10 C 132/2025

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se ve žalobě na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení s náklady spojeními s uplatnění pohledávky ve výši , částka, a náklady řízení s tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní a po věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , k čemuž také došlo a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit ve 12 měsíčních splátkách á , částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou, která byla splatná , datum, . Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku ze dne , datum, . Žalovaný však splatné závazky neuhradil, a to ani po druhé upomínce ze dne , datum, . Proto podle ustanovení článku V. odstavec 5.5 smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení, když tento dopis byl žalovanému zaslán , datum, . Žalovaný zaplatil na úvěr celkem , částka, v 8 splátkách á , částka, . Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, když žalobkyně k tomuto doložila listiny. Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení s výzvou k zaplacení dluhu, avšak marně.

2. Soud pod č.j. EPR , č. účtu, –, Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronický platební rozkaz. Tento se žalovanému nepodařilo doručit vlastních rukou, a proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K jednání se žalovaný nedostavil, ač měl zásilku řádně doručenu do vlastních rukou a nedostavil se ani právní zástupce žalobkyně, ovšem po omluvě., právnická osoba, rámci jednání soud provedl listinné důkazy:

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětná smlouva byla uzavřena mezi , Jméno žalobkyně, . a žalovaným, když žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , když mu byl vyplacen na účet číslo , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, když celkově je dluh splatný ke dni , datum, . Úroková sazba byla stanovena měsíční ve výši 15 % p.m. RPSN činí 435,03 %. Žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně úrok v celkové výši , částka, . Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . V obsáhlé smlouvě pak byla další ujednání, která se týkala zejména postihu při řádném nesplácení.

6. Z přílohy číslo , hodnota, smlouvy bylo zjištěno, že se jedná o záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V tomto uvedl žalovaný, že je svobodný, je zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho čistý činí , částka, , náklady na bydlení , částka, , pravidelné finanční závazky , částka, , splátka poskytovaného úvěru , částka, . , adresa, 134 Kč je splátka úvěru od Hello bank. Dále byly shledány bez záznamu evidence jako je Solus, REPI, insolvenční rejstřík apod.

7. Z dopisu, který zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, s doručenkou bylo zjištěno, že se jedná o předžalobní výzvu, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí právního zastoupení. Požadována byla celková částka , částka, .

8. Z výtisku z internetového bankovnictví , právnická osoba, žalobkyně bylo zjištěno, že částka , částka, odešla na protiúčet , č. účtu, dne , datum, .

9. Ve spise byly také založeny upomínky, a to z , datum, a , datum, .

10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (nebyly zjištěny a nebyly ani předloženy jakékoliv dokumenty, které by snad svědčily o prověřování žalovaným uvedených příjmů a výdajů a dalších skutečností), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, + částky , částka, na úroku, celkem tedy částku , částka, po dobu 12 měsíců á , částka, , když celková částka měla být splatná ke dni , datum, . Z listin předložených žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaný zřejmě uvedl výši svého platu a své závazky, když toto však nebylo nijak ověřováno kromě prověřování „dlužnických“ rejstříků. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem I. stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, a především ověřovala bonitu žalovaného, zda by byl schopen 12 měsíců platit á , částka, , respektive za jeden rok uhradit , částka, , když vycházela pouze z tvrzení žalovaného a dlužnických rejstříků.

22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu, jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

23. Dále ještě soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , ovšem žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku , částka, (, částka, úrok) a tedy by za 12 měsíců přeplatil o , částka, , což soud považuje za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž smluvní pokutu v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, které vedou k dalšímu řetězení nároků žalobce za ním (byť žalobce tuto smluvní pokutu v tomto řízení neuplatňuje). Okresní soud je tak přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

24. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce nezbylo než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, je absolutně neplatná podle § 588 OZ, neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. Dále, jak již bylo uvedeno, smlouva je též neplatná pro řádné neprovedení zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Současně má soud v řízení za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, jako úvěr, a žalovaný vrátil , částka, . Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně neobohatil, ale naopak přeplatil o , částka, . Proto soud žalobu zcela zamítl včetně úroku z prodlení.

25. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno na neplatně sjednané příslušenství listiny.

26. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.

27. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšný žalovaný neuplatnil žádnou náhradu nákladů řízení.