10 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 036 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 031,34 Kč s 10 % úrokem ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky 9 882 Kč s 10 % úrokem ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6 122, 60 Kč od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 791 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku 22 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že žalobce se žalovaným dne [datum] uzavřel prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] úvěrovou smlouvu na částku 20 000 Kč. Při uzavírání smlouvy hodnotil i schopnost žadatele splácet dluh, a to zejména prostřednictvím registru NRKI a BRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Dále posuzoval u žalovaného věk, rodinný stav, splátky u jiných společností apod. Předmětný úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu 24 měsíců za poplatek ve výši 660 Kč, a částka 20 000 Kč byla žalovanému zaslána [datum] na jeho účet. Byly sjednány též další služby, a to poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku 99 Kč, poplatek za SMS servis 49 Kč. Žalovaný si také prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc, a to tzv. korunovým odkladem podle smlouvy a žalobce mu za takové prodloužení splatnosti účtuje poplatek ve výši 1 980 Kč, k tomuto došlo [datum]. Žalovaný pak v průběhu smlouvy zaplatil celkem 7 846 Kč. Dále žalobce účtuje žalovanému též smluvní pokutu ke dni [datum] ve výši 500 Kč a ke dni [datum], též ve výši 500 Kč. Dále ještě došlo k vynaložení účelných nákladů v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 660 Kč Náklady za sdělení o ukončení smlouvy dne [datum] pak byly účtovány v částce 130 Kč. Úvěr byl zesplatněn k [datum] Smluvní pokuta ve výši 2 239 Kč byla účtována dne [datum], a to jako jednorázová smluvní pokuta 10 % z nezaplacené jistiny a úroku. Žalovaný pak na dluh již ničeho nezaplatil, a proto žalobce podal předmětnou žalobu.

2. Soud pod [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] vydal elektronický platební rozkaz. Tento nebyl žalovanému doručen do vlastních rukou, a proto byl zrušen. Vzhledem k tomu, že krajský soudem [obec] pod sp. zn [anonymizováno] [spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, řízení bylo ze zákona přerušeno, když o tom bylo zasláno účastníkům usnesení ze dne [datum], s právní mocí [datum]. Vzhledem k tomu, že konkurs byl ukončen, soud pod č.j. 10 C 119/2021-42 dne 14. 8. 2023 vydal usnesení, které nabylo právní moci [datum], kterým jednak v řízení pokračoval a jednak řízení částečně zastavil na návrh žalobce, ohledně částky 6 122,66 Kč s 10 % úrokem ročně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že dále bude jednáno o částce 15 913,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a o 10 % úroku z prodlení z částky 6 122,66 Kč za dobu od [datum] do [datum].

3. Soud pak ve věci nařídil jednání.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy.

5. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] s doručním listem bylo zjištěno, že žalovaný byl o dluh upomínán.

6. Z výpisu z banky žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč.

7. Dále byly soudu předloženy žalobcem další listiny jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, poslední výzva před zahájením vymáhání úvěru, kopie občanského průkazu, sazebník poplatků od [datum], z nich však nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. <i>8. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze si provedl lustraci žalovaného v různých dlužnických registrech a snad zjišťoval osobní poměry), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 20 000 Kč + dalších částek připadajících na úrok a další poplatky, a to v 24měsíčních splátkách. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ 18. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen po 24 měsíců splácet částku 20 000 Kč s dalšími poplatky, když zřejmě vycházel pouze z registrů dlužníků.

19. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

20. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce (respektive předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatil, a to o částku 20 000 Kč mínus zaplacených 7 840 Kč což byla částka, kterou žalobci žalovaný zaplatil, respektive bylo zaplaceno v rámci konkurzního řízení a tedy soud uložil žalované z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku 6 031,34 Kč s 10 % úrokem ročně od [datum] do zaplacení. Ohledně částky 6 122,66 Kč s 10 % úrokem ročně od [datum] do zaplacení bylo řízení pravomocně zastaveno. Žaloba byla zamítnuta co do částky 9 882 Kč s 10 % úrokem ročně z této částky od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 6 122,60 Kč od [datum] do [datum]. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku 21. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

22. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

23. Ohledně nákladů řízení pak soud vycházel s ustanovení § 142 odstavec 2 o. s. ř. v němž se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě pak žalobce byl úspěšný ve výši přiznané částky a oprávněně byla podána žaloba i ohledně částky, ohledně které posléze bylo řízení zastaveno vzhledem ke splnění v rámci konkurzu.. Žalobce byl tedy v řízení úspěšný ve výši 55 % a žalovaný ve výši 45 %. Rozdíl ve prospěch žalobce 10 % pak soud uložil žalovanému zaplatit, když žalovanému nebyla přiznána žádná náhrada nákladů řízení, neboť mu žádné náklady nevznikly. Pokud jde o výši nákladů řízení, tak základní částka se skládala z částky 2 334 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva úkony advokáta a dva paušály podle § 14b advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 sb., dále pak za jeden úkon po podání žaloby, a to zpětvzetí, částka 2 787, 20 Kč, která zahrnuje jak odměnu za úkon, tak paušální náhradu 300 Kč a 21 % DPH. Částka nákladů řízení tedy celkem je 7 908,40 Kč, a z ní přiznaných 10 % pak částka ve výši 791 Kč.