10 C 17/2024

Plný text

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky 8 590 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se co do zákonného úroku z částky 6 410 Kč od datum do datum zamítá.

IV. Žaloba ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 850 Kč za dobu od datum do datum se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal proti žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši: 7,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 8,00 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 8,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 9,00 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 9,00 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 7,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 10,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 14,00 % ročně z částky částka od datum do datum 14,00 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum 14,00 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a za dobu od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s kapitalizovaným úrokem ve výši částka s tím, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o půjčce č. tel. číslo. Na základě této smlouvy věřitel žalované poskytl částka, a to hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit k dluhu i souhrnný poplatek ve výši částka, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tedy částku celkem částka, se žalovaná zavázala žalobci zaplatit v 53 pravidelných týdenních splátkách. První splátka byla splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na datum. Žalovaná však půjčku nesplatila řádně a včas. Původnímu věřiteli žalovaná uhradila pouze částku částka a dostala se tak ke dni datum do prodlení s úhradou částky částka, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši částka a zůstatku souhrnného poplatku ve výši částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum věřitel postoupil tuto pohledávku společnosti Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. a tato společnost pak pohledávku postoupila datum žalobci. O změně věřitele byla žalovaná informována dopisem ze dne datum. Ode dne postoupení pohledávky pak již neuhradila ničeho. Žalobci proto nezbylo než se obrátit na soud.

2. Soud pod č. j. EPR 141312/2023-10 vydal dne datum elektronický platební rozkaz, tento se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ačkoliv měla řádně vykázáno doručení a soud proto jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byla půjčka ve výši 15 000 Kč, kde se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli ještě souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč, a to v 53. týdenních splátkách po částka. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že byla žalované zaslána dne datum, jak vyplývá i z doručného listu.

5. Ze smluv o postoupení pohledávek a sdělení o tomto žalované bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do datum.

7. Podle ustanovení § 657 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do datum smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ustanovení § 658, odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 3, odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 výkon práv a povinností vyplývajících v občanskoprávním vztahu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle § 39 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 je absolutně neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z moci úřední i bez návrhu.

11. Podle ustanovení § 41 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013, vztahuje-li se důvod neplatnosti na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu, nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nějž k němu došlo, nevyplývá, že tato část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 56 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Podle § 4516 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, k obecným výkladům citovaných ustanovení připomíná, že dobrými mravy judikatura i literatura rozumí soubor určitých společností vytvořených a uznávaných pravidel slušnosti, které vedou jedince k vzájemnému respektování se navzájem a nepoškozování obecných zájmů společnosti. Můžeme je také označit za soubor hodnotících kritérií, která určují, které jednání je v dané společnosti považované za dobré a které ne (srov. Dobré mravy, www.epravo.cz z 20. 5. 2002). Východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5016/2016). Výklad pojmu "dobré víry" podporuje i článek 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl právě do § 56 občanského zákoníku implementován. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z konkrétní judikatury, která se zabývá posuzováním souladnosti obsahu smluv s dobrými mravy, soud uvádí zejména nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, ve kterém se Ústavní soud vyjádřil tak, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takovou smlouvu podepsal.

15. V dané věci byla půjčka ve výši 15 000 Kč navýšena o souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč na celkovou částku 25 440 Kč, kterou měla žalovaná splatit formou týdenních splátek à 480 Kč. Je skutečností, že v době uzavření půjčky ještě nebyla zákonem stanovena poskytovatelům spotřebitelských úvěru povinnost zjišťovat úvěruschopnost dlužníka přímo zákonem, jako je tomu v současnosti v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jistě však lze uzavřít, že i v době uzavření této smlouvy o půjčce bylo nemravným a zájmům celé společnosti odporujícím jednáním věřitele, pokud poskytl půjčku dlužníku bez toho, aby řádně prověřil jeho schopnost půjčku splácet. Takový dlužník se ocitl v neřešitelné situaci, dluhové spirále, jež devastovala nejen jeho osobně, ale i jeho rodinné příslušníky a ve svých důsledcích negativně dopadla na celou společnost celou řadou aspektů, počínaje rozšířením tzv. šedé ekonomiky a konče nutností výplaty sociálních dávek či administrace insolvencí, exekucí a soudních sporů uvedených dlužníků. V projednávané věci soud považoval žalovanou, jakožto spotřebitele za výrazně slabší smluvní stranu. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše poplatků a úroků se zcela vymyká obvyklé výši poplatků a úroků bank, a žalobkyně netvrdí (ani neprokazuje), že by její nárok byl odůvodněn další činností předchůdce, která by nutně zvyšovala jeho náklady a odůvodňovala zvýšené platby žalované, a že žalovaná byla schopna měsíčně splácet částku 480 Kč po dobu 53 týdnů( měsíčně jde o částku 1920 Kč), je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že ujednání o výši úroků, poplatků a výše měsíční splátky je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, a tedy smlouva o půjčce ze dne datum je ve smyslu ustanovení § 39 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do datum, pro rozpor s dobrými mravy neplatná.

16. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení by její nárok byl odůvodněn další činností předchůdce, která by nutně zvyšovala jeho náklady a odůvodňovala zvýšené platby žalovaného. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

17. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).

18. Současně má soud v řízené za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila, neboť částka ve výši 15 000 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Jak vyplývá z provedených důkazů, žalovaná uhradila na dluh částku 8 590 Kč, soud proto uložil žalované, aby žalobci uhradila částku ve výši 6 410 Kč, a to i se zákonným úrokem z prodlení, avšak počítaného až od datum, když podle předžalobní výzvy měla zaplatit dluh do datum. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zbytek úroku soud zamítl, když žalobce doložil výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení až dnem datum, kde byla stanovena splatnost nejpozději do datum.

19. Protože má soud smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí ze smlouvy, tedy souhrnný poplatek a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp. zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Dle názoru Ústavního soudu prezentovaného v rozhodnutí III.ÚS 2985/14, právo žalující strany domáhat se svého nároku u soudu a využít k tomu služeb advokáta nezbavují obecný soud povinnosti brát na zřetel všechny relevantní okolnosti pro posouzení výše účelně vynaložených nákladů žalobce při vymáhání pohledávky, a že relevantní okolnosti je třeba vyhodnotit ústavně konformním způsobem, tedy racionálně a srozumitelně, s respektem k výkladu provedeným Ústavním soudem ohledně posuzování výše účelně vynaložených nákladů řízení.

22. Protože žalobce byl ve věci převážně neúspěšný a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.