10 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 48 797,50 Kč s příslušenstvím

I. Soud neschvaluje smír navržený účastníky dne , datum, ve znění žaloby.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 744 Kč s 12% úrokem z prodlení od 29.03.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba se zamítá co do částky 36 053,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 047,1 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, co do úroku 11,75 % ročně z částky 20 047,1 Kč od , datum, do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 194,82 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal, aby mu soud přiznal proti žalovanému částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení částky 20 047,1 od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení s tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu číslo , hodnota, s názvem , adresa, půjčka v hotovosti měsíční 02/2018. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany postupitele posouzena s odbornou péčí a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když bylo vycházeno z údajů získaných z nebankovních registrů a dále z dlužnických rejstříků, když věřitel vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, když vycházel i ze statistických, demografických a historických dat. Žalovanému byla vyplacena částka , částka, , a to v hotovosti. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce , částka, (úrok se zápůjční úrokovou sazbou 29 %, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, částka za administrativní činnosti a komfortní splácení). Celková částka, kterou se žalovaný zavázal, zavázal věřiteli zaplatit, činila , částka, , a to v hotovostních 24měsíčních splátkách, přičemž výše každé měsíční splátky od první do předposlední činila , částka, . Poslední splátka činila , částka, . Žalovaný celkem uhradil , částka, , a to , částka, dne , datum, , , částka, dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , , částka, dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, . Tyto částky byly započteny ve výši , částka, na jistinu a částka , částka, na poplatky. Žalovaný však řádně nehradil předepsané splátky, a tedy věřiteli vzniklo právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek, když tato byla kapitalizována k , datum, na částku , částka, . Dále pak požadovala kapitalizovaný zákonný úrok ve výši , částka, , sankční poplatky , částka, . Dne , datum, uzavřel věřitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, které se týkalo i pohledávky předmětné. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno , datum, . Postoupena byla celkem částka , částka, , která je složena z jistiny , částka, , poplatků , částka, , kapitalizované smluvní pokuty , částka, kapitalizované smluvní pokuty , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , sankčních poplatků ve výši , částka, . Stejnou poštovní zásilkou byla , datum, žalovanému zaslána i výzva k okamžitému zaplacení dluhu, respektive předžalobní upomínka, a to nejpozději do , datum, . Žalovaný však neuhradil ničeho, proto žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.

2. V daném případě soud ve věci nařídil jednání.

3. Zástupce žalobkyně setrval na žalobě s tím, že na začátku jednání účastníci navrhli, aby byl schválen jejich smír, a to v duchu podané žaloby. Soud však tento smír neschválil, když byly podmínky pro to, aby byly zkoumány dobré mravy a otázka úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání smlouvy.

4. Soud provedl řadu listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o zápůjčce –„ , adresa, v hotovosti“ bylo zjištěno, že tuto uzavřela firma , právnická osoba, se žalovaným dne , datum, , když výše zápůjčky činila , částka, a byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za půjčku , částka, , což zahrnuje úrok , částka, , částku za zpracování administrativní činnosti , částka, a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení , částka, . Dohodnuto bylo celých , částka, zaplatit ve 24měsíčních splátkách á , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 29 %. RPSN pak 10872 %. Smlouvu za věřitele uzavřela , jméno FO, . Žalobkyně též předložila smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, které nebyly podepsány.

6. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaný na dluh zaplatil celkem , částka, .

7. Z oznámení o postoupení pohledávky s doručným listem bylo zjištěno, že toto bylo žalovanému zasláno , datum, , když je z , datum, a dále , datum, byla zaslána i výzva k okamžitému splacení dluhu.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětnou pohledávku postoupila firma , právnická osoba, žalobkyni.

9. Z předžalobní upomínky s doručným listem bylo zjištěno, že byla zaslána , datum, a dluh ve výši 74 611,81 měl být uhrazen do 7 dnů od datace výzvy, což bylo , datum, .

10. Ze Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je vlastníkem bydlení, má učňovské vzdělání a je ženatý, pracuje jako dělník- OSVČ. Čistý příjem je , částka, , další čisté příjmy domácnosti , částka, , celkem tedy příjem domácnosti , částka, . Externí splátky zápůjček dle žadatele byly uvedeny jako 0, interní splátky věřiteli , částka, a odhadované měsíční výdaje žadatele , částka, . Kreditní kartu nemá, zápůjčky u jiné společnosti nemá, nemá ani bankovní účet. Předloženy byly faktury za říjen až prosinec 2018.

11. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že si situaci kolem uzavření smlouvy příliš nepamatuje, neboť je to hodně dávno. Byl tehdy ve velmi tíživé situaci, proto podepsal, že vrátí prakticky jednou tolik, když v té době končil s podnikáním a měl dluhy kolem půl milionu, vytloukal klín klínem. V té době už měl také řadu exekucí a některé dluhy ještě v exekuci nebyly. Nyní už je zaměstnán s čistým příjmem , částka, , má jednu vyživovací povinnost a manželka bere asi , částka, měsíčně čistých. Rodina bydlí v domě u tchyně a žalovaný nemá přehled o tom, kolik rodina vydá za bydlení a další poplatky, což zajišťuje manželka.

12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-449/13 Consumer Finance proti , jméno FO, a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze viděl fakturace žalovaného za tři měsíce roku 2018), že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, + částky , částka, , která se skládá z úroku, z částky za zpracování, administrativní činnost věřitele a za vedení zákaznického účtu, a to ve 24měsíčních splátkách á , částka, , když žádné dokumenty, z nichž by věřitel mohl vycházet, předloženy nebyly. Bylo vycházeno pouze z údajů žalovaného uvedených shora, které – jak vyplývá z jeho výpovědi- nebyly vyčerpávající ( neuvedl dluhy a exekuce).Evidentně nebyly zkoumány ani „dlužnické“ rejstříky. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

21. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

22. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byla schopen po 24 měsíců splácet částku , částka, , respektive za dobu 24 měsíců uhradit částku , částka, , když vycházel pouze z tří měsíců fakturací žalovaného a jeho sdělení.

24. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

25. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku , částka, (úrok, poplatek za zpracování, poplatek za hotovostní inkaso splátek) a tedy by za 24 měsíců přeplatil o , částka, , což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ním.Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

26. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům, též pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že věřitel poskytl žalovanému částku , částka, jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně (respektive právního předchůdce žalobkyně) bezdůvodně obohatil, a to o částku , částka, mínus , částka, , což byla částka, kterou žalobkyni zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to i se zákonným úrokem z prodlení od , datum, , tedy ode dne splatnosti z předžalobní výzvy k zaplacení, který byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

27. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

28. Zástupce žalobkyně, který byla přítomen jednání, byl poučen podle § 118a o.s.ř. o doplnění tvrzení a důkazů k zjišťování úvěruschopnosti a k tomu, zda smlouva není v rozporu s dobrými mravy. K tomu žalobkyně předložila pouze právní názor, kde uvádí i různou judikaturu. Tato judikatura je nepřípadná, neboť ve většině případů, kdy byla uznáno, že byla úvěruschopnost řádně zkoumána, měl věřitel alespoň k dispozici výpisy z účtu žadatele za delší období, z nichž bylo usouditelné na příjmy žadatele a jeho výdaje. Toto však u žalovaného zkoumáno nebylo, neboť uvedl, že žádný účet nemá, což nakonec mělo být i určitou indicií pro poskytovatele úvěru ( jako profesionála), že zřejmě může být v dluzích nebo v exekuci (což také posléze uvedl žalovaný, že v té době byl).

29. Soud pak také zamítl návrh na výslech , jméno FO, , která měla sepisovat se žalovaným smlouvu, když nebylo uvedeno, jaké skutečnosti by měla dosvědčit, a navíc tato svědkyně byla navržena při 1. jednání dne , datum, , kdy ji označil substituent právního zástupce žalobkyně, avšak k jednání dne , datum, sdělil právní zástupce žalobkyně, že na jejím výslechu netrvá a nebyly tím pádem doplněny okolnosti, ke kterým by měla vypovídat. Vzhledem k zjištěné situaci se navíc její výpověď jevila soudu jako nadbytečná.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení nárok, když ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady s řízením nevznikly.