10 C 141/2014

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o určení vlastnického práva k nemovitostem <b>I. Určuje se, že vlastníkem nemovitosti, a to pozemku p. [číslo]</b> <b>staveb: ve [adresa] na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo] bez čp./če. nacházející se na parcele [číslo]</b> <b>vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice pro [územní celek] a [katastrální uzemí] [anonymizováno], je žalobkyně.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku (dále jen„ předmětné nemovitosti“), kterou uzavřela se žalovanou dne [datum] je neplatná a určení, že je vlastníkem těchto nemovitostí. Žalobu odůvodnila jednak tím, že žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla věřitelkou žalobkyně, neboť pohledávky, které byly předmětem zajištění, na ni [právnická osoba] [anonymizováno]. a [právnická osoba], postoupily až později a s ohledem na akcesorickou povahu závazku ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva nemohl tento závazek vzniknout, pokud neexistoval závazek hlavní. Dále žalobkyně uvedla, že při sjednávání smlouvy o zajišťovacím převodu práva byla uvedena v omyl. Původně si žalobkyně půjčila [částka] od pana [jméno] [příjmení], část půjčky splatila paní [jméno] [příjmení] a zbývající část měla být uhrazena z výtěžku prodeje pozemků v areálu [příjmení] s tím, že [jméno] [příjmení] si na koupi areálu půjčí, zaplatí dluhy, které na areálu váznou a současně žalobkyně poskytne zajištění na část pohledávky svým areálem ve [obec]. Následně se [jméno] [příjmení] měl uspokojit z výtěžku prodeje. Mezi účastníky bylo ujednáno, že zajišťovacím převodem práva budou pohledávky zajištěny pouze po dobu do vydražení a současně zastavení areálu [příjmení] [obec], přičemž tato transakce je popsána ve smlouvě mezi společností žalovanou a [právnická osoba]. Žalobkyně za účelem umožnění dražby areálu [příjmení] vzala zpět žalobu na určení vlastnictví vůči správci konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] Stejně tak učinila společnost [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba], personálně propojené se žalobkyní osobou [jméno] [příjmení], si ujednaly, že v případě koupě [příjmení] [příjmení] budou vypořádány veškeré závazky, které měla uskutečnit žalovaná prostřednictvím [jméno] [příjmení], který jednal za žalovanou a dále za [právnická osoba] a.s. a manžele [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaná však odmítá plnit veškeré dohody, které za zúčastněné společnosti pan [příjmení] učinil. Splnění smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovanou [jméno] [příjmení] znemožnil tím, že veškerá práva převedl na [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná tak fakticky získala předmětné nemovitosti, aniž by poskytla jakékoliv protiplnění, které by alespoň rámcově odpovídalo ceně těchto nemovitostí. Smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum] je tedy neplatná, neboť žalobkyně neměla v úmyslu zajišťovat pohledávky svými nemovitostmi v případě neexistence dalších, shora popsaných dohod. Žalobkyně nebyla vyzvána k zaplacení dluhů, jak předvídá čl. I. 3 písm. a), b) smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum] a nadto některé dluhy byly splatné později ([datum] a [datum]), na což žalobkyně žalovanou několikrát upozorňovala a dokonce prostřednictvím právních zástupců chtěla vyvolat jednání o narovnání. Žalovaná se však svým závazkům vždy vyhnula, na výzvy žalobkyně nereagovala a navíc zahájila řízení o vkladu vlastnického práva v době, která předchází splatnosti závazků. Dle názoru žalobkyně je jednání žalované neplatné dle § 580, § 583 a § 588 občanského zákoníku. Dalším důvodem neplatnosti je skutečnost, že smlouva o zajišťovacím převodu práva neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že žalobkyně zajištěnou pohledávku žalované řádně a včas neuhradí. Žalobkyně od smlouvy o zajišťovacím převodu práva odstoupila. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že vytvoření návrhu smlouvy o zajišťovacím převodu práva iniciovala žalovaná prostřednictvím [jméno] [příjmení], kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] smlouvu bez bližšího vysvětlení předal k podpisu tehdejšímu jednateli žalobkyně [jméno] [příjmení] a následně panu [jméno] [příjmení] (za žalovanou). Žádný další úkon vůči panu [jméno] [příjmení] učiněn nebyl.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalovaná smlouvu uzavřela dobrovolně, jedná o jasný projev vůle obou stran a je tedy platná. Namítala, že pokud je zajišťovaný dluh, respektive právní titul, ze kterého má tento dluh vzniknout, řádně označen, není nutné, aby existoval již v době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva či aby v tomto okamžiku byl příjemce zajištění již zároveň věřitelem poskytovatele jistoty. Uvedla, že dle závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených mimo jiné v rozsudku ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001 týkající se zástavního práva, skutečnost, že zajišťovaný dluh vůbec nevznikne, nezpůsobuje neplatnost smlouvy o zajištění, ale toliko v jejím důsledku zajištění nevznikne. Tím spíše je smlouva platná, pokud zajišťovaný dluh v době jejího uzavření již existuje a příjemce jistoty se pouze věřitelem jejího poskytovatele teprve má stát. K těmto závěrům lze dle žalované dojít také analogickým výkladem k úpravě zástavního práva obsažené v § 1311 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Dále má za to, že u zajišťovacího převodu práva je jeho akcesorická povaha potlačena,„ protože věřiteli slouží k zajištění jeho vlastní věc“, vlastnické právo má samostatný charakter a povinnost vlastníka převést jej na dlužníka může vzniknout kdykoli a není tedy rozhodující, zda zajišťovaný dluh vznikl před nebo po uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Nadto si smluvní strany mohou ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, není-li to zákonem výslovně zakázáno a nabytí zajištěné pohledávky po uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva zákonem zakázáno není. Pokud jde o postup při uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva, jednalo se o výsledek komplexního vyjednávání obou stran, kde z materiálního hlediska nelze jednoznačně určit, kdo byl navrhovatelem a kdo příjemcem nabídky. S ohledem na charakter předmětu smlouvy, jakož i na chronologii vyplývající z ověřovacích doložek, lze však říci, že v pozici navrhovatele vystupovala žalobkyně a v pozici příjemce žalovaná.

3. Usnesením ze dne 16. 5. 2016, č.j. 10 C 141/2014-267, které nabylo právní moci dne [datum] soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila jako další účastník společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa vedlejší účastnice], [IČO].

4. Soud rozsudkem ze dne 17. 8. 2016, č.j. 10 C 141/2014-283 ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 15. 12. 2017, č.j. 10 C 141/2014-313 rozhodl pod výrokem I. že smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum] je neplatná a pod výrokem II. že vlastníkem předmětných pozemků je žalobkyně. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č.j. 11 Co 931/2016-325 rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žaloba na určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum] je neplatná, se zamítá a ve výroku II. jej potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č.j. 24 Cdo 2644/2018-356 rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku týkajícím se určení vlastnictví k předmětným pozemkům a ve výroku o náhradě nákladů a rozsudek okresního soudu vyjma výroku I. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Soud ve věci jednal dne [datum], [datum], [datum], [datum] (vyhlášení rozsudku) s [datum], za účasti obou účastníků, resp. jejich zástupců.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva soud zjistil, že jeho předmětem byly nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku s tím, že žalobkyně, jako dlužník převedla na žalovanou jako věřitele dočasně své vlastnické právo k nemovitostem se všemi součástmi a příslušenstvím, a to k zajištění dluhu žalobkyně vůči žalované vzniklého„ na základě skutečnosti, že věřitel (pozn. soudu: tedy žalobkyně) nabyl pohledávky za žalovaným uvedené v č.l. I odst. 3 této smlouvy“, tj. dluh zajištěný zástavním právem zřízeným na předmětných nemovitostech ve prospěch [jméno] [příjmení] k zajištění dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucích dluhů až do výše [částka] vzniklých do [datum] na základě společného jednání se žalobkyní a dluhu zajištěného zástavním právem zřízeným na předmětných nemovitostech ve prospěch [právnická osoba] k zajištění dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím a budoucích dluhů až do výše [částka] vzniklých do [datum] na základě smlouvy o půjčce za žalobkyní. Podle Čl. VI. se smluvní strany zavázaly současně s podpisem smlouvy o zajišťovacím převodu práva podepsat návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované. Dle čl. VIII. odst. 8 smlouva nabývá účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami. Smluvní strany si ve smlouvě nesjednaly žádná.

8. Za žalobkyni jako dlužníka smlouvu podepsal její jednatel [jméno] [příjmení] v [obec] dne [datum] a za žalovanou jako věřitele ji v [obec] dne [datum] s úředním ověřením podepsal její jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž datum podpisu [jméno] [příjmení] je ve smlouvě předtištěno, datum podpisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je uvedeno na ověřovací doložce [anonymizována dvě slova] [obec].

9. Z výpisu katastru nemovitostí k datu [datum] list vlastnictví [číslo] vedený Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem pro obec Litoměřice, k.ú. [obec] I soud zjistil, že zápis věcného práva dočasné povahy na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva byl proveden dne [datum] s právními účinky ke dni [datum].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] se zavázal postoupit na spolčenost [právnická osoba] peněžitou pohledávku za žalobkyní ve výši [částka] s příslušenstvím (vč. budoucích dluhů až do výše [částka] vzniklých do [datum]).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], postoupila na žalovanou peněžitou pohledávku za žalobkyní ve výši [částka] s příslušenstvím.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve výší [částka] z [právnická osoba] na žalovanou bylo zjištěno, že tato smlouva byla podepsána, respektive uzavřena dne [datum].

13. Z výpisu z listu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice pro k.ú. [obec] [anonymizováno] a [územní celek] ke dni [datum] bylo zjištěno, že k veškerým parcelám a stavbám, které jsou předmětem žaloby, bylo s účinností ke dni [datum] zapsáno vlastnické právo ve prospěch žalovaného, tedy [právnická osoba]

14. Z výpisu z listu vlastnictví [číslo] vedeného Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice pro k.ú. [obec] [anonymizováno] a [územní celek] ke dni [datum] soud zjistil, že jako vlastník sporných nemovitostí je v současnosti vedena žalobkyně, avšak k tomuto zápisu došlo na základě zrušeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22.2.2018, č.j. 11Co 931/2016 15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Soud ve věci provedl více důkazů, ovšem vzhledem k tomu, že k odůvodnění závěru, na základě něhož rozhodl, jsou podstatné pouze důkazy některé, tyto uvedl do rozsudku Ostatní důkazy, ať již byly provedeny či pouze navrženy a zamítnuty, pak pro rozhodnutí soudu nebyly relevantní, proto se jimi soud nezabýval.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

17. Smlouva o zajišťovacím převodu práva ke sporným nemovitostem k zajištění pohledávek byla podepsána žalobkyní jako dlužníkem dne [datum] a žalovanou jako věřitelem dne [datum]. V řízení bylo nesporné, že žalovaná nabyla pohledávky, které měly být zajištěny prostřednictvím zajišťovacího převodu s účinností ke dni [datum] a [datum], tedy až po uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a poté, co byl proveden vklad dočasného práva žalované do katastru nemovitostí. Tedy v okamžiku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalovaná nebyla věřitelem žalobkyně. <i>18. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> <i>19. Podle § 1731 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ Obč.Z.“) z návrhu na uzavření smlouvy („ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.</i> <i>20. Podle § 1740 odst. 1 Obč.Z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.</i> <i>21. Podle § 1745 Obč.Z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.</i> <i>22. Podle § 545 Obč.Z. občanského zákoníku právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.</i> <i>23. Podle § 547 Obč.Z. návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. právní jednání musí obsahem i účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu</i> <i>24. Podle § 45 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, o neplatnosti právních jednání, omylu a následcích neplatnosti právního jednání se na rozhodnutí orgánu obchodní korporace s výjimkou povinnosti nahradit újmu způsobenou neplatným právním jednáním nepoužijí.</i> <i>25. Podle § 2 odst. 2 Obč.Z. zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.</i> <i>26. Podle § 2040 odst. 1 Obč.Z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Podle odst.

2. Citovaného ustanovení se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.</i> <i>27. Podle § 2041 Obč.Z. týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu, vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná povaha zajišťovacího převodu práva.</i> 28. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud shledal, že žaloba je důvodná.

29. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví k předmětným pozemkům je dán, neboť za situace, kdy je u těchto pozemků v katastru nemovitostí jako jejich vlastník sice vedena žalobkyně, avšak na základě zrušeného rozhodnutí soudu, kdy před jeho doručením katastru nemovitostí žalobkyně jako vlastník zapsána nebyla a v okamžiku doručení zrušujícího rozhodnutí by tomu tak znovu zcela jistě bylo, by bez tohoto určení mohlo být právo žalobkyně ohroženo a soudní výrok o určení vlastnického práva je způsobilý přivodit změnu stávajícího zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí.

30. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva o zajišťovacím převodu práva mezi nepřítomnými účastníky vůbec uzavřena. Žalobkyně v postavení navrhovatelky dne [datum] smlouvu podepsala a odeslala ji žalované, která ji podepsala dne [datum]. Smlouva se prokazatelně dostala do dispozice žalobkyně, neboť ta ji podepsanou předložila k provedení důkazu a po celou dobu řízení nikterak nerozporovala, že jí smlouva byla řádně doručena. Takové tvrzení nezaznělo ani ze strany žalované. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena dne [datum].

31. Pokud jde o argument žalobkyně, že byla uvedena v omyl a podmínek, které nastaly ve skutečnosti, by neměla zájem smlouvu uzavřít a že smlouva je v rozporu s dobrými mravy, soud podotýká, že uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva je jednáním statutárního orgánu obchodní společnosti. Na rozhodnutí orgánu obchodní korporace se nepoužijí ustanovení o neplatnosti právních jednání podle § 574 až 588 obč. zák. (včetně ustanovení o omylu v § 583 až 585, resp. následků neplatnosti v § 586 až 588).

32. Jako předběžnou otázku soud posuzoval platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Smlouva byla uzavřena dříve, než se příjemce zajištění – žalovaná stala věřitelem z pohledávky odpovídající zajišťovanému dluhu. Žalované namítala, že existence vedlejšího závazku jakým je zajištění nemusí nutně kopírovat existenci hlavního závazku a pokud je zástavní smlouva platná i za situace, kdy zajišťovaná pohledávka zanikla ještě před uzavřením zástavní smlouvy nebo když zajišťovaná pohledávka, která má vzniknout teprve v budoucnu, ve skutečnosti nevznikne, popřípadě jestliže se nesplní podmínka, na níž je závislý vznik zajišťované pohledávky apod. (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. dubna 2002 sp. zn. 21 Cdo 957/2001, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 20006 sp. zn. 29 Odo 577/2004), lze tyto závěry vztáhnout i na zajišťovací převod práva. Dle závěrů vyplývajících z citované judikatury platí, že pokud nevznikne pohledávka, jež má být zajištěna, tato okolnost nemá za následek neplatnost zástavní smlouvy, ale to, že podle ní – ačkoliv jde o platný právní úkon a, i když jde-li o nemovitost a bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí, zástavní právo nevznikne. A tedy, pokud v době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebyla v postavení věřitele žalobkyně, nemělo to vliv na platnost smlouvy a tato skutečnost by se projevila toliko tím, že by nevzniklo zajištění, avšak za situace, kdy se žalovaná následně věřitelem žalobkyně fakticky stala, nadále skutečnost, že jím v době uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva nebyla, zůstává bez významu. Soud tento názor nesdílí. Zajišťovací převod práva se od zástavního práva výrazně liší co do rozsahu oprávnění věřitele, respektive příjemce zajištění, neboť na rozdíl od zástavního věřitele je po celou dobu trvání zajištění s jeho předmětem nakládat, uspokojovat se z jeho plodů a veškeré znaky funkční akcesority vedlejšího závazku – zajišťovací, uhrazovací jsou tím v porovnání se zástavním právem zjevně posíleny na úkor subsidiarity vedlejšího závazku, a je tedy žádoucí, aby akcesorická povaha vedlejšího závazku v existenční rovině byla rovněž výraznější, než je tomu v případě zástavního práva. Pro tento závěr hovoří mimo jiné skutečnost, že stávající právní úprava zajišťovacího převodu práva se v tomto ohledu od úpravy zástavního práva výrazně liší, přestože v době tvorby zákona byla žalovanou vzpomínaná judikatura známa a v případě zástavního práva byla v jeho textu zohledněna, zatímco v případě zajišťovacího převodu práva nikoliv, přestože v jiných ohledech byl text s ohledem na judikaturní vývoj upraven. Soud z toho dovozuje, že nebylo záměrem zákonodárce dopad judikatury týkající se zástavního práva rozšířit na ostatní zajišťovací instituty – pak by nebylo nic jednoduššího, než tak učinit skrze společná ustanovení nebo u každého z vybraných institutů, popřípadě odkazem na obdobné užití ustanovení. Přestože v soukromém právu je široce použitelná analogie zákona, soud trvá na tom, že by neměla být nadužívána tam, kde je text zákona jasný. Soud proto trvá na svém závěru, že v případě zajišťovacího převodu práva nemůže akcesorický právní vztah vzniknout před vznikem hlavního závazku ani být před jeho vznikem právně účinný. S ohledem na výrazně silnější postavení věřitele, který se v případě neplnění hlavního závazku bez dalšího stává neomezeným vlastníkem předmětu zajištění, je na místě i výraznější ochrana dlužníka spočívající v tom, že věřitel, který se může stát vlastníkem původně jeho věci, je mu od počátku znám. Na tento závěr nemůže mít vliv skutečnost, že v aktuálně řešeném případě byla příjemcem zajištění osoba, která se následně fakticky stala věřitelem poskytovatele zajištění, a tedy formálně je shora uvedený požadavek naplněn, neboť tento výklad by snadno vedl k zužování popsané ochrany poskytovatele zajištění. Soud souhlasí s tím, že zásada autonomie vůle umožňuje účastníkům smlouvy ujednat si její obsah odlišně od zákonné úpravy, avšak pokud k takto odchylné úpravě dojde, mělo by toto odchýlení být zcela jasně patrné z textu smlouvy. Soud je povinen posoudit skutečnou vůli stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (jsou-li pojmy použité k jazykovému vyjádření obsahu písemné smlouvy natolik jednoznačné, že z nich nelze ani s přihlédnutím k tvrzené vůli účastníka smlouvy usuzovat na jiný obsah tohoto právního úkonu). Platí, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, nýbrž zejména též podle skutečné svobodné vůle toho, kdo právní úkon učinil s přihlédnutím i k účelu právního úkonu; tato vůle však nesmí být v rozporu s jednoznačným jazykovým projevem. Rozhodující pro výklad je okamžik učinění právního úkonu (smlouvy). Dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva smluvní strany zjevně počítaly s tím, že žalovaná již pohledávky nabyla, naproti tomu z textu nevyplývá nic o tom, že by se věřitelem teprve měla stát. Smlouva o zajišťovacím převodu práva tedy nebyla uzavřena platně, neboť v době jejího uzavření neexistoval hlavní závazek žalobkyně vůči žalované.

33. Ohledně nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 o.s.ř., tedy dle úspěšnosti ve věci. Žalobkyně původně žalovala jednak na určení, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je neplatná, a dále na určení, že žalovaná je vlastníkem nemovitostí v žalobě uvedených. Ohledně nároku o určení platnosti smlouvy byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 11 Co 931 / 2016 – 325 [datum] (právní moc [datum]), ohledně určení vlastnictví pak bylo žalobě vyhověno. Každá ze stran pak byla tedy úspěšná v jednom nároku, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.