10 C 136/2020

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Alenou Herčíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 41 324,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 30.04.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Co do částky 16 000 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 652,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce titul. jméno příjmení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu soud proti žalovanému přiznal částku 41 324,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 25 000 Kč od 30.04.2019 do zaplacení a náklady řízení s tím, že se žalovaným dne 17.12.2018 uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru název produktu číslo jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky žalobce a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Seznámení se a souhlas s podmínkami žalovaný stvrdil podpisem podmínek. Na základě smlouvy o úvěru se žalobce zavázal žalovanému poskytnout v jeho prospěch bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl žalovaným čerpán v souladu s článkem II. smlouvy bezhotovostně a jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Dále se v článku I. ve spojení s článkem III. smlouvy žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 111,36% p.a., a to 30ti měsíčními splátkami ve výši 2 494 Kč, splatnými vždy k 17. dni v měsíci. První splátka měla být zaplacena 17.01.2019. Žalobce pak splnil svou povinnost ze smlouvy a úvěr ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytl. Žalovaný však naopak své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když žalovanému nezaslal žádnou pravidelnou měsíční splátku a na úvěr tedy ničeho nezaplatil. Žalovaný byl podle smluvních podmínek vyzván upomínkou k zaplacení a za tuto byla vyúčtována částka 450 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pravidelné měsíční splátky je žalobce rovněž v souladu s článkem VI, odstavec 3, písmeno a) podmínek oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Dále pak v souladu s článkem VI, odstavec 3, písmeno b) podmínek při prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení zákonných úroků z prodlení. Podle článku VI odstavec 1 podmínek, bude úvěr zesplatnění, jestliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou byť je části pravidelné měsíční splátky úvěru a tuto dlužnou částku neuhradí ani v žalobcem dodatečně poskytnuté lhůtě. V takovém případě žalovaný ztrácí výhodu měsíčních splátek a žalobce je oprávněn požadovat okamžité splacení celého zůstatku úvěru včetně příslušenství a smluvních pokut. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s placením úvěru a současně nebyla dlužná částka ani v dodatečné lhůtě žalovaným vyrovnána, došlo k zesplatnění úvěru k datu 29.04.2019 a pohledávka ze smlouvy se tak stala splatná v celé výši. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou zesplatnění pohledávky je žalovaný povinen jednak v souladu s článkem VI odstavec 3, písmeno a) podmínek od data následujícího po datu zesplatnění uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení a dále dle ustanovení § 970 občanského zákoníku, zákona číslo 89/2012 Sb. (dále jen OZ) i zákonné úroky z prodlení. Žalobci žalovaný tak dluží částku 41 324,04 Kč, která se skládá z částky 25 000 Kč jako jistiny úvěru, dále dlužních úroků z úvěru ke dni zesplatnění ve výši 10 075,04 Kč, dlužné smluvní pokuty za prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky ve výši 499 Kč a dlužné úvěrové poplatky ve výši 1 350 Kč. Dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1% denně počítané ze zůstatku jistiny v úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do okamžiku sepisu žaloby (ke dni 22.10.2019) v celkové výši 4 400 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Ani přes předžalobní výzvu žalobce na svůj dluh ničeho nezaplatil, a proto žalobci nezbylo, než podat tuto žalobu.

2. Soud pod číslo jednací dne 13.01.2020 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.

3. K výzvě, zaslané soudem žalobci, aby doplnil svá tvrzení a předložil důkazy ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, pak žalobce uvedl, že povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb. (dále jen ZSÚ) s tím, že důsledky porušení této povinnosti stanovuje ustanovení § 87 ZSÚ. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu je hlavní sankcí za poskytnutí úvěru, aniž by ze strany poskytovatele úvěru byla řádně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele, neplatnost úvěrové smlouvy. Námitku takové neplatnosti může spotřebitel uplatnit v promlčecí lhůtě 3 let ode dne uzavření smlouvy. Z dikce samotného tohoto ustanovení dle názoru žalobce jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost relativní, zkoumanou pouze na námitku spotřebitele, tedy žalovaného. Tento závěr podporuje i důvodová zpráva k tomuto ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalobci není známo, že by žalovaný v řízení takovou námitku vznesl, považuje žalobce za předčasné a nadbytečné zkoumat skutečnost, zda a jakým způsobem žalobce splnil tuto svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 ZSÚ. Přesto ale žalobce uvedl, že v době uzavření smlouvy ověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhledáváním žalovaného v centrální evidenci exekucí (bez záznamu), získání informací přímo od žalovaného, kdy žalovaný spolu se žádostí o poskytnutí úvěru uvedl své zaměstnání a svůj měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč. Na základě uvedených informací žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen splácet jednotlivé splátky úvěru včetně příslušenství.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy.

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru název produktu číslo bylo zjištěno, že tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena 17.12.2018 a byla oběma stranami podepsána s tím, že nedílnou součástí smlouvy jsou také smluvní podmínky ke smlouvě a formulář pro standardní informace o úvěru. Bylo zjištěno, že jistina spotřebitelského úvěru byla dohodnuta na částku 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,36% p.a. s denní výší úroku 76,27 Kč s tím, že spotřebitelský úvěr bude žalovanému bezhotovostně zaslán na číslo účtu uvedené shora ve smlouvě, když celková výše spotřebitelského úvěru činí 74 820 Kč a žalovaný se jí zavázal splácet ve 30 měsíčních splátkách á 2 494 Kč. Zároveň žalovaný prohlásil, že veškeré údaje, které poskytl žalobci, jsou správné a že mu byly poskytnuty veškeré informace a náležitá vysvětlení, na základě kterých byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci a neshledal žádnou překážku zabraňující mu v plnění povinností ze smlouvy. Žalovaným byly i podepsány smluvní podmínky ke smlouvě, a to 17.12.2018.

6. Z upomínky číslo 1 bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána 22.01.2019.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 07.08.2019 bylo zjištěno, že právním zástupcem žalobce byl vyzýván k zaplacení.

8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobce žalovanému na jím uvedené číslo účtu zaslal částku 25 000 Kč, a to 20.12.2018.

9. Soud pak ve věci provedl řadu dalších důkazů, kterými byly přehled splátek, upomínky 2 a 4, sdělení o zesplatnění, přehled dluhu, ovšem tyto zde soud neuvádí, jelikož k nim při rozhodování nijak nepřihlížel.

10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobce se žalovaným dne 17.12.2018 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru název produktu číslo na základě které byla žalovanému na jeho účet zaslána částka 25 000 Kč Celkem se ze smlouvy žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 74 820 Kč. Ve smlouvě o úvěru a dále i v jejích podmínkách byla řada povinností, které žalovanému vzniknou, pokud řádně a včas nebude splácet dluh, který byl stanoven zaplatit ve 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč, jako jsou platby za upomínky, smluvní pokuty, úroky, apod. Žalovaný však na svůj dluh přes urgence nevrátil ničeho.

11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399, odstavec 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádání.

13. Podle § 2, odstavec 3 OZ výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 9, odstavec 1 zákona číslo 145/2010 o spotřebitelskému úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informacích získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2991, odstavec 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. K námitce žalobce, že ve smyslu ustanovení § 586, odstavec 1 OZ soudu nepřináleží zkoumat, zda a jak žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s tím, že námitku neplatnosti může vznést pouze osoba, na ochranu jejíchž zájmů je neplatnost právního jednání stanovena, pak soud uvádí, že s názorem žalobce nesouhlasí. V tomto směru soud odkazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, která byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87, odstavec 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86, odstavec 1, větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost uplatnit námitku neplatnosti. Touto problematikou se však zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (článek 89, odstavec 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil například v rozsudku sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ze dne 25.07.2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoliv v tomto rozsudku nejvyššího soudu byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon číslo 145/2010 Sb.) z jehož dikce § 9, odstavec 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9, odstavec 1 zákona o ZSÚ uveřejněný v systému ASPI) a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr, poskytnutý podle zákona číslo 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III.ÚS 4129/18 a II.ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 518, odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). K tomu blíže také například usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 8Co 114/2019-39.

18. Žalobce jako poskytovatel úvěru nedosáhl odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, když zjišťoval informace o úvěruschopnosti pouze ze záznamů v rejstřících dlužníků a z prohlášení žalovaného. I údaje klienta totiž musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na ně spolehnout (rozsudek nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018). Proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 OZ neplatná. K této neplatnosti tedy soud přihlédl bez návrhu (§ 588 OZ). Převzal-li však žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991, odstavec 2 OZ jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh ničeho nezaplatil, pak je povinen vrátit celou půjčenou částku ve výši 25 000 Kč. Toto soud tedy žalovanému uložil, a to i se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 OZ.

19. Protože má soud celou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky z ní plynoucí, poplatky i smluvní pokuty a úrok z prodlení zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, tedy úvěrovému vztahu, který nebyl platně sjednán. Proto soudu nezbylo, než po přiznání částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, zbylé nároky žalobce zamítnout.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. podle úspěchu ve věci, když žalobci by byla v souladu s ustanovením § 14b advokátního tarifu vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznána částka 3 106 Kč, která se skládá z 3 úkonů advokáta po 300 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby a vyjádření) a dále 3 paušálů po 100 Kč, částky 252 Kč za 21% DPH a částky 1 654 Kč soudního poplatku. Žalobce byl však úspěšný pouze z 21% a z celkové částky nákladů řízení 3 106 Kč mu tak vznikl nárok pouze na částku 652,30 Kč, kterou mu také soud přiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.