo vykonával či financoval nezbytné udržovací práce, jako sekání trávy, údržbu plotu a zahradní chatky. Okresní soud měl podle jejího názoru při rozhodování o přikázání věci zohlednit kritérium užívání věci a údržby věci oproti kritériu velikosti spoluvlastnického podílu a připravenosti k výplatě vypořádacího podílu. Podle názoru žalobkyně měl okresní soud přihlédnout i ke skutečnosti, že se žalobkyně starala o svoji matku v době její nemoci a stáří, v dědickém řízení pak byla dědičkou v první zákonné dědické skupině. Pokud nebyla žalobkyně zvýhodněna v dědickém řízení ve smyslu navýšení svého dědického podílu, měly by být shora uvedené skutečnosti zohledněny při vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to v její prospěch. Jde-li o vyplacení vypořádacího podílu v penězích, žalobkyně již v řízení před okresním soudem prokázala, že disponuje potřebnými finančními prostředky. Okresnímu soudu dále vytýká i to, že v rozporu s návrhem žalobkyně neprovedl tzv. vypořádání v širším slova smyslu, které navrhovala, a v němž by byly zohledněny její investice do nemovitostí, úhrada daní, jakož i výplata částky 60 000 Kč ve prospěch otce první žalované, který však již zemřel a jehož podíl tak získala v dědictví právě žalovaná [jméno] [příjmení] Okresní soud nepostupoval v řízení správně, pokud žalobkyni řádně nepoučil o náležitostech návrhu a pokud jí neposkytl lhůtu k doplnění jejího návrhu. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Včasné odvolání proti výrokům II., V., VI. a VII. rozsudku okresního soudu podala také žalovaná. Okresnímu soudu vytýká, že rozhodl na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu, když nepřihlédl k tvrzením žalované a jí označeným důkazům, rozhodnutí okresního soudu považuje za vadné i pro nesprávné právní posouzení věci. Poukázala zejména na skutečnost, že všechny tři vypořádávané nemovitosti tvoří určitý funkční celek, jejichž užívání spolu souvisí a je proto na místě, aby jako celek byly přikázány jedné ze spoluvlastnic oproti finanční náhradě ve prospěch druhé spoluvlastnice. Žalovaná již v řízení před okresním soudem deklarovala svoji připravenost věci převzít a žalobkyni vyplatit odpovídající finanční náhradu, okresní soud však nezohlednil její většinový spoluvlastnický podíl a rozvržení věcí mezi spoluvlastníky provedl způsobem, který nevyhovuje představám a zájmům ani jedné z účastnic. Žalovaná namítá, že žalobkyní tvrzená bytová potřeba neodpovídá skutečnosti, pokud bylo žalobkyni v minulosti nabízeno zajištění jiného nájemního bytu ze strany pronajímatele (město Úštěk), což však žalobkyně měla odmítnout. V reakci na odvolání žalobkyně žalovaná dále uvedla, že postoje žalobkyně a její představy o způsobu vypořádání spoluvlastnictví účastnic se neustále mění, její argumentace není přiléhavá věci a žalobkyně sama ani neví, co vlastně chce. Jde-li o správu společných věcí, pak žalobkyně nehradí svůj podíl záloh na náklady spojené s bytem v [obec], podle sdělení správce domu činí aktuální dluh částku asi 37 000 Kč, žalobkyně v té souvislosti čelí i exekuci. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil v napadených výrocích tak, že do výlučného vlastnictví žalované bude přikázána i shora označená bytová jednotka s uložením povinnosti žalované vyplatit žalobkyni vypořádací podíl v penězích, a to podle aktuálního ocenění vypořádávaných nemovitostí.

5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že s ním nesouhlasí, odkázala na svá stanoviska učiněná v řízení před okresním soudem, jakož i na obsah svého odvolání proti rozsudku okresního soudu. Popřela, že by při jednání s městem Úštěk ohledně výměny bytů odmítala řešení své bytové situace, avšak nabízené byty byly ve stejně nevyhovujícím, popřípadě ještě v horším stavu, než je její aktuální byt. Není si vědoma žádného dluhu na poplatcích ve vztahu k vypořádávanému bytu v [obec], naopak obdržela přeplatek z vyúčtování záloh na služby.

6. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu ve všech jeho výrocích (vyjma výroku IX. o odměně ustanovené zástupkyně žalobkyně), neboť při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá způsob vypořádání právních vztahů mezi účastníky ze zákona, a odvolací soud v takovém případě není rozsahem odvolání (směřuje-li proti meritorním výrokům) podle § 212 písm. c) o. s. ř. vázán. Jednotlivé výroky o zrušení spoluvlastnictví a o způsobu jeho vypořádání totiž nelze od sebe oddělit, věcně spolu souvisí a odvolací soud je posuzuje jako celek (není proto možné, aby některý z nich samostatně nabyl právní moci). Odvolací soud přezkoumal také řízení předcházející vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není, naproti tomu odvolání žalované nelze upřít opodstatněnost.

7. Odvolací soud považuje za potřebné nejprve uvést, že okresní soud postupoval správně, pokud ve výroku X. napadeného rozsudku podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítl pro vady návrh žalobkyně na tzv. širší vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic, domáhala-li se z tohoto důvodu přiznání částky 250 000 Kč. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že žalobkyně k tomuto svému návrhu nepřipojila žádná konkrétní tvrzení, z nichž by uplatněný nárok vyplýval, a to ani poté, kdy byla při jednání okresního soudu dne [datum] řádně a přiléhavě poučena o náležitostech návrhu a o procesních následcích pro případ nedoplnění náležitostí návrhu. Za situace, kdy ani za odvolacího řízení žalobkyně vytýkané vady návrhu neodstranila a svá tvrzení v tomto směru nijak nedoplnila, zůstal její návrh i nadále nezpůsobilý k věcnému projednání.

8. Okresní soud si byl při svém rozhodování ve věci správně vědom základních právních principů obsažených v ustanovení § 1141 a následujících občanského zákoníku, podle nichž je soud povinen postupovat, rozhoduje-li o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Svoji pozornost správně zaměřil na právně významné skutečnosti, které zjistil buď z nesporných tvrzení účastnic či z provedených důkazů. Odvolací soud zcela sdílí závěr okresního soudu, že existující podílové spoluvlastnictví účastnic k souboru shora specifikovaných nemovitostí je na místě zrušit, což vyplývá z obsahově shodných stanovisek obou účastnic, a že reálné rozdělení nemovitostí není v posuzované věci možné. Ne zcela se však ztotožňuje se způsobem vypořádání, k němuž okresní soud v napadeném rozsudku přistoupil, zejména pak s volbou rozhodujících kritérií určujících provedené rozdělení jednotlivých nemovitostí mezi účastnice. Dříve, než odvolací soud mohl přistoupit k rozhodnutí o odlišném způsobu vypořádání (na základě odlišných rozhodujících kritérií), musel se vypořádat s otázkou stanovení aktuální obvyklé ceny předmětných nemovitostí. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že okresní soud ve věci rozhodoval na počátku měsíce dubna 2021, přičemž své závěry o obvyklé ceně nemovitostí opřel o znalecké posudky znalecké společnosti [právnická osoba], které byly vyhotoveny již v červenci 2020. V době rozhodování odvolacího soudu se tak jednalo o znalecký odhad provedený před téměř dvěma roky, což při aktuálním výrazném nárůstu cenové hladiny nemovitostí v České republice nelze považovat za dostatečný doklad o aktuální obvyklé ceně. Tomu ostatně odpovídá i prohlášení účastnic při prvém odvolacím jednání, na němž se na otázce obvyklé ceny neshodly s tím, že bude na místě provést aktualizaci předmětných znaleckých posudků.

9. Odvolací soud proto při odročeném odvolacím jednání dne [datum] doplnil dokazování znaleckými posudky vypracovanými znaleckou společností [právnická osoba] ze dne [datum], [číslo] [číslo] [číslo] z nichž zjistil, že aktuální obvyklá cena (zjištěná i za pomoci srovnávací metody) odpovídá částce 560 000 Kč u shora specifikované zahrady, částce 170 000 Kč u shora uvedené garáže a částce 983 000 Kč u předmětného bytu v [obec]. Pokud žalobkyně k otázce obvyklé ceny předmětných nemovitostí předložila odvolacímu soudu další důkazy, a to písemná potvrzení o ceně vypracovaná dne [datum] realitním makléřem [jméno] [příjmení] (ze [právnická osoba] [právnická osoba]), pak odvolací soud z obsahu tohoto důkazů nevycházel, neboť uvedená potvrzení nemají podobu znaleckého posudku vypracovaného znaleckou společností zapsanou v seznamu znalců při Ministerstvu spravedlnosti ČR. Z hlediska důkazní síly tak nejsou předmětné listiny způsobilé převážit shora uvedené závěry znaleckých posudků. Jde-li o obsah těchto listin, je zde obvyklá cena (v případě garáže a zahrady nižší a v případě bytu dokonce vyšší) stanovena pouze za použití webové aplikace [webová adresa] bez zohlednění skutečného stavu posuzovaných nemovitostí, jejichž prohlídka odhadcem vůbec provedena nebyla (naproti tomu shora uvedená znalecká společnost zohlednila ve svých znaleckých posudcích jak stav nemovitostí z hlediska jejich údržby, tak i skutečnosti zjištěné při jejich ohledání). V návaznosti na zjištěné navýšení obvyklé ceny oproti stavu, za něhož ve věci rozhodoval okresní soud, přistoupil odvolací soud k důkaznímu návrhu žalované k doplnění dokazování také k otázce způsobilosti žalované k vyplacení vypořádacího podílu pro případ, že by byly nemovitosti přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Odvolací soud z písemné smlouvy o advokátní úschově ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a její právní zástupkyní ve spojení s dodatky [číslo] [číslo] zjistil, že žalovaná složila do advokátní úschovy částku celkem 571 000 Kč, která odpovídá jedné třetině aktualizované odhadní ceny předmětných nemovitostí s tím, že tyto finanční prostředky jsou účelově vázány k výplatě ve prospěch žalobkyně, nabude-li v projednávané věci právní moci soudní rozhodnutí, jímž bude žalované uložena povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl v penězích. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně potvrdila, že nadále má pro případ uložení povinnosti k výplatě vypořádacího podílu k dispozici částku 300 000 Kč.

10. Po shora uvedeném doplnění dokazování ke skutkově významným okolnostem (obvyklá cena nemovitostí ze zrušeného podílového spoluvlastnictví a způsobilost účastnic k výplatě vypořádacího podílu v penězích) přistoupil odvolací soud k přezkumu správnosti rozhodnutí okresního soudu co do volby způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Volba způsobu vypořádání je přitom otázkou do značné míry komplikovanou, vyžadující pečlivé a přesvědčivé zdůvodnění nejen výběru konkrétních kritérií pro zvolený způsob vypořádání, ale také jejich (ne) naplnění na straně každého z účastníků. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 64/2008). Občanský zákoník neobsahuje v ustanovení § [číslo] výslovná zákonná kritéria pro stanovení, kterému z více možných spoluvlastníků, kteří mají o společnou věc zájem a jsou solventní, má být společná věc přikázána za náhradu do výlučného vlastnictví; poskytuje tak soudům širokou diskreci v tom, aby si tato kritéria samy vymezily s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Soud však musí v rozhodnutí ozřejmit, která kritéria považuje v dané věci za relevantní, musí je posoudit ve vzájemné souvislosti a musí odůvodnit, proč konkrétnímu spoluvlastníku společnou věc přikázal (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 692/2019 ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1909/19). Dovolací soud přitom konstatoval, že i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. musí soud i nadále přihlížet k velikosti podílů spoluvlastníků a k účelnému využití společné věci a (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede věc do potřebného stavu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1078/2009).

11. Shora odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu ukládá nalézacímu soudu, aby v poměrech každé individuální věci (vzhledem k obsahu přednesů účastníků, výsledkům dokazování i s přihlédnutím ke skutečnostem, které vyšly v řízení najevo) pečlivě zvažoval, která kritéria jsou v posuzované věci významná, zda a proč převažují nad kritérii dalšími a zda v konečném důsledku bude přiklonění se k návrhu jednoho ze spoluvlastníků také spravedlivým uspořádáním věci. Takové hodnocení však v napadeném rozsudku okresního soudu odvolací soud postrádá. Ačkoli to okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně neuvádí, nepochybně při svém rozhodování vycházel z předpokladu, že obě z účastnic jsou způsobilé uhradit vypořádací podíl v penězích, pokud by jim v souvislosti s přikázáním nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví taková povinnost byla uložena. S ohledem na nově zjištěnou aktuální obvyklou cenu nemovitostí v celkové výši 1 713 000 Kč (což je částka o téměř 1 000 000 Kč vyšší, než byla hodnota, z níž vycházel okresní soud) je na místě tento závěr významně přehodnotit. Zatímco žalovaná důkazně doložila svoji připravenost uhradit vypořádací podíl odpovídající hodnotě jedné ideální třetiny na všech nemovitostech (částka 571 000 Kč), žalobkyně sama připustila, že částku odpovídající dvěma třetinám hodnoty nemovitostí k dispozici nemá. Uvedla, že disponuje částkou pouze 300 000 Kč, což představuje necelou třetinu potřebné výše vypořádacího podílu pro případ, že by veškeré nemovitosti měly být přikázány výlučně žalobkyni. Již z tohoto důvodu nelze o vypořádání rozhodnout způsobem navrhovaným žalobkyní, jehož výsledkem by bylo přikázání všech nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti vyplacení vypořádacího podílu žalované. Na tomto místě musí odvolací soud odmítnout nesprávný názor žalobkyně, že by hodnota její spoluvlastnické účasti na nemovitostech měla být„ zvýšena“ vzhledem k její péči o matku ve stáří a nemoci, pokud tyto okolnosti nebyly zohledněny v dědickém řízení. Předně platí, že vlastnické právo každého má shodný obsah i ochranu (článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), pro rozpor s ústavním pořádkem nelze připustit závěr, že by (spolu) vlastnické právo jednoho účastníka mělo být„ silnější“ než stejné právo jiného účastníka. Konečně nenaplněné subjektivní představy žalobkyně o„ spravedlivém“ rozdělení dědictví mezi účastnice tohoto řízení nelze přenášet do sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jehož právní rámec byl založen pravomocným soudním rozhodnutím o vypořádání dědictví.

12. V úvahu přicházející rozdělení věcí způsobem, který zvolil okresní soud, pak podle názoru odvolacího soudu neodpovídá rozhodným kritériím, které nelze v posuzované věci pominout a jimž se okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně nevěnoval. Jedná se především o nutnost zohlednění velikosti spoluvlastnických podílů obou účastnic, když nelze přehlédnout, že žalovaná je většinovým spoluvlastníkem s velikostí spoluvlastnického podílu v rozsahu 2/3, žalobkyně je spoluvlastníkem menšinovým v rozsahu podílu 1/3. Společné nemovitosti by totiž měly přednostně připadnout právě většinovému spoluvlastníku. Jak již bylo uvedeno shora, je kritérium velikosti spoluvlastnických podílů jedním z nejvýznamnějších, přičemž jeho upozadění, resp. nahrazení kritériem bytové potřeby žalobkyně okresní soud nijak nevysvětlil (což je deficit o to významnější, je-li aktuální bytová potřeba žalobkyně přinejmenším sporná). Dalším významným hlediskem svědčícím v neprospěch okresním soudem zvoleného způsobu vypořádání je hledisko užívání věci. Okresním soudem bylo správně zjištěno, že žalobkyně, ač tvrdí opak, neudržuje v řádném stavu zahradu a garáž, což má jistě negativní vliv i na jejich hodnotu. Okresní soud však nedostatečně zohlednil další skutečnost vyplývající z provedeného okazování, a sice že všechny tři uvedené nemovitosti tvoří jeden funkční celek, který byl tímto způsobem užíván i předchozí vlastnicí (matkou žalobkyně). Zachování tohoto způsobu využití preferovala v řízení před okresním soudem žalovaná, okresní soud však ani zde nevyložil žádné důvody, proč toto kritérium nevzal v úvahu. Z hlediska budoucího využití a údržby nemovitostí má odvolací soud za to, že je to žalovaná, kdo poskytuje větší záruku zachování hodnoty věcí, byť by byly užívány nikoli k trvalému bydlení, ale pouze k rekreačním účelům. Ve prospěch tohoto závěru svědčí mimo jiné i doložená existence dluhu žalobkyně na platbách spojených s užíváním bytu v [obec] a exekuční postižení jejího spoluvlastnického podílu.

13. Shora uvedené skutečnosti, a sice většinový spoluvlastnický podíl žalované v rozsahu 2/3, společné využití všech nemovitých věcí jako celku ze strany žalované, včetně zajištění jejich budoucí údržby, a způsobilost žalované k výplatě vypořádacího podílu v penězích podle názoru odvolacího soudu odůvodňují takový způsob vypořádání, jehož výsledkem je přikázání všech nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované oproti uložení povinnosti k výplatě vypořádacího podílu v penězích žalobkyni. Při celkové hodnotě všech vypořádávaných nemovitostí ve výši 1 713 000 Kč odpovídá hodnota třetinového spoluvlastnického podílu částce 571 000 Kč, kterou je žalovaná připravena žalobkyni bez zbytečného odkladu vyplatit. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadených meritorních výrocích I., III., IV. a X. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se do výlučného vlastnictví žalované přikazuje bytová jednotka [číslo] způsob využití byt - vymezená v budově [adresa] bytový dům (na listu vlastnictví [číslo]) postavené na pozemku p. č. st. 149 spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa], postavené na pozemku p. č. st. 149 a spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku p. č. st. 149, zastavěná plocha a nádvoří, zapsané na LV [číslo] pro katastrální území a obec Lovečkovice v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice, a ve výrocích V. a VI. jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 571 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vyšel přitom (shodně jako okresní soud) z principů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 572/90, podle nichž v případě řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se jedná o rovném vlastnickém právu všech spoluvlastníků, z nichž každý může vyvolat řízení směřující ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v němž je mu v konečném důsledku přiznána majetková hodnota odpovídající velikosti jeho podílu, ať již přikázáním části rozdělené věci (je-li takový způsob vypořádání možný), či v podobě přikázání původně společné věci s uložením povinnosti k náhradě vypořádacích podílů ostatním spoluvlastníkům, resp. v podobě právě vypořádacího podílu v penězích. Spravedlivému uspořádání majetkových vztahů účastníků pak nejlépe odpovídá takové rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, podle něhož si každý z účastníků ponese své náklady řízení ze svého bez povinnosti k náhradě nákladů řízení jinému z účastníků, neodůvodňují-li mimořádné okolnosti věci jiné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud v posuzované věci žádné takové mimořádné okolnosti ve vztahu k řízení před okresním soudem neshledal, proto o nákladech řízení před soudem prvého stupně rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádná z účastnic (výrok II.).

15. V řízení před odvolacím soudem to však byla žalovaná, kdo z vlastních prostředků uhradil odměnu za zpracované aktualizované znalecké posudky o ceně nemovitostí, které původně měly být podkladem pro případné mimosoudní uspořádání majetkových vztahů účastníků, následně však tyto posudky byly zahrnuty mezi v řízení provedené důkazy, přičemž znaleckými posudky hodnocená otázka aktuální hodnoty (obvyklé ceny) vypořádávaných nemovitostí je skutkovou okolností významnou pro obě strany sporu. Pokud náklady za vypracování těchto posudků nesla v řízení zcela žalovaná a na jejich úhradu vynaložila částku 12 705 Kč (jak bylo doloženo fakturou znalecké společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] na č. l. 257 spisu), pak se odvolacímu soudu jeví jako spravedlivé, aby se na úhradě těchto nákladů v rozsahu jedné poloviny podílela také žalobkyně (ostatně stejným poměrem se obě účastnice podílely i na znalečném v řízení před okresním soudem). Z těchto důvodů rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení právě v rozsahu jedné poloviny výše uvedené částky vynaložené za zpracování aktualizovaných znaleckých posudků, tedy v částce 6 352,50 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.). Jde-li o zbývající náklady odvolacího řízení, nemá odvolací soud žádný důvod ustoupit z principů vyjádřených v předchozím odstavci, jejichž výsledkem je závěr o vlastní úhradě těchto nákladů každou z účastnic bez práva na jejich náhradu.

16. Odvolací soud při změně rozsudku okresního soudu znovu rozhodoval i o náhradě nákladů řízení, které za řízení vynaložil stát (§ 148 odst. 1o. s. ř.). Shodně jako okresní soud určil tyto náklady v rozsahu rozdílu mezi znalečným vyplaceným v částce 10 037 Kč a zálohami uhrazenými ze strany účastnic (částka celkem 6 000 Kč). Výslednou částku 4037 Kč rozvrhl mezi obě účastnice rovným dílem, neboť (jak již bylo uvedeno shora) nelze v posuzované věci přijmout závěr o plném či převažujícím procesním úspěchu či neúspěchu žádné z účastnic.